Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 22

Zrovna jsem vylezla ze sprchy, když se ozval zvonek. Skvělý načasování. Hodila jsem na sebe župan, vlasy stáhla do turbanu a spěchala ke dveřím. Mrkla jsem se kukátkem ven a nikoho jsem neviděla. Když jsem dveře otevřela, bylo na zemi jídlo z Dominikovy oblíbené restaurace a růže. A papír s nápisem promiň.

Bylo mi úplně jasný, že je nalepený na dveřích a pozoruje mě. Jídlo jsem překročila a štrádovala si to rovnou k jeho dveřím. Než jsem stihla zaklepat, otevřel. Výraz měl jako malý štěně, který zrovna rozkousalo drahý boty a je mu úplně jasný, že bude zle.

,,Nečum takhle." vylítlo ze mě. Vyvalil na mě oči a zadržel smích. I já. Ale tohle byla prostě vážná situace. ,,Přijdu ti úplně blbá?" zeptala jsem se.

,,Ne, proč?" zakroutil hlavou.

,,Pak si doufám nemyslíš, že jídlo, růže a papírek tohle spraví." zabodla jsem mu prst do hrudi a hlasitě konstatovala. ,,Já k tobě vždy začínám mít důvěru a pak to během pár dnů totálně pohřbíš."

,,Byla to chyba, mrzí mě to." zakňučel. ,,Co mám udělat, abych to smazal?"

,,Nevím." pousmála jsem se. ,,Tohle asi nesmažeš."

,,Lauro chováš se, kurva, jak kdybychom spolu chodili." rozhodil rukama. ,,My ale nechodíme, můžu si vlastně dělat, co chci."

Nevěřícně jsem na něj hleděla. ,,To máš pravdu." souhlasně jsem přikývla. ,,Dělej si co chceš." Otočila jsem se na patě a vydala se ke svým dveřím a vzala za kliku. Chvilku jsem tam s něma lomcovala, než mi došlo, že jsem si zabouchla. S rudými tvářemi jsem se otočila zpátky na Dominika, který měl co dělat, aby se nerozchechtal. Byl opřený o futra, ruce měl skřížené na hrudi a zřejmě se na můj účet skvěle bavil.

,,Co mám teď dělat?" zaúpěla jsem, opřela jsem se o zábradlí a dala hlavu do dlaní.

,,Možná by bylo nejlepší, kdyby jsi šla ke mně. Zavoláš si někoho, kdo ti to otevře a hlavně budeš v teple, tady bys akorát tak nastydla."

,,Hm." zabručela jsem. Zvedla jsem ze země ono jídlo s růží a otráveně jsem se šourala chodbou. ,,Stejně je to tvoje chyba." prskla jsem nasraně, když jsem překračovala práh jeho bytu.

Zabouchl dveře a šel za mnou. ,,Takže moje chyba, jo?" zasmál se a strhl mě za loket k sobě.

,,Jasně." horlivě jsem přikývla. ,,Kdybys mi tam nedal to jídlo, já nejdu ven a nestane se..." přerušil mě polibkem. Já jsem se okamžitě odtáhla. ,,Není mi příjemný se s tebou líbat, když to před pár hodinama dělala nějaká jiná."

,,Chápu." přikývl. Obešel mě a šel do kuchyně. ,,Chceš to hodit do mikrovlnky?" zeptal se a hlavou pohodil na jídlo, které jsem pořád držela v ruce. Všimla jsem si, že mu taky na lince ležela krabička s jídlem.

,,Kdybys byl tak hodnej." mrkla jsem na něj. Vzal mi ji z ruky a při předávání se omylem dotkl jeho rukou té mé. A ať je to jak chce, nebudu zapírat, že mnou neprojela energie. Ta energie, kterou jsem kdy cítila jenom s ním.

S ohřátými jídly jsme si sedli na gauč a pustili se do nich. Lepší špagety jsem nikdy nejedla. ,,Měla bych někomu zavolat, aby mi otevřel ten byt." uvažovala jsem nahlas.

,,Nech to až na ráno."

,,Ráno musím do práce." namítla jsem.

Dominik protočil očima a zatvářil se, jako bych byla úplný debil. ,,Tak tam prostě zavoláš, řekneš, co se stalo a je to." řekl. ,,Aspoň budeš mít volný den."

,,Katarina bude úplně u vytržení, když jí řeknu, že jsem si kvůli tobě zabouchla byt a musela u tebe přespat." mrkla jsem na něj.

,,Na tu krávu se vyser."

,,Není to kráva." oponovala jsem.

,,Když myslíš." mykl rameny a pokračoval v jídle. ,,Teď ti sem stejně nikdo nepřijede pomoct, takhle večer." odmlčel se po chvilce. ,,Ještě, že máš takový štěstí, a máš svýho osobního strážce."

,,Fakt? Kde je?"

Střelil po mě nehezkým pohledem, ale zasmál se. Já s ním.

,,Víš co bylo dnes nejlepší?" zeptal se mě.

,,Nevím, sex s tou šlapkou?" ušklíbla jsem se.

,,Ne." odsekl. ,,Ten tvůj výraz, když jsi zjistila, že sis zabouchla." rozesmál se. ,,Kdyby ses mě v tu chvíli zeptala na tu otázku, jestli si myslím, že seš blbá, už bych byl asi na vážkách s odpovědí." smál se. Jeho smích byl šíleně nakažlivý, že rozchechtal i mě.

,,Seš blbej." řekla jsem se smíchem. Vzala jsem polštář a mrskla ho po něm. S mojí šikovností jsem ale trefila jeho špagety, které se rozprskly jak na zem, tak na Dominika, tak i na sedačku.

,,Tos neudělala." procedil mezi zubama a rozešel se ke mně. Vzal ze země špagety a mrskl mi je do vlasů.

,,Tak jsi normální?" zaječela jsem. Dominik se strašně smál. Vstala jsem, vystartovala jsem proti němu a když jsem mu chtěla tu špagetovou trefu oplatit, v cuku letu mě vzal a přehodil si mě přes rameno.

,,Teď jsem v bezpečí." zamrmlal si spokojeně a plácl mě po zadku.

,,To si úplně nemyslím." protestovala jsem a mlátila mu pěstmi do zad.

,,Hej hej, klídek tam nahoře."

,,Dej mě dolů." zavrčela jsem.

,,A co za to?"

,,Co chceš?"

,,Budeš se mnou spát v posteli." odpověděl okamžitě.

,,Fajn." souhlasila jsem. Dominik měl položil na zem a já od něj odstoupila do bezpečné vzdálenosti. ,,Každý na svým kraji postele." upřesnila jsem se zdvyženým ukazováčkem.

Dominik znudeně zakroutil očima. ,,Najednou seš netykavka"

,,Kdybys nespal s jinýma, tak nejsem." mrkla jsem na něj. ,,Víš jak, každý svého štěstí strůjcem."