Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 35

O měsíc později

,,Lauro prosímtě." přemlouval mě Dominik. Stál ve dveřích mého bytu a bránil mi v odchodu pryč. ,,Doprdele nemůžeš se odstěhovat, kde tě pak budu potkávat?" zakňučel a frustrovaně bouchl pěstí do zdi.

,,O to tady jde, Dominiku." zasmála jsem se. On pořád nechápal, že je konec a po tom, co mě podvedl s mojí sestrou, ho už nemůžu ani cítit. ,,Já tě prostě vídat nemůžu..." vydechla jsem. ,,A hlavně nechci."

,,Už jsem se ti tisíckrát omluvil." namítl.

,,Možná tě to překvapí, ale to, že jsi mě třikrát podvedl, omluva opravdu nespraví." vpálila jsem mu, silou jsem ho odstrčila. Vzala jsem ze země poslední krabici, než jsem za sebou zabouchla dveře od bytu, ve kterém jsem doposud bydlela.

,,Takže už se nikdy neuvidíme?" odstoupil ode mě o krok a posmutněle řekl.

,,Pevně doufám, že ne." zamrmlala jsem a dala jsem se na odchod. Před schodištěm jsem se zastavila a naposled se na něj otočila. Stál pořád na tom samém místě a propaloval mě pohledem. ,,Ale děkuju ti za všechno, co jsme spolu prožili. Nikdy na to nezapomenu." pousmála jsem se na něj a vydala se pryč.

,,Počkej." zakřičel za mnou. Moje hlava sice říkala, ať nezastavuju, ale moje srdce rozhodlo.

,,Copak?" podívala jsem se na něj letmo.

,,Jen jsem ti chtěl naposled říct..." odmlčel se. ,,Miluju tě."

,,Já miluju tebe, teda, milovala jsem."

,,City nezmizí za měsíc."

,,Zavinil sis to sám." kuňkla jsem. Dominik se ke mně přiblížil natolik, že jediné, co nás dělilo, byla krabice, kterou jsem držela.

,,Takže jsi mě nikdy nemilovala."

Nahlas jsem se rozesmála. ,,To myslíš vážně?" zeptala jsem se nevěřícně. ,,Když tě podvedla tvoje ex, tak to v tobě nic nezměnilo? Pořád jsi ji miloval stejně?"

,,Začal jsem ji nesnášet, ale nepřestal jsem ji milovat."

,,Nikdy?"

,,Nikdy." odpověděl mi rázně. Au.

,,Takže já jsem byla co? Náhrada za tvoji ex, kterou pořád miluješ?" zeptala jsem se ublíženě. Dokonce se mi zaleskly i oči a to jsem si myslela, že po probrečeném měsíci, hádkách a odstrkování Dominika nemám už co brečet.

,,Nikdy jsem ji nepřestal milovat, až do té doby, než jsem potkal tebe." šeptl. Vzal mi z rukou krabici a položil ji na schod nad náma. Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a přiblížil se. Nebezpečně. ,,Ty jsi mi ukázala, co je to milovat."

,,Domi, ne." namítla jsem a chytla jeho ruku, která mě hladila po tváři. ,,Už jsem řekla, jak to bude."

,,Ale tvoje tělo říká něco jinýho." oponoval mi okamžitě. ,,Pod každým mým dotekem se chvěješ, chceš to, představuješ si..." přiblížil se k mému uchu. Byla jsem úplně mimo. Vydržet měsíc bez jeho doteků byla muka, ale nedovedla jsem si představit, že na mě sahá rukama, kterýma dělal nějakou jinou holku pár hodin poté, co odjel ode mě. Ze společné postele. Dokonce jimi dělal i moji sestru.

,,Ne." odstoupila jsem od něj. ,,Stačí."

,,Fajn." vydechl. ,,Promiň."

,,Měj se hezky. Třeba se někdy potkáme."

,,Zavoláš mi někdy?" zeptal se mě.

Zakroutila jsem hlavou. ,,Ne." odpověděla jsem rozhodnutně. ,,Smazala jsem tvoje číslo."

,,Kdyby jsi ho někdy potřebovala, řekni Hasanovi."

,,Nebudu ho potřebovat."

,,Tyhle slova mě bolí, Lauro."

,,Zavinil sis to celý úplně sám." mrkla jsem na něj, vzala krabici a seběhla schody.

Nasedla jsem do auta a odjela směr druhá strana Pardubic.

Do mého nového bytu.

Kde začnu znovu.

Zase.