Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 18

Ihned jsme se přesunuli do ložnice, kde asi všichni tušíte, co se odehrálo. Dominik mi sice sliboval, že se na akci vrátí, jak jsem o po něm chtěla. Nechtěla jsem, aby kvůli mně přišel o akci roku týkající se jejich labelu. Oba jsme však ale v minutě usnuli. Ze spánku, kdy měl Dominik svoji ruku obmotanou kolem mého trupu, mě vyrušil až zvonící telefon v kuchyni. Vymanila jsem se z jeho sevření a utíkala ho zvednout.

Neznámé číslo.

,,Prosím?" zachraptěla jsem rozespale. Venku byla ještě tma, tak jsem v kuchyni rozsvítila alespoň světlo na digestoři. Bosé nohy na studené podlaze mi způsobovaly husí kůži, a tak jsem instinktivně vyhupsla na kuchyňskou linku.

,,Laz-Laur..." škyt. "o."

,,Halo? Kdo tam je?" zeptala jsem se.

,,Tady som já, Koneeeev." vyjekl a opilecky se rozesmál.

,,Kde jsi? Běž spát."

,,Já s-štojím tu." zamumlal.

,,Kde tu?" nechápala jsem. Rozhovor za všechny prachy, fakt. Proč mají zvyk mi všichni volat vždycky, když jsou totálně na hadry?

,,Pred tvojim bytom."

Seskočila jsem z linky a šla ke dveřím. Snažila jsem se co nejtišeji, abych nevzbudila spícího Nika. Otevřela jsem dveře, ale nikdo před nimi nestál. ,,Nejsi tu." uchechtla jsem se tlumeně.

,,Som." oponoval mi.

,,Stojím před bytem a rozhodně tu nejsi." zasmála jsem se.

,,Tak teraz neviem, či som v inom poschodí alebo baráku." rozchechtal se.

,,Prosimtě vyjdi z toho baráku a zavolej si taxi. Jeď domů a zítra si zavoláme, jo?" snažila jsem se ho nasměrovat pryč.

,,Dobre Laura moja, dobru noc." zamumlal do telefonu a típl ho. No tak snad to zvládne. Až po chvilce mi hlavou proběhlo to, jak mě oslovil. Laura moja.

Došourala jsem se do ložnice a lehla jsem si zpět k Dominikovi. ,,Kde jsi byla?" zamrmlal do peřiny roztomile. Přitáhl si mě za pas k sobě a pořádně se ke mně přitulil.

,,Někdo mi volal, neřeš to." šeptla jsem a líbla ho na odhalenou hruď.

,,Kluk?" zeptal se podezřívavě.

,,Neřeš to, pojď spát."

,,Doprdele Lauro, ptal jsem se tě, jestli ti volal kluk?" zvýšil na mě hlas a pevně mi sevřel paži.

,,Au." sykla jsem. ,,To bolí."

,,P-promiň." omluvil se. Jako by si uvědomil, co udělal. Že se zachoval hrubě. ,,To jsem nechtěl, jen..." zasekl se. ,,Nech to být."

,,Řekni mi to." vybídla jsem ho. ,,Kdybys mi nevěřil, Domi, neležíš tu teď." řekla jsem. ,,Tak mi řekni, co máš na srdci."

,,Věřím ti." vydechl.

,,Tak v čem je problém?" otázala jsem se nechápavě.

,,Moje bývalá taky měla moc kamarádů, bral jsem to v pohodě. Já taky jezdil po koncertech a motalo se kolem mě dost holek. Ale věřil jsem jí, protože jsme si řekli, že se milujeme. A to je pro mě dost závazný slovo." rozpovídal se. ,,Jednou se bavila s nějakým klukem, chodili spolu na kafe a tak, ale pořád mi tvrdila, že je to čistě kamarádský." pokračoval. ,,Trávil jsem dost času ve studiu...No a pak se to stalo."

,,Podvedla tě?"

Přikývl. ,,Jo, v mým bytě, v mý posteli."

,,Tohle bych já nikdy neudělala." zašeptala jsem.

Pohladil mě po vlasech a vtiskl mi do nich pusu. ,,Jsi jediná holka, kterou jsem si pustil takhle blízko k tělu od té doby, co jsme se rozešli."

,,Vážně?" překvapilo mě to.

,,Jo."

,,Divný, že zrovna já."

,,Je to naprosto normální, ne divný." oponoval mi. ,,Do koho jiného bych měl být zamilovanej než do nádherné blondýnky, která je vtipná, drzá, nebojí se říct svůj názor a nevrhala se mi hned kolem krku." Povídal. Měla jsem skoro až slzy v očích. Dojalo mě, že zrovna on mi projevil city.

,,Jsi zamilovanej?"

,,Jsem."