Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 10

Hasan mě naprosto zničenou dotáhl do ložnice, uložil do postele a sám si sedl na její okraj. ,,Proč já se vždycky musím zamilovat do toho největšího debila?" šeptla jsem. Hasan mě pohladil po ruce a smutně se na mě usmál.

,,Holt prostě milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují." řekl bez emoce.

,,Ten citát mám ráda." zamrmlala jsem do peřiny. ,,Vždy si uvědomím, že tu byl minimálně jeden člověk, který dělal stejně špatné rozhodnutí jako já." uchechtla jsem se.

,,Je nás takových víc." přikývl.

,,Objednáš prosím pizzu?" zaškemrala jsem jak malá pětiletá holčička. Na konci věty jsem ještě dramaticky ohrnula ret.

Hasan se zazubil. ,,Jasně, jakou chceš?"

,,Hmmm...sýrovou s extra sýrem, americké těsto a ještě sýrem naplnit okraje." vyřkla jsem svoje přání.

,,Není to málo sýrový?" zeptal se ironicky.

,,Tak ještě nivu navíc." rozhodla jsem, čímž jsem ho rozesmála.

Hasan nadiktoval naši objednávku do telefonu, típl ho a opět přesměroval pohled na mě. ,,Měl bych takové přání, ale chápu, když mě odmítneš." začal. Pobídla jsem ho, ať pokračuje. ,,Myslel jsem, že půjdeš s Dominikem, ale po tom, co se stalo dneska, asi ne..."

,,Kam?" skočila jsem mu do řeči.

,,Nech mě domluvit." protočil očima. Uchechtla jsem se. ,,Budem mít takové...promítání." poškrábal se na zátylku. ,,Prostě takovej sestřih z tour, kterou jsme před měsícem skončili." vysvětlil. ,,Všichni tam budou mít rodiny, kamarády. Rád bych tam šel s tebou." ten konec skoro zašeptal.

,,Já-já." zakoktala jsem se překvapeně.

,,Chápu, nechceš." zamumlal.

Sundala ze sebe peřinu a vyhoupla jsem se do sedu. Přisunula jsem se k Hasanovi blíž a chytla jeho obličej do dlaní. ,,Půjdu moc ráda, okay?" usmála jsem se jemně. Šlo na něm vidět, že se mu ulevilo, když se mu na obličeji rozlil obrovský úsměv. ,,Myslíš, že nebude Dominik dělat scény?" zeptala jsem se po chvilce. Upřímně to byla první věc, která mě napadla.

,,Je mi to jedno." mykl rameny. ,,Pokud jsi s tím v pohodě ty, já jsem tuplem."

,,Víš, ještě dlouhou dobu nebude jednoduchý předstírat, že se nic nestalo." přiznala jsem se. ,,Fakt se mi líbí, choval se ke mně chvilkama i hezky..." pokračovala jsem. ,,Ale já kvůli němu nebudu sedět doma a kašlat na lidi, které mám ráda." dořekla jsem.

Pohladil mě po tváři a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. I Dominik to takhle dělal. ,,Stejně je hloupej, že si tě nechal proplout mezi prsty." šeptl. Šoupla jsem se k němu úplně a objala ho.

Rozesmála jsem se mu do ramene, čímž jsem zkazila celou tuhle milou chvilku. ,,Co je?" ušklíbl se pobaveně a odtáhl se tak, aby na mě viděl.

,,Došlo mi, že vlastně ani nevím, jak se doopravdy jmenuješ." vykoktala jsem mezi smíchem.

,,Ajo." plácl se do čela. ,,Já to jméno hrozně nemám rád." zasténal.

,,Šup šup, chci ti říkat normálně."

,,Pepa." zahuhlal.

,,Těší mě, Pepo." natáhla jsem k němu dramaticky ruku. ,,Jsem Laura." Přijal ji a zatřásl s ní.

,,Těší mě, slečno." hrál to se mnou. ,,Líbíte se mi, nešla by jste se mnou někam?" Začala jsem se smát. ,,Jsem rád, že se směješ." řekl mile, když mě pozoroval.

,,Jsi hrozně fajn." usmála jsem se.

Zbytek večera jsme strávili pojídáním pizzy, děláním kraviny a sledováním filmů. Nasmála jsem se s ním tak, jak dlouhou dobu s nikým. Vlastně jsem na chvilku zapomněla i na Dominika, který mi ještě nějakou dobu nedá spát.

S Pepou, Hasanem, jsme se vystřídali ve sprše a zalehli do postele. ,,Je divný, že spím v posteli po Dominikovi." vydechl zamyšelně.

,,Jak to myslíš?" otočila jsem se na něj a podložila si hlavu polštářem.

,,Většinou měl holky po mně..." začal. ,,Prostě když jsem si s nějakou začal a mu se líbila, v 90% mi ji přebral."

,,Takže teď jsem tvoje pomsta?" zeptala jsem se prudce.