Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 9

Vymanila jsem se z Dominikova objetí a odešla do koupelny. Potřebovala jsem sprchu, studenou. Musela jsem se zchladit, jelikož jsem od Dominikova příchodu už nedokázala zamhouřit oči. Neustále jsem si v hlavě promítala, co se kolem mě děje, co se stalo a co se asi stane. Vykreslovala jsem si různé scénáře, jak to mezi mnou a Dominikem dopadne.

Sundala jsem si triko a kalhotky a vezla do sprchového koutu. Nechala jsem dopadat kapky na svoji světlou kůži a užívala si tu chvilku. Chvilku klidu. Užívala bych si ji i nadále, kdyby se na mých bocích neobjevily ruce. Leknutím jsem nadskočila, ale polibek na krk mě vrátil zpět do reality. ,,Utekla jsi mi." zamumlal mi do krku.

,,Aspoň víš, jak se cítí všechny ty holky, kterým utíkáš ty." uchechtla jsem se, čímž jsem si vysloužila plesknutí přes zadek.

,,Seš drzá." zasmál se a přisál se mi na rty. Spojila jsem ruce za jeho krkem a polibek prohloubila. V jeho přítomnosti jsem začala ztrácet hlavu, kór když byly naše rty spojeny v jedny. V nepozorované chvíli mi ret drsně zkousl. Zakňučela jsem bolestí. ,,To abys věděla, že nemáš mít blbé řeči." ušklíbl se. Přisála jsem se mu na rty a začala se třít rozkrokem o ten jeho. ,,Lauro." zavzdychal. Začal spolupracovat. Obsypával mě polibky od krku k dekoltu a jeho ruce putovaly po celém mém těle. ,,Ne." odtáhl se najednou.

,,Co?" zarazila jsem se. Nechápala jsem, o co mu jde.

,,Nechci se s tebou vyspat." řekl, přičemž se mi díval zpříma do očí. Pohladil mě po tváři. ,,Promiň." Vážně mě zrovna odmítl?

,,Aha." šeptla jsem. Obešla jsem ho, zabalila se do ručníku a odešla do obýváku. Nepřítomně jsem hleděla z okna a dokonce ani nevnímala, že mi z očí vyklouzlo pár slz. Možná v tento moment jsem si začala uvědomovat, že mě jeho přítomnost ničí.

,,Lauro." zachraptěl tím jeho hlasem. Moje jmého z jeho úst znělo tak nějak...jinak. Jinak než od kohokoliv jiného.

,,Prosím, běž domů." šeptla jsem, aniž bych se na něj otočila. Slyšela jsem kroky blížící se ke mně. Chytl mě za ramena a otočil směrem k sobě, aby na mě viděl.

,,Ty pláčeš..." vydechl překvapeně, zaraženě, nevím. Jen stál a hleděl na mě. ,,Promiň mi to, tohle nejde. Nechci abys kvůli mě byla smutná." šeptl. ,,Měla jsi včera pravdu, musíme se přestat vídat." dodal. Moje slzy se spustily naplno. Nedokázala jsem si tenkrát vysvětlit proč, jelikož jsem byla stoprocentně přesvědčená, že k Dominikovi nic necítím. Přitáhl si mě k sobě a hladil mě po vlasech. ,,Prosím stop." zaprosil. ,,Nebreč."

Podívala jsem se na něj uslzenýma očima. Byl smutný. Jeho oči nejiskřily tak jako vždycky a jeho obličej nebyl kamenný, byla v něm emoce. ,,Měj se hezky." šeptla jsem a pohladila ho po tváři.

,,Mám tě rád." zamumlal mi do vlasů. Odtáhl se ode mě a naposled se na mě zadíval. ,,Pa." usmál se smutně. Zírala jsem na jeho vzdalující se záda a hned po tom se složila. Jediné, čeho jsem byla schopná, bylo napsat Hasanovi zprávu.

Kafe nezvládnu, ale jestli chceš, přijď.

Schoulela jsem se do klubíčka na gauči, přikryla se dekou a slzela. Nechápala jsem sama sebe. Co jsem si ale začínala uvědomovat, byl fakt, že k Dominikovi něco cítím. Něco. A to mě znepokojovalo. Jak se asi můžete cítit, když se vám líbí kluk, který vám bez zábran řekne, že s vámi není schopný být ve vztahu?

Nejspíš jsem usnula, jelikož mě probudil až zvonek a řev, který se ozýval z chodby a docela mě zarazil.

,,To mi chceš říct, že já ji pošlu do prdele a ona hned volá tobě?" slyšela jsem přes dveře Dominikův hlas.

,,Seš sjetej." slyšela jsem Hasana, když jsem otevíral dveře. ,,Běž se z toho vyspat." dodal.

,,Můžete tu přestat dělat scény?" prskla jsem podrážděně.

,,Ale kohopak to tu máme?" zachechtal se Dominik. ,,Místní kurvu?" Do očí mi okamžitě vyhrkly slzy. Hasan si toho všiml.

,,Lauri, běž dovnitř." šeptl směrem ke mně. Záporně jsem zakroutila hlavou. ,,Řekl jsem ti,..."

,,Já říkám, že tu zůstanu." skočila jsem mu do řeči. ,,Chci si totiž vyslechnout, jak mluví kluk o holce, které vykládá, že ji má rád." ušklíbla jsem se ironicky. ,,Tak pojď Dominiku, ještě mi něco řekni..." provokovala jsem ho. Nechtěla jsem mu dovolit do mě kopat, kdy se mu zachce, jen proto, že je zrovna zfetovaný.

,,Jsi dětinská." odeskl Dominik. ,,Byla chyba s tebou spát, nevyrovnáš se těm, které běžně mívám." vyhrkl na mě.

,,Dominiku, stačí." umírňoval ho Hasan.

Slzy mi tekly po tvářích, ale já chtěla slyšet víc. Chtěla jsem, aby se mi zprotivil a zapomínání na něj bylo jednodušší. Po této scéně už doufám, že to velmi málo, co se mezi námi stalo, defintivně skončí. Pochopila jsem, že je náladový, ale pod vlivem drog byl naprostý blázen. ,,Jsi jen děvka, kterou když odmítne jeden, zavolá si druhého." pokračoval. Hasan už to asi nevydržel, napřáhl se a dal Dominikovi pěstí. Dominik zavrávoral a instiktivně se chytl za bolestivé místo. Rukou jsem si překryla ústa, abych zmírnila vzlyky, které z nich vycházely. ,,Toho budeš litovat!" zařval Dominik na Hasana.

,,Rozhodně ne tak, jak ty budeš litovat toho, cos řekl jí."