Lví král ~příběh Naly

35. Krev a drápy

Upozorňuji, že v téhle kapitole bude krev.
Kdo takovéhle věci nemá vůbec rád, tak ať to raději nečte.

Oranžové paprsky slunce prosvítající zamračenou oblohou se pomalu skrývaly za kopci. Za Lví říší šlo přez tmavé mraky vidět poslední kousky ohnivého slunce, které pak vyměnil bílý měsíc. Lví skálu začala pokrývat tma, ve které se blýskaly a svítily oči zvířat.

,,Sarabi!" zařval Scar na hlavní lovkyni. ,,Je to skoro čtvrtý den co jsme nejedli. Co to má znamenat?!"
,,Scare, stáda nás opouští. Nastávají horší a horší časy." odpověděla sebevědomě Sarabi.
Scar se začal zlobit. Vytasil drápy. ,,Nejdřív jen jeden úlovek denně a teď žádný!"
,,Není tu žádná tráva ani dostatek vody."
,,To mě nezajímá!"

,,Přežít můžeme jedině když opustíme Lví skálu."
,,O tomhle budu rozhodovat jedině já!" zařval jí do obličeje. ,,Za tu tvojí drzost půjdeš hned se smečkou na lov. Až ulovíte, máte zakázáno se kořisti jediným zubem dotknout. Budete o hladu!"

,,Né!" zaječel hlas za Naly zády.
,,Mheetu, buď sticha." zavrčela pohotově na svého brášku.

Scar to ale uslyšel. ,,Kdo se opovážil mi odporovat?"
Převládlo ticho, které přerušil Mheetuův hlásek. ,,Já!"

,,Mheetu, ne!" Přez svou matku se ale světlý lvíček dostat dokázal.
,,Já jsem to byl." zopakoval a statečně vystoupil z řady lvic před Scara. ,,Trápíme se kvůli tobě hlady. Jen proto aby sis ty a tvé hyeny nacpaly břicha."

Lvice ze Sarabiny smečky pořád na něho volaly.
,,Mheetu, buď zticha!"
,,Vrať se!"
,,Vrať se, Mheetu!"
Statečný lvíček je ale neposlechl.
Nalu převládl takoví strach. Scar ho může zabít.

Lev s tmavou hřívou ani nepromluvil a upíral na něj naštvaný pohled. Nechal Mheetua pokračovat.
,,Jednoho dne všichni zemřeme a ty nebudeš mít žádné lovce."
,,Jistě Mheetu, všichni jednoho dne zemřeme." Naklonil se k němu a tichým ale strašlivým hlasem řekl. ,,Jenže ty zrovna dnes!"

Smečku ovládla vlna napětí.
,,Mheetu, uteč!"
,,Uteč!"
,,Vrať se ke mě, Mheetu!" volala vyděšeně Sarafina.

Mheetu sebou trhnul.
,,Uteč, Mheetu!" snažila se všechny překřičet Nala.
Mheetu se na ní otočil a jeho zelené oči, které ve tmě svítily se zaleskly.
Nala si všimla jak Scar za ním napřahuje tlapu.

Najednou se všechno před Naly očima zastavilo. V očích jí prolétla vidina.
Ze tmy se na ní dívaly dvě velké oči, které svítily jako poletující světlušky v savanách když je noc. Přibližovali se k ní a z té temnoty se rýsovala i velká tlama s černým čumákem a vyceněnými tesáky. Hned poznala komu ta hlava patří...

Scar napřáhl tlapu a vytasil drápy . Mávl tlapou před Naly obličejem .

Další co Nala uviděla bylo - nehybné tělíčko lvíčete, které leželo na zemi a taky tesáky, které se ve svitu měsíce blýskaly.

Došlo jí že něco podobného se jí zdálo když byla malá. Ten sen se jí tak moc zaryl do paměti a teď se jí ukázal jako vidina.

Teprve po několika vteřinách si uvědomila co vlastně dělá.
Popadá vystrašené lvíče za zátylek a vyhýbá se s ním Scarovým drápům.
Scarova těžká tlapa dopadá na kamennou zem a drápy dělá do kamene rýhy.

,,Co si to opovažuješ, Nalo!" vyprskl rozzuřený lev, který byl před chvílí v její vidině.
Modrooká lvice pustila svého mladšího bratra na zem a hlasitě zařvala.
,,Nemůžeš ho zabít!"

Scar k ní přišel blíž a drápy při chůzi třískal do země. ,,Proč pak?" zavrčel.
,,Protože..." koktala. ,,Protože je to tvůj syn!"
,,Co?" divil se Mheetu, který stál pod Nalou. Nala mu s tím největším smutkem přikývla.

Všimla si že všichni její přátelé - Cora, Malka, Tama, Tojo, Chumvi a Kula - kteří stáli pohromadě, se na ní vyděšeně dívají. Stejně tak i celá smečka. Ale ten největší děs v očích měla její matka.
,,Nalo!" volala na ní polohlasně.

,,Ne, mami." řekla potichu Nala, ale spíš pro sebe.

,,Tak odstup," zavrčel děsivě Scar. ,,Nebo brzy skončíš jako za chvíli to lvíče." Začal chodit tam a zpět. Každý sval měl napjatý. Agresivní.

Nala z něho nemohla spustit oči. Za chvíli co nevidět zaútočí.

,,Dávám ti poslední šanci, Nalo. Odstup, nebo toho budeš litovat!"

Nala cítila jak jí srdce bije, jako o závod. Stále neodstoupila. Dělej si co chceš, Scare. Možná dnes já i Mheetu zemřeme... Ale statečně!

Scar se zastavil. ,,Jak si přeješ." Odrazil se ke skoku a s napřáhnutou tlapou se řítil k Nale. V měsíčním světle se jeho zuby zaleskly.
Nala zavřela oči. Zcela připravená na bolest. Musím chránit Mheetua.

Než se jí Scar stačil dotknout, něco po něm vyrazilo. Světlí kožíšek mladého lva visel Scarovi na tlapě.
Mheetu, ne! Nemůžeš nad ním vyhrát vždyť ani nemáš hřívu.

Scar Mheetua setřásl a ten spadl na zem. Stihl se ale sebrat a skočil po Scarovi znovu. Zakousl se mu do ramena.

Scar vzteky i bolestí zařval. Mával hřívou ze strany na stranu, dokud lvíčka znovu nesetřásl. Tlapou si ho přidržel a zaryl mu tesáky do hrdla.

Oblohu proťal řev plný bolesti.

Scar už pomalu dokončoval své krvavé dílo. Mheetu ho nestačil drápat zadními tlapkami do břicha.
Scar napřáhl tlapu a odhodil Mheetua dál od sebe. Lvíček se praštil o jeden z kamenů a zůstal tam ležet.

Všichni lvi se dívali na tělo mladého lva s nadějí že se jeho boky začnou zvedat. Všem ale ta kapka naděje ihned pohasla. Mheetu se nehýbal. Smečku ovládla panika.

,,Zabil ho!"
,,Vrah!"
,,Mheetu!"
,,Mheetu!"
,,Je mrtví!"
Volali jeden přez druhého.

Oblohu proťal blesk.

Mheetuův boj byl tak rychlý. Nikdo tomu nestačil zabránit.
Nale se rozlily po tvářích slzy. ,,Vrahu!" zařvala zlomeně. Setřela si slzy. ,,Zabil jsi vlastního syna!" Několik jejích slz upadlo na zem a vlilo se mezi škvíry v kamenné zemi.

Její bráška, který zrovna den před tím šel na svůj první lov, právě ležel nehybný pod jedním kamenem.

Sarafinu, její matku, nestíhala Sarabi s lvicemi utěšovat.

Začaly se ozývat hyeny, které ucítily krev.

Nala se přez závoje slz v očích podívala na Scara. Lev s tmavou hřívou stál kousek od ní. Jeho se Mheetuova smrt ani nedotkla. Rameno měl celé od krve. Po tlamě mu stékaly sliny smíchané s krví. Krev si olízl z čumáku a jen se usmál.

,,Tak vidíte," zavrčel klidně. ,,Takhle dopadnete když mi budete odporovat."

Z řady lvic přiběhla Sarafina a k Nale se přitulila.

Obě lvice se vrhli k Mheetuovi. Lvíčkovi na tlamě a na čumáku zasichala krev. Srst na krku měl krví celou prosáklou. Všude kolem něj byla krev.

Nala zabořila čumáček do jeho srsti. Stále v něm cítila teplo - zanedlouho by ale z něj mělo vyprchat.
Její matka se slzami v očích Mheetuovi olizovala krev ze srsti.

,,Je to moje vina!" vzlykala Nala. ,,Měla jsem se Scarovi postavit."
,,To není, Nalo. Dělala jsi cos mohla. Nemůžeš za to."

K nim malého lva přišla litovat i celá smečka. K Nale se přitiskli všichni její přátelé.
,,Je mi to tak líto, Nalo." řekla Cora.
,,To bude dobrý." utišovala jí Tama.
Nala ale věděla že Mheetua jí nikdo nenavrátí...

Proč jsem to Mheetuovi provedla.😭😭 Jenže v jeho příběhu to prostě tak je.
Na obrázcích: 1. Mheetu (už je trochu starší)

Vaše 123kockajj