Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Čast 36

Nejprve vás budu otravovat úvodním slovem, které je ale opravdu důležité. Takže nepřeskakovat!!! PO ROCE jsem zpět získala svůj ODCIZENÝ ÚČET. Nedovedete si představit, jakou radost z toho mám! Někdo si možná klepete na čelo, že něco takového takovým způsobem prožívám, ale Wattpad je velkou součástí mého dospívání. Tento profil je starý už 7 let, mám na něm stories, které mají dohromady statisíce přečtení a xy votes. Mám v rozepsaných přes 50 (!!!) draftů, nápadů, napsaných a nevydaných stories. Opravdu mi na tom záleží, jelikož je v tom velký kus mě, tak snad chápete tento můj citový výlev.

Každopádně  je tato situace hlavním důvodem toho, proč se Vypadni useklo a nepokračovalo dál. Nicméně jsem (KONEČNĚ) zpět a ready ho dokončit! Tak si držte klobouky, pojedeme z kopce!

Jo a...neskutečně moc děkuju za ta přečtení, která tu přibyla, když jsem účet neměla. Ty komentáře s prosbami o pokračování mi fakt trhaly srdce, když jsem pokračovat chtěla a nemohla. Mám reálně nejlepší čtenáře a děkuji moc za vaši veškerou podporu a trpělivost. Love yoooou❤️ A teď už k tomu o co tady celou dobu jde - nová kapitolaaaa!👇🏻

PS: Doporučuju si přečíst celou story od začátku, ať se plynule napojíte.

Ačkoliv jsem si naivně myslela, že když se přestěhuju na druhou stranu Pardubic, zbavím se celého Milion + navždy, pochopitelně se tak nestalo. Hned dva dny na to, co jsem začala žít svůj "nový" život jsem potkala v obchodě Hasana, Viktora potkávám ve fitku pravidelně a včera to korunoval sám Dominik, před kterým jsem se musela v obchoďáku schovat za figurínou s oblečením.

,,Potřebovala bych s tebou mluvit." vydechla jsem, když jsem odhodlaně přišla do kanceláře mojí šéfové. ,,Přijímám to." řekla jsem jí. Po tváři se jí rozlil obrovský úsměv. ,,Ani nevíš, jak jsem ráda." konstatovala. ,,I já, potřebuju vypadnout."

,,Tak si dodělej to, co máš rozdělané, a sypej domů balit. Zítra letíš do Hamburku!" vypískla nadšeně. Přikývla jsem. ,,A děkuju." dodala ještě. ,,Já děkuju." pousmála jsem se.

Po práci jsem se pobalila a než jsem se nadála...Jsem na Ruzyni a čekám v řadě u gatu, abych se nalodila do letadla. Katarina mi přenechala možnost letět na pracovní schůzku. Jedná se sice jen o tři dny, ale i tak mi změna místa jen a jen prospěje.

V Hamburku

,,Mach's gut." usmála jsem se na zástupce naší spřátelené firmy a opustila jeho kancelář. Vzala jsem do ruky telefon a napsala Katarině zprávu.

Já: Vyřízeno.

Katarina: Jsi nejlepší.

Šla jsem do nejbližší kavárny, kde jsem si objednala kávu a velký čokoládový dortík. Za odměnu. ,,Tyvole ty seš prostě neskutečnej." uslyšela jsem za sebou.

Hlava mi tím směrem automaticky škubla, jelikož se čeština v německy hučící kavárně opravdu vyjímala. Střetla jsem se s dotyčným pohledem. Střetla jsem se jeho pohledem. Střela jsem se s těma očima, před kterýma jsem sem utekla. Zírali jsme na sebe. Oba značně v šoku. Pousmál se na mě. Já byla zamrzlá v pohybu. Hasan vedle Dominika zbystřil, že se něco děje a pohlédl směrem, kam se dívá Nik. Takže na mě.

,,Svět je fakt malej." zasmál se a v momentě mě mačkal v objetí. ,,Ahoj." pozdravila jsem ho zaraženě. V tom už byl u nás i Dominik, který se na Pepu tvářil, že ho brzo zabije. ,,Čau." vydechl a objal mě pevně. Objetí  jsem mu opětovala. Hlavou mi proběhly všechny hezký chvíle, které jsme spolu prožili, jeho vůně mě vrátila do našich společných momentů v peřinách a jeho výška způsobila ten nebezpečný pocit bezpečí, který jsem s ním vždy měla.

,,Chyběla jsem mi." šeptl mi do ramene téměř neslyšně. Odtáhla jsem se od něj. Nechtěla jsem, aby to bylo divný, i když už vlastně bylo. Nemohlo to být divnější. Pozdravila jsem rovnou i Calina a Deckyho, kteří tu byli taky a celé situaci s nečitelným výrazem ve tváři přihlíželi.

,,Chcete si přisednout, když už jsme se tady tak náhodou potkali?" zeptala jsem, ale vyznělo to jízlivěji, než jsem chtěla. Přecejenom jsem sem jela hlavně proto, abych si odpočala od toho věčnýho potkávání a vyhýbání se. ,,My si vezmem kafe sebou a jdeme natáčet." řekl Nik. ,,Do kdy tu jsi? Mohli bychom zajít na večeři." nabídl. ,,Odlítám zítra k večeru." ,,Fajn, takže zítřek strávíme spolu, nic si neplánuj. Napíšu ti." usmál se na mě a spolu s klukama se vypařil. Bezva. Doufám, že se ten nahoře, který plánuje můj život, dobře baví. Já totiž ne.

Z pohledu Nika

,,Takže, jaký máš plán?" vyrušil mě z přemýšlení Hasan, když jsme jeli autem na spot, kde budem dělat nějaký záběry do klipu. ,,Eh, co?" přesměroval jsem na něj svoji pozornost. ,,Říkal jsi Lauře, že si nemá zítra nic plánovat, a ty celý den natáčíš...Takže?" ,,Bude v tom klipu." odpověděl jsem prostě. ,,Vždyť tu na to máš najatou holku. Má podepsanou smlouvu. S ní uděláš co?" vyptával se dál. ,,Zaplatím ji ze svého, je mi to u prdele. Chápeš, je prostě osud, že Laura tu teď je."

,,A v klipu k písničce o ní to s nikým nebude takové jako s ní samotnou." dodal jsem po chvíli. ,,A když tě odmítne?" zeptal se mě Pepa. ,,Tak ten klip nebude vůbec."

Zpět k pohledu Laury

Dojela jsem domů a zavolala jsem Bibi. Sice jsem se ještě přes celou tu situaci úplně nepřenesla, ale vím, že jí to vyčítat nemůžu. Nevěděla o mně a o Dominikovi. Je v tom svým způsobem nevinně.

,,To si ze mě děláš prdel." reagovala přesně tak, jak by reagoval každý. ,,Ne." vydechla jsem utrápeně po tom, co jsem jí barvitě vylíčila dnešní situaci. ,,Kámo a víš, co má v plánu?" zeptala se mě. ,,Absolutně ne." zakroutila jsem záporně hlavou. V tom mi cinkla zpráva.

@goldcigo: Napiš mi, kde bydlíš, vyzvednu tě v 9. Je to v pohodě? Oblíkni s něco casual, ať se cítíš dobře.

Na zprávu jsem reagovala pouze odpovědí s názvem hotelu. ,,Jsi tam?" vyrušila mě ségra. ,,Jo, promiň, psal mi." odpověděla jsem. ,,Vyzvedne mě v 9 a mám se oblíct tak, aby mi bylo pohodlně." interpretovala jsem Dominikovu zprávu. Konverzaci s Bibi jsem zanedlouho ukončila, zacvičila jsem si a po sprše jsem zapadla do postele, načež jsem v momentě usnula.

Ráno jsem měla celkem naspěch. Nenastavila jsem si večer budík a tak nebylo zrovna moc času na přípravy. Dodělávala jsem si řasenku, když mi zazvonil mobil. ,,Jsem tu." zachraptěl Dominik, když jsem hovor přijala. ,,Hned jsem dole."