Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 40

,,Jsi v pohodě?" šeptl směrem ke mně Dominik, když jsem si hrála s malou a ho už pár chvil ignorovala. Přikývla jsem a chabě jsem se na něj usmála. Viktorka mě vzala za ruku, postavila se a roztomilými nemotornými krůčky dupkala k Viktorovi, zatímco já jsem ji opatrně jistila.

,,Sluší ti to s ní. Seš takovej ten maminkovskej typ." zasmál se. Vzal si malou do náruče a dal jí pusu na její miminkovsky hebkou tvářičku. Rozteču se!

,,Mně jsi nikdy neřekl, že jsem maminkovskej typ." zjevila se vedle Viktora Ema, jeho přítelkyně, a přitulila se k němu. Ačkoliv proti ní osobně nic nemám, ta situace v kuchyni mě dost nakrkla.

,,Tak tobě to může říct Nik." usmála jsem se na ni jízlivě. Chtěla jsem vědět o co tady jde, protože vím, co jsem slyšela. Na vteřinu jsem zalitovala, že jsem to vypustila takhle před Viktorem, ale co, i on má právo vědět, co spolu naše protějšky mají.

,,Co?" hlesli s Viktorem jednohlasně. Viktor překvapeně zamrkal a podíval se na mě s otazníky v očích.

,,Když jsem za vámi šla do kuchyně, jestli nechcete s něčím pomoct, měli jste dost zajímavej rozhovor a lezli jste tam po sobě." vmetla jsem jí do tváře. Emoce ze mě vylétly ven, protože to ve mně vřelo.

,,Co to meleš?" prskla Ema. ,,Nelezli jsme po sobě a vůbec nevíš kontext toho rozhovoru." oponovala mi.

,,Pokud slyším, jak můj kluk někomu říká, že je nejlepší a ty mu řekneš něco ve smyslu, že každej někdy ulítne..." horlivě jsem gestikulovala a byla k nezastavení.

Do naší diskuze se vložil Nik. ,,Lauri, uklidni se, myslíš si něco, co není pravda." pověděl mi a spojil naše ruce. Tohle gesto, které mě mělo ukonejšit, nepomohlo.

,,Já si už nemyslím nic." vysmekla jsem se mu. Se všemi přítomnými, kteří naštěstí naši rozepři nijak významně nezaznamenali, jsem se rozloučila a dala se na odchod.

Vyběhla jsem z domu, prošla kolem aut stojících před ním a šla...prostě někam. Pryč. Domů momentálně znamenalo k Nikovi, takže tam ne. Ozvala se za mnou rána. Bouchl pěstí do kapoty auta, kolem kterého procházel, když se za mnou vyřítil.

,,Stůj!" vykřikl. Otočila jsem se značně vystrašená. Takhle jsem ho zuřit ještě asi neviděla. Divný, když v téhle situaci, bych měla zuřit tak možná já. A Viktor.

,,Nech si, kurva, jednou něco vysvětlit a přestaň být tak tvrdohlavá. Přestaň si pořád něco domýšlet a nekonstruuj si příběhy." zvýšil na mě hlas a přibližoval se ke mně. Za normálních okolností bych asi začala instinktivně couvat, ale já stála na místě. Věděla jsem, doufala jsem, že mi neublíží, i když byl naštvaný.

,,Fajn, poslouchám." překřížila jsem ruce na prsou a nasupeně našpulila pusu. Přibližoval se ke mně stále blíž, zatímco už o něco klidnější započal svůj ospravedlňující monolog.

,,To, co jsi slyšela v té kuchyni, jsi slyšela správně..." začal.

,,Je mi z tebe zle." prskla jsem. Přišla jsem si jako největší idiot. Opět jsem byla ponížená a zklamaná. V podstatě tak jako celou dobu, co Nika znám.

,,Ticho, mluvím já." upozornil mě. ,,Ale není to tak, jak si myslíš. Bavil jsem se s ní o drogách." řekl.

,,To je teda pěkně debilní výmluva." protočila jsem očima. Uvnitř mě to vřelo. Přišla jsem si jako úplná kráva, že jsem mu dala další šanci. Za co jsem si tohle zasloužila? Dokonce je mi teď schopný lhát do očí jakoby se nechumelilo.

,,Ne je to fakt, jak ti to říká." zjevila se za Nikem Ema. Snažila se zachránit situaci, kterou napáchala. O ni jsem tady ale v tuhle chvíli rozhodně nestála.

,,Ty buď ticho." prskla jsem na ni nepříjemně. ,,Proč tu vůbec jsi? Tohle je náš rozhovor."

,,Zlato, tohle fakt není nutný, nemusíš na ni být tak zlá." zastal se jí Nik. Ema měla sklopenou hlavu a Nik zaujal pozici ochranitele tvorstva. Fakt bomba. Ti dva spolu zřejmě něco mají a já jsem za tu špatnou.

,,Takže já jsem ta zlá." zasmála jsem se ironicky a nevěřícně zakroutila hlavou. ,,Na tohle už fakt nemám."

,,V klidu ti to vysvětlím, Lauri, děláš z toho zbytečné drama." snažil se mě stále uklidňovat Nik.

,,Ok, tak teda mluv." rozhodila jsem rukama. Byla jsem jak smyslu zbavená, ale jen proto, že moje důvěra k Dominikovi byla po tom všem už na bodu mrazu. Stačil malý impuls k tomu, aby se stala nějaká taková scéna.

,,Pojď bokem." řekl, pohladil mě po rameni a pomalu se vydal dál od domu. Jeho ruku jsem setřásla a nepříjemně se ošila. Když se mi zdálo, že jsme dostatečně daleko, zastavila jsem.

,,Tak?" zvedla jsem k němu pohled a čekala jsem, co z něj vyleze. Doufala jsem v opravdu věrohodnou story, abych to tu v momentě nezabalila.

,,Ačkoliv se to o Viktorovi neví, tak chvilku předtím, než se narodila malá, v tom jel hodně. Téměř denně byl na drogách a už to nebyla jen tráva nebo občasné šňupání." řekl a nachvilku se odmlčel. Skoro až vypadal, že se mu o tom nemluví dobře. Přitom to není nic, co by mu bylo nějak extra cizí.
,,Ačkoliv v téhle době vznikalo album, to všichni vždy potřebujeme trochu...víš co." poškrábal se na zátylku.

,,Nevim?" zvedla jsem obočí.

,,Múzu, inspiraci, něco tak." uchechtl se. ,,Víš jakej jsem, ale i já se o něj bál, fakt byl v prdeli." řekl. ,,Proto mi Ema rozumí." přesměroval téma na to, co jsem slyšela já. ,,Myslím v tom, že jsem se s ní chtěl poradit o tom...Nebo jinak..." zadrhával se. ,,Prostě jsem chtěl vědět pohled holky na to, když kluk něco bere. Jakože skrz tebe, abych na tom nějak zapracovat. Chtěl jsem pochopit, jak se třeba cítíš."

,,Hm a nebylo třeba lepší se zeptat mě, jak se cítím?" zeptala jsem se. ,,Zřejmě jsem ta poslední, o kterou se v tomhle směru zajímáš." vydechla jsem. Ruce jsem spustila podél těla a přešlápla z místa na místo.

,,Nikdo pro mě není důležitější než ty, Lauri."