Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 7

O pár dnů později

Naposled jsem se upravila v zrcadle a vydala se ven. Venku jsem nastoupila do auta, kterým jsme odjeli z parkovacího místa před naší bytovkou poměrně rychle. Pro jistotu. ,,Neviděl tě?" zeptal se.

,,Snad ne." řekla jsem nervózně. ,,Stejně mi tohle přijde stupidní, proč bych s tebou nemohla někam jít?"

,,No tak po vašem posledním večeru si myslím, že budeš pod dohledem ještě víc než doteď." zasmál se Hasan.

,,Co?" zarazila jsem se.

Hasan si odkašlal. ,,Nic."

,,Mluv." řekla jsem tvrdě.

,,Lauri, je to Dominik." protočil očima. ,,Hned se nám musel pochválit, že se mu konečně povedlo tě dostat."

,,Aha." kuňkla jsem. Takže jsem byla vlastně jen další trofej, kterou se může pochválit. Tak jako spousta dalších přede mnou.

,,Ale nebylo to jako vždy." řekl po chvilce ticha.

,,Jak to myslíš?" skoro jsem šeptala. Mrzelo mě, že jsem mu nalítla. V momentě jsem se cítila mizerně.

,,Neříkal to tím jeho arogantním stylem, jakože mám další zářez." parodoval Dominikův hlas. ,,Spíš stylem, aby jsme všichni věděli, že se mu povedlo si tě získat, ať se kolem tebe nikdo z nás nemotá." vysvětlil mi. ,,Nechci tvrdit, že k tobě něco cítí, protože tohle je s ním těžký. Každopádně pro něj něco znamenáš." usmál se na mě povzbudivě. ,,Nechci, abys kvůli němu byla smutná." řekl mile a pohladil mě po stehně.

,,Já jsem z jeho chování tak neskutečně zmatená." přiznala jsem. ,,Jednou je jak led, pak mi přijde citlivý, pak je odtažitý, pak se ke mně má." vyzpovídala jsem se mu. ,,Už jen tohle mi nedovoluje k němu cítit něco víc."

,,Nejistota?"

,,Jo, přesně." souhlasila jsem. ,,Fyzicky mě přitahuje jako ještě nikdo nikdy za celých dvacet let mého života." uchechtla jsem se. ,,Ale nemiluju ho, protože vím, že by to bolelo."

,,Takhle srovnanou hlavu bych si přál mí taky." povzdechl si.

,,Co tím myslíš, můžu ti nějak pomoct?" chytla jsem ho za ruku, kterou měl na řadící páce.

,,Ne, Lauri, já se s tím srovnám sám." usmál se na mě.

,,Je v tom holka?" Přikývl. ,,Pokud tě nechce, je to kráva." mrkla jsem na něj povzbudivě.

Ještě si něco zamumlal pod nosem, ale to už jsem mu nerozuměla. ,,Dneska mají Dominik s Jakubem koncert v Hradci, nechceš se tam zastavit?" prolomil po chvilce ticho mezi náma.

,,Nevím, jestli je to úplně nejlepší nápad. Kdyby mě tam chtěl, řekne mi o tom."

,,A komunikovali jste spolu od toho večera?" zeptal se zvědavě.

,,Vyměnili jsme si pár zpráv, dvakrát mi na chvilku volal a to je vše." povzdechla jsem si. Asi jsem čekala, že jeho ,,Nechci tě opustit." ten večer nebyla jen fráze, možná nebyla, ale něco významného taky neznamenala.

,,Možná ti přijde, že je to málo." řekl. Jako by mi četl myšlenky. ,,Ale tohle snad nikdy s žádnou holkou kromě bývalé nedělal."

,,Jako co?"

,,Že by se s nějakou vyspal a pak jí psal nebo volal." objasnil mi. Nic jsem na to neřekla. Jen mi to nasadilo dalšího brouka do hlavy. ,,Tak co ten koncert? Určitě tě rád uvidí, bude překvapenej."