Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 15

,,Nechce se mi moc pít." vydechla jsem. Potáhla jsem si z cigarety a vydechla oblak dýmu. ,,Tak nejsem úplně stoprocentně naladěná." dodala jsem.

,,Taky jsem dnes vynechal." přitakal.

,,A nejseš nemocnej?" uchechtla jsem se.

,,Ne." odsekl se smíchem. ,,Chtěl jsem si pohled na to, jak ti to dnes sluší, užít čistej." řekl tím jeho chraplákem a přiblížil se ke mně. Usmála jsem se. ,,Myslel jsem si, že nemůžeš být krásnější než ospalá v pyžamu nebo v sexy slušném oblečení u vás v práci, ale to jak vypadáš dneska, wow."

Rudla jsem v tvářích, ale to naštěstí v té tmě nemohl vidět. ,,Nechtěla jsem udělat ostudu, když už jsem sem šla."

,,Každej kluk tu na tebe zírá." vydechl. ,,Sice mě to vytáčí, ale nedivím se, prostě."

,,Proč tě to vytáčí?" šeptla jsem nechápavě. Naše obličeje se přibližovaly. Každou větou, každým slovem, jsme byli blíž a blíž. Celá tahle situace směřovala k tomu, že se políbíme. Moje hlava to za žádnou cenu nechtěla dovolit, ale moje srdce mi při této představě div nevyskočilo z hrudi.

,,Protože chci, aby na tebe každej zíral, ale věděl, že jsi moje." řekl vážně. Našel moje ruce, které byly svěšené podél těla a propletl naše prsty.

,,Dominiku." zakroutila jsem záporně hlavou.

,,A nemůžeš mi říct, že ze mě mluví alkohol nebo drogy. Nemůžeš. Jsem naprosto v pohodě a říkám ti to tak, jak to je." vyšiloval.

,,Není to tak lehký." vydechla jsem zoufale.

,,Buď chceš nebo ne, nic mezi tím není." parodoval můj hlas. Tuto větu jsem mu totiž řekla, když jsme se hádali u něj v bytě. Zasmála jsem se. Pamatuje si, co říkám.

,,To co jsi mi řekl...bolelo to." vydechla jsem. ,,Nemůžeš zase po týdnu začít měnit věci opačným směrem." rozhodila jsem rukama. ,,Nemůžeš svoje názory pořád přetáčet a tím mi stále motat hlavu." peskovala jsem tlumeně. ,,A vůbec, jsem tu s Pepou, jdu ho najít."

,,Takže sis vybrala ho?" uchechtl se pohrdavě.

,,Nevybrala jsem si nikoho." objasnila jsem. ,,Jen nevím, co čekáš." vyjekla jsem. ,,První mi řekneš, že nic, pak zas jo, pak zas ne a teď mě tady div nepožádáš o ruku."

,,Lauri, prosím." šeptl. ,,Zkus to se mnou."

,,Proč? Když zvážím všechna pro a proti, vždy mi to vyjde nahovno."

,,Tak nic nevaž. Teda jo, jakoby važ se, myslím važ se se mnou, já to s tebou myslím závazně, ne nezávazně." začal se do toho motat. Rozesmála jsem se. Když to nebyl ten kamenný Dominik, uměl být i roztomilý.

,,Můžu ti slíbit, že pokud se budeš chovat normálně." usmála jsem se na něj. ,,Nebudeš na mě řvát, že jsem děvka a odhánět mě od sebe kdykoliv se napiješ." pokračovala jsem. ,,Časem to třeba vyjde."

,,Třeba? Časem?"

,,Nic nejde hned Domi." zakroutila jsem hlavou. ,,Dej mi prosím čas." Přikývl. Otočila jsem se na patě a vydala jsem se dovnitř. Rozhlédla jsem se kolem, kde je nějaká povědomá tvář a kromě Calina, kterého jsem znala jenom z videoklipů na YouTube, jsem nikoho neviděla.

V sále se setmělo a na pódium pod promítacím plátnem vyšel Kuba a za ním celý zbytek Milion +. Kuba promítání vtipně uvedl a já jsem si šla najít místo. Hasan na mě z podia gestikuloval, kam se mám posadit a tam jsem si sedla. Zanedlouho se na židlích vedle mě z jedné strany objevil on a z druhé Konex.

Film byl boží, bylo to neskutečně vtipné, skvěle zpracované a kluci tam byli všichni takoví, jaké je znám. Kdykoliv se v záběru objevil Nik, mým tělem projela zvláštní energie. Což se dělo v podstatě nonstop tu půlhodinu, co film běžel, jelikož snad nebyla minuta, kde by se v záběru neobjevil a neudělal nějakou kravinu. Film si vysloužil velký potlesk a opravdu oprávněně.

,,Nechceš něco k pití?" vzal mě Hasan kolem ramen a přitulil se ke mně. Taky už byl značně v náladě. ,,Přijdeš mi dnes nesvá."

,,Jsem v pohodě, jen..." zasekla jsem se.

,,Jen Dominik, chápu." vydechl chladně.

,,Promiň." kuňkla jsem.

Zvedl mi prsty bradu tak, abych se mu dívala do očí. ,,Můžeš si být jistá, že kdyby jsi byla se mnou, netrápím tě jako on." Chtěla jsem odpovědět, ale místo toho jsem vyjekla zděšením, když jsem viděla ruku chytající Pepu pod krkem.