Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 1

Laura

,,Hele a ten druhý, Nik jsi říkal?" ujistila jsem se. Hasan přikývl. ,,Je za střízliva normální nebo to tady s ním bude boj?"

Hasan se upřímně zasmál. ,,Je v klidu, jen trochu..." odmlčel se. ,,Děvkař."

,,Skvělý." vydechla jsem a prohrábla jsem si vlasy. Vstala jsem od stěny v prázdném obýváku, kde jsme doposud s Hasanem seděli a rozebírali život. Z krabice v kuchyni jsem vytáhla skleničky a z kabelky flašku vína.

,,Běžně nosíš víno v kabelce?" uchechtl se Hasan stojící za mnou. Byl opřený o stěnu a pozoroval mě. Když jsem si ho prohlédla, vlastně ani nebyl úplně špatný, vlastně celkem roztomilý, jen byl úplně mimo můj vkus.

Zatřepala jsem hlavou, abych rozehnala myšlenky a odpověděla: ,,Dnes jsem věděla, že bude potřeba. A protože jsem hrozně hodná, podělím se s tebou." usmála jsem se sladce. Hasan mi úsměv oplatil, víno otevřel a rozlil nám ho.

,,Tak na co?" zeptala jsem se a zadívala jsem se mu do očí.

,,Uhm, na tvoje hezký oči, ať jsou v tomhle bytě šťastný, i když tvoje uši přes stěny často uslyší vzdechy různých slečen?" zasmál se Hasan.

Protočila jsem očima a zatvářila se znechuceně. ,,Tak..." chtěla jsem pokračovat, ale přerušil mě zvonek. Kdo zvoní na byt, kde nikdo neví, kdo bydlí?

Skleničku s vínem jsem položila na zem a doběhla ke dveřím. Otevřela jsem je a v nich jsem viděla mého souseda NikBlba držícího se za hlavu. ,,Čau?" pozdravila jsem ho překvapeně.

,,Nazdar babe, nemáš tady něco na hlavu?" zaúpěl a promnul si spánky.

,,Nevím, stačí ti čepice?" uchechtla jsem se. Natáhla jsem se k nedalekému věšáku, sebrala z něj Champion kšiltovku a švihla ji po něm.

,,Ha, ha, ha." zachraptěl s ironií v hlase, když čepici chytil. ,,S tebou tu bude radost žít." řekl. ,,Ta předtím, co tu bydlela, byla ochotná a ještě dobrá v posteli, když jsem potřeboval." zavrněl zasněně. Jako by se mu to vybavilo. Fuj.

,,Hm, tak si budeš muset zvyknout na nový režim." mrkla jsem na něj a opřela jsem se o futra. Hleděla jsem na něj a užívala si to, jak je mu zle. To má za tu kurvičku, kterou mě nazval.

,,Líbíš se mi." zamrmlal si pod nos.

,,Říkal jsi něco?" přimhouřila jsem oči s výsměšným úšklebkem.

,,N..." chtěl něco říct, ale zadíval se za mě. ,,Co tam kurva děláš?" vyštěkl.

Otočila jsem se a viděla jsem za sebou chodbou procházejícího Hasana, který se blížil k nám. ,,Pomohl jsem Lauře s nošením krabic, aby to netahala sama." odpověděl bez emocí.

,,Takže Laura." zavrněl Nik a zkousl si ret.

,,Nemůžu říct, že mě úplně těší." vydechla jsem. ,,Ale jo, jsem Laura." Natáhla jsem k němu ruku.

,,Dominik." přijal ji a zatřásl s ní. ,,Takže na tu hlavu nic nemáš?" zopakoval otázku, s kterou sem původně přišel.

,,No tak pojď." protočila jsem oči, rukou pootevřela dveře, a tak mu umožnila vstoupit. ,,Zouvat se nemusíš, je tu stejně bordel." zasmála jsem se. Nechal mě jít první. Ne proto, že by v bytě 2kk neuměl najít kuchyň, ale proto, aby se mi drze čuměl na zadek.

Přešla jsem do kuchyně, z krabice vybalila sklenici a vytáhla šumák. Napustila jsem vodu a šumák nechala rozpustit. ,,Na, tady." podala jsem mu to.

,,Hezká kuchyň, tady by se dalo dělat věcí." řekl Dominik provokativně. Celou dobu na mě zíral a i přes to, že mi přišel fakt pěkný, jsem se mu snažila nevěnovat příliš pozornosti. Nehodlala jsem mu zvyšovat ego.

,,No fakt, máš pravdu." napodobovala jsem jeho hlas. ,,Třeba teď jsem ti tady udělala bezva šumák." dodala jsem. Za sebou jsem slyšela, jak se Hasan uchechtnul.

,,Bych tě tu tak udělal." zasnil se, přičemž popíjel vyprošťovací zázrak.

,,Vypij ten šumák a jdi se k sobě vyspat."  protočila jsem očima, obešla ho a šla si zpátky sednout do obýváku, kde pořád seděl Hasan. Akorát dopil svoje víno.

,,Lauri, já půjdu." řekl a vstal. Natáhla jsem k němu ruce, aby mi pomohl vstát a už si to štrádoval ke dveřím. ,,Ho si sebou nevezmeš? Co když mě znásilní?" zeptala jsem se Hasana hlasitěji, aby to slyšel i Dominik.

,,On to dopije a půjde, koukej, jak vypadá." ujistil mě Hasan. ,,A neboj, je sice úchyl, ale na znásilnění holky nemá koule." zasmál se.

,,Aby ses nedivil." slyšela jsem Dominika z kuchyně.

,,Rád jsem tě poznal." řekl Hasan ještě předtím, než opustil můj byt.

,,Klidně se stav, až někdy půjdeš kolem." řekla jsem s úsměvem a zabouchla dveře. Šla jsem do kuchyně, kde na lince seděl Dominik. Vedle něj stála prázdná sklenice od šumáku. ,,Dopil jsi? Můžeš jít."

,,Hele, na Hasana seš jak kotě a na mě taková protivka." uchechtl se a seskočil z linky. Blížil se ke mně. Instiktivně jsem couvala, dokud jsem nenarazila na stěnu.

,,Hasan mi neřekl, že jsem kurvička." odsekla jsem. Nedávala jsem na sobě znát, že mě znervózňuje a trochu z něj jde i strach.

Uchechtl se. ,,Promiň, jsi fakt pěkná." řekl neutrálně. Velmi blízko mému obličeji byl. Cítila jsem jeho dech páchnoucí po cigaretách a alkoholu.

Odstrčila jsem ho od sebe a odešla do bezpečné vzdálenosti. ,,Chci jít spát, běž prosím." Máchla jsem rukou směrem ke dveřím.

Dominik se ke mně pár kroky opět dostal a přitlačil na stěnu. ,,Klidně bych se vyspal s tebou." zavrněl mi do ucha, které dokonce i zkousl. Tohle mu asi běžně funguje, řekla bych.

,,Vypadni." vpálila jsem mu do obličeje

Naštěstí to už nic nezkoušel a neprotestoval, a tak bez jediného slova odešel z mého bytu. Slyšela jsem jen třísknutí mých dveří a následně ránu z chodby, z čehož jsem usoudila, že práskl i dveřmi od svého bytu.

S ním si to tady užiju.