Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 41

Holky, moc děkuju za ohlasy zase po tak dlouhý době. Potřebovala jsem nakopnout a mít elán psát! Absolutně nechápu, co se děje, ale jsme 1. v #fanfiction a #niktendo. Jste nejvíc, děkuju!❤️
PS: 94k reads? Masakr.

,,Hahaha šest!" rozchechtala jsem se na celý obývák a posunula svojí figurkou o šest polí dopředu.

,,Já už na to seru." vydechl Nik a rukou drcl do figurek, které popadaly všemožně po hrací desce. To si dělá srandu?!

,,Nemůžeš jednou přijmout to, že bys prohrál?" zahučela jsem a uraženě jsem si zkřížila ruce na prsou. ,,To musíš být egoista, i když hraješ blbý Člověče, nezlob se?" rozčilovala jsem se dál. Dominik se zasmál mému uraženému monologu a položil se na pohovku, na které jsme doteď jen seděli.

,,Vždyť jsi kontumačně vyhrála, protože já to přerušil." nechápal. Ruce měl za hlavou, nohy v tureckém sedu, ale ležel na zádech. Jeho oči mířily přímo na mě a rty se kroutily do úsměvu, který zapřičiňovalo moje naštvání.

,,To ale není takový, když nemůžu dát do domečku poslední figurku." pofňukla jsem si. Dominik se rozesmál naplno. Já jsem mezitím, co on se z plna hrdla smál, uklidila figurky i hrací desku do krabice, kterou jsem zavřela.

,,Někdy si přijdu, jak kdybych byl na neplaceným hlídání dětí." dodal po chvilce. Protočila jsem nad ním očima. Lehla jsem si na jeho hruď a přiblížila se k němu tak, že se naše nosy skoro dotýkaly.

,,Nebudu rozebírat, co všechno děláš se mnou a rozhodně bys nemohl dělat s dětmi." mrkla jsem na něj laškovně a dala mu letmou pusu. On si mě přitáhl blíž a polibek prodloužil. ,,Kdybys nebyl takový debil, je to s tebou moc fajn." zasmála jsem se. ,,Tady tohle naše soužití." Za tohle jsem si vysloužila plácnutí na zadek, které pekelně zabolelo. Má oproti mě tak tisíckrát víc síly.

,,Fakt jsem se bál, že po té scéně u Viktora je to konec." vydechl a lehce se odtáhl, aby mi viděl do očí. Hladil mě po vlasech a culil se na mě jako by to ani nebyl on. V těchto chvílích ho miluju, jak nikoho na světě. Nedovedete si ani představit, jaké je proniknout pod tu jeho typickou masku děvkaře.

,,Byla jsem rozhodnutá, že bude." přikývla jsem souhlasně. ,,Představ si tu situaci opačně. Že bys něco takového zaslechl ty."

,,Asi bych Viktora na místě zabil." zasmál se.

,,No vidíš." kuňkla jsem. ,,Po tom všem, je hrozně těžký si něco nemyslet." přiznala jsem. ,,Snažím se s tím pracovat, ale ještě se mi nestalo, abych byla dál ve vztahu s někým, kdo mě podvedl s mojí sestrou." mluvila jsem dál. ,,Prostě není jednoduchý ti zase věřit."

,,Já nevěděl, že je to ona." bránil se. Vím, že ho musí štvát, že to pořád vytahuju, ale divíte se mi? Důvěra se nevybuduje zpět ze dne na den.

,,Tak nebyla to jen ona." připomenula jsem mu.

,,Už se to nestane, to ti přísahám." usmál se a přitáhl si mě do polibku. Jeho polibky se přesunuly dál na krk, hruď a chtěl pokračovat, já ho ale zastavila. ,,Co je?" zachraptěl. Byl vzrušený, jelikož mě jeho penis tlačil do nohy už dobrých pár minut.

,,Dneska na to nemám náladu." kuňkla jsem. ,,Promineš mi to?"

,,V pohodě." odpověděl a dal mi pusu na čelo. Nebyl nadšený, protože je to kluk. Má svoje potřeby. Navíc on byl na pravidelný sex zvyklý snad od doby, kdy zjistil, na co ho má. Na jednu stranu nechci prioritizovat ho před sebou, takže jsem schopná ho odmítnout. Na stranu druhou mám pocit, že když ho odmítnu, tím spíš si půjde hledat uspokojení někam jinam.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Dominik se zájmem. Hrál si mými vlasy a panovalo mezi námi ticho, dokud ho Nik nenarušil.

,,To je jedno." odbyla jsem ho. Zvedla jsem se s tím, že nám jdu připravit něco k večeři. On si vzal ze stolku telefon a začal dělat něco na něm.

,,Kam jdeš?" odtrhl pohled od mobilu.

,,Udělám nám něco k jídlu." odpověděla jsem mu. ,,Co špagety?" navrhla jsem. ,,Sice neumím takový, jaký znáš z Caffeterie, ale posnažím se."

,,Je mi to líto, kočičko, ale akorát mi píše Jakub, jestli nemůžu dorazit do studia, že na něčem dělá." řekl mi. Bylo mi to trochu líto, ale vím, jak to mají. Na prvním místě je crew, ne ty.

,,Tak nevadí, napíšu Emě, jestli nedorazí za mnou. Ještě bych se jí měla omluvit osobně." změnila jsem svoje plány. Nik odešel do ložnice, kde se rychlostí blesku převlékl.

,,Ok, tak se uvidíme večer." řekl, dal mi letmou pusu a dal se na odchod.

,,Budu se těšit." kuňkla jsem už do prázdné předsíně, jelikož Dominik v sekundě zabouchl dveře ještě předtím, než jsem mu stihla cokoliv říct.

Ahoj, nechtěla by ses stavit? Třeba jak půjdeš s malou na procházku. Ráda bych se ti ještě omluvila osobně.

Odeslala jsem zprávu a doufala v kladnou odpověď.

Ta mi došla v podstatě hned.

Jsem s Viktorkou v parku. Dojdi za námi, dáme kafe.