Část 2

5.8K 153 32
                                    

Oblékla jsem si bílý oversized svetr, uplé světlé slim fit džíny a na nohy obula semišové černé kozačky.

Při pohledu do zrcadla jsem se zděsila. Oči jsem měla zarudlé a pod očima jsem měla černé kruhy. Díky Dominiku.
Celou noc jsem nespala, protože jsem musela poslouchat vzdechy mého souseda a nějaké slečny. Kdo mi říkal, že přestěhovat se z domu do bytu pro mě bude velká změna, chtěla bych ho opravit. Je to peklo. Obzvlášť pokud vedle vás bydlí někdo, kdo při sexu křičí: ,,Oh říkej mi Playboy Tendo!"

Kruhy pod očima jsem zmírnila makeupem, trochu vykonturovala tváře, doplnila obočí a domalovala oči. Vlasy jsem pouze rozčesala, protože na víc jsem se v pondělí ráno prostě nezmohla. Přehodila jsem přes rameno černou kabelku od Michaela Korse a vydala se do své nové práce. Ta byla mimochodem důvodem mého stěhování.

Otevřela jsem dveře od bytu a z toho protějšího, Dominikova, právě vycházela dlouhonohá bruneta. Za ní se hned vynořil Dominik, který na ni něco křikl. Bruneta začala brečet a utekla. Aha. Dominik zachytil dveře, které slečna chtěla zabouchnout. ,,Dobrý ráno." zachraptěl rozespale a opřel se hlavou o polootevřené dveře. Byl jen v boxerkách. Tělo neměl vůbec zlé. A ještě jak byl vysokej. Och.

,,Čau." pozdravila jsem ho neutrálně a snažila se na něj nečumět. Je to debil, je to debil. Opakovala jsem si v hlavě.

,,Do práce?" zeptal se.

Přikývla jsem, když jsem procházela kolem jeho dveří. ,,Dík za zkaženou noc mimochodem." otočila jsem se na něj.

Na tváři si mu pohrával pobavený úšklebek. ,,Byla trochu uřvaná, no." zasmál se.

,,Nemohl by sis pro příště hledat nějaký tišší typy?" zeptala jsem se zoufale. Fakt mám ráda spánek.

,,Mohl." přikývl ihned. ,,Třeba tebe?"

Protočila jsem očima. ,,O tom se tobě může jenom zdát." řekla jsem.

,,Jednou ti to připomenu." uchechtl se.

Na to už jsem nereagovala a vyšla ven. Hned mě ovál studený větřík. Nesnáším podzim. Naštěstí se mi povedlo najít si byt velmi blízko práce, a tak cesta netrvala ani 10 minut. Slečna z recepce mi pomohla najít moji nadřízenou, které budu dělat sekretářku. Ukázala mi moji kancelář, sekretariát, který se nachází před její kanceláří. Po trapném seznamování s ostatními kolegy jsem si konečně sedla za svůj stůl, zhluboka se nadechla, vydechla a dala se do práce. Katarina, šéfová, mě hned zaúkolovala. Dělala jsem svoji práci, načež se ozvalo zaklepání na dveře. ,,Dále?" Zjevil se týpek. Drzý škleb, potetovaný obličej, černé brýle. Hned se mi vybavil Dominik. Nevím proč. ,,Dobrý den." kuňkla jsem.

Dotyčný si sundal brýle, sjel mě od hlavy až k patě a pousmál se. ,,Ahoj kočko." 

,,Máte domluvenou schůzku?" Nenechala jsem se rozhodit.

,,S tebou ještě ne, ale snad na to taky přijde." mrkl na mě.

Zalapala jsem po dechu. ,,Jste z Milion+?" Zeptala jsem se, protože to byla v diáři jediná naplánovaná schůzka na dnešní dopoledne.

,,To bys sice mohla vědět i bez otázky, ale jo, jsem." odfrkl si povýšeně.

,,Mám tu v poznámce napsané, že přijdete na schůzku 2."

,,Druhej dojde za chvilku za mnou." dodal. ,,Můžu dovnitř?" ujistil se. Pouze jsem přikývla, což pro něj byl zřejmě impulz, zbořit celou firmu, jelikož dveře rozrazil tak, že skoro vylítly z pantu. Blbeček.

Další zaklepání. ,,Dále!" křikla jsem opět.

Vešel. On. ,,No to snad ne!" vyjekl nadšeně. ,,Tohle je tvoje práce?" zeptal se.

,,Taky tě zdravím, Dominiku." vydechla jsem znechuceně. To už ho budu potkávat zbytek svého života na každém kroku? Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy.

,,Skvělý." zazubil se. Grillz. Fuj. ,,To se budeme potkávat často."

,,Co proč?" vyjekla jsem zděšeně. Dominik se uchechtl.

,,Aby ses radostí nepochcala." rýpl se smíchem. ,,Katarina je naše tour manažerka, jsme tu každý týden, vaše firma nám řeší nějaké věci ohledně koncertů, propagace a tak." vysvětlil.

,,Bezva."

,,V kolik tu končíš?" zeptal se.

,,Co tě to zajímá?"

,,Bože holka, nebuď furt tak nervní." řekl protivně. ,,Mohli jsme někam zajít."

,,Tak v tom případě dneska nekončím." mrkla jsem na něj. ,,Jsem tu nonstop."

Šlo na něm vidět, že uvnitř zuří. V očích jsem mu to viděla. A taky měl zatlé pěsti. Přešel ke mně, vysadil mě na stůl a nebezpečně se ke mně přiblížil. ,,Tak poslouchej." řekl tvrdě, zapřel se mi o stehna, které tvrdě zmáčkl. Byla jsem beze slov. Trochu jsem se ho bála. ,,Nejsem zvyklej, aby mi holka nepadala k nohám, ale to je můj problém." mluvil. ,,Každopádně mě fakt vytáčí ty tvoje blbé kecy." pokračoval. ,,Tak mě laskavě neprovokuj, nebo tě udělám tady na tom stole a hned první den tu nebudeš mít moc dobrý jméno." Moje hruď se nadzvedala v neskutečně rychlém tempu. S každou větou byl mému obličeji blíž a blíž. Když jsem měla pocit, že blíž už být nemůže, stejně se přiblížil ještě o kousek.

,,Prosím, běž ode mě." zaprosila jsem zoufale. Díval se mi přímo do očí. Viděla jsem v nich frustraci, chtíč, zlost.

,,Nebo?" sykl.

,,Nebo ti vlastnoručně uříznu péro, Citto. Vypadni od ní." uslyšela jsem Katarinin hlas. Skvělý, trapas hned první den.

Odskočil ode mě, já seskočila ze stolu. Celá jsem se klepala. Měla jsem strach, že mě kvůli tomu debilovi vyhodí.

,,Dominiku, zapadni do mé kanceláře, ve které už jsi, jen tak mimochodem, měl skoro 15 minut být." prskla na něj Katarina nepříjemně. ,,A ty." ukázala na mě. ,,Pojď sem." Počkala až za sebou Dominik zavře dveře od její kanceláře, chytla mě za ramena a podívala se mi hluboce do očí. Je to v prdeli. ,,Jsi v pořádku?"

,,J-jo, asi jo. Jen mě trochu rozhodil." přiznala jsem.

,,Dej si na něj pozor, prosím tě." ztišila hlas tak, aby to Dominik vedle nemohl slyšet, ale aby vyloženě nešeptala. ,,Minulou sekretářku uháněl, teda, uháněl." odkašlala si. ,,Ona se mu spíš nabízela, ale ona si od toho slibovala něco víc. Dominik se k holkám neumí chovat, je hrubý a každou se kterou se vyspí, odkopne. Sára, ta která tu byla před tebou, se z toho úplně složila. Byla krátce po rozchodu, on toho využil a zničil ji víc, než ten předtím." vedla sáhodlouhý monolog. ,,Tím chci říct, buď opatrná, rozumná a nenech se jím zlákat." dodala ještě. Povzbudivě se na mě usmála a odešla zpět do své kanceláře.

Sedla jsem si na židli a promnula si spánky. Ten kluk v mém životě, teda, kluk bydlící vedle mého života, byl fakt dar. Nedar.

Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat