Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 8

Kam jsi zmizela?

Stálo ve zprávě od Hasana. Usmála jsem se nad tím, že mě asi hledal. Je fakt milý.

Musela jsem pryč, promiň.

Vyťukala jsem prsty odpověď. Seděla jsem v taxíku, který mě vezl z Hradce zpět domů.

Dominika odvezli na pohotovost. Jebl pěstí do zdi a asi si mu tam něco křuplo, pravděpodobně to má zlomený. Tak jen abys věděla.

Zprávu jsem si několikrát přečetla. ,,Nebude vám vadit, když si zavolám?" zeptala jsem se zdvořile taxikáře.

,,Jak je libo." odpověděl nezaujatě.

V momentě jsem vytočila Hasanovo číslo. ,,Lauri?" křikl do telefonu. Slyšela jsem za ním hudbu, asi byl pořád v De Noche. ,,Počkej, jdu ven..." čekala jsem. ,,Slyšíš mě?"

,,Jo." řekla jsem. ,,Můžeš mi, prosím, vysvětlit, co se stalo v tom klubu?" vydechla jsem zoufale. Doufala jsem, že mi neřekne, že to udělal kvůli tomu, co jsem mu řekla.

,,Já nevím, co jste si řekli." začal. Takže to udělal kvůli mně. ,,Každopádně se přiřítil do backu neskutečně vytočený. Kopl několik panáků rumu, dal si brko a začal totálně šílet. Nikdy jsem ho tak neviděl."

,,Proboha." šeptla jsem.

,,Pak se rozběhl proti zdi a rukou do ní dal docela šlupku."

,,To je debil." konstatovala jsem.

,,Co se mezi vámi venku stalo?" zeptal se klidným hlasem.

,,Řekla jsem mu, že by bylo nejlepší, kdybychom šli každý svojí cestou a přestali jsme se bavit úplně. Že to, co se mezi námi děje, nikam nevede." odpověděla jsem mu. ,,Sorry, chce být kamarád, pak se ke mně chová úplně jinak a nakonec přijdu do backstage a je tam..." odmlčela jsem se. ,,S nějakou modelínou. Já tohle prostě nechci zažívat."

Uchechtl se. ,,Ty mu dáváš." řekl. ,,Ale on tobě taky, no."

,,Co?" nechápala jsem.

,,Lauri, ten kluk k tobě něco cítí, nejseš mu ukradená." řekl. To už jsem několikrát slyšela. Od všech kromě něj. ,,Prostě jenom...on ti to asi neumí dát najevo, neumí ti to říct, tak jak by ti to řekl normální kluk."

,,Ale to je jeho problém." namítla jsem.

,,Měla bys mu dát ještě šanci." podotkl.

,,Nevím, neslibuju nic." vydechla jsem.

,,Zajdem zítra na kafe? Můžem to probrat." nabídl.

,,Fajn, tak zítra." souhlasila jsem. ,,Dobrou noc."

Telefon jsem típla a hodila do kabelky. Cesta domů už moc dlouho netravala, a tak jsem se zanedlouho ocitla v posteli. 

Celou noc jsem nemohla usnout, převalovala jsem se ze strany na stranu, přemýšlela jsem nad tím, co mi jedno stěhování stihlo za tak krátkou dobu způsobit. Moje hlava ví, že se do Dominika zamilovat nemůže, i když moje srdce na něj reaguje jinak než na ostatní kluky, které beru jako kamarády. Vím, že pokud bychom se odcizili teď, zvládnu to. Jen mám strach, že pokud se bude chovat tak, jak se chová i nadále, pokud mě pořád bude líbat nebo se mnou občas spát, nebude to tak jednoduché ho poslat k vodě později. A já nejsem naivní. Já vím, že s ním vztah nehrozí. Tak proč bych s ním měla ztrácet čas, když ho můžu trávit s někým, s kým to budoucnost má?

Po chvilce, co jsem pár minut po půl 4 ráno konečně usnula, se mi rozezvonil telefon. Dominik. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to mám vzít nebo ne. Nakonec jsem ale neměla srdce na to, abych mu to típla.

,,Dominiku?" zachraptěla jsem rozepsale.

,, Jen na chvíli snít...,jenom chvíli s ní...Bylo nám spolu krásně." začal pobrukovat text jeho písničky. Nechápala jsem.

,,Dominiku?" zopakovala jsem jeho jméno. Trochu důrazněji.

,,Rozmlátil jsem si kvůli tobě ruku." zachraptěl a uchechtl se.

,,Jo, já vím." vydechla jsem. ,,Víš, že to bylo naprosto zbytečné?" položila jsem spíše řečnickou otázku.

,,Nebylo, Lauro." šeptl. ,,Pojď mi radši otevřít."

Telefon jsem típla a vydala se ke dveřím. Stál tam - kapuce na hlavě, černý brýle, tak jako vždy. ,,Dobrý ráno." řekl polohlasně a usmál se jemně. Pořád z něj byl cítit alkohol a cigarety.

,,Ráno?" ušklíbla jsem se. ,,Měla jsem půlnoc." namítla jsem a skřížila si ruce na prsou. Tímto pohybem jsem napla triko, a tak mi vyjelo výš a odhalila jsem svoje kalhotky. Uškrdl se.

,,Pěkný." zkonstatoval, když si mě sjel pohledem.

,,Přišel jsi snad šukat?" protočila jsem protivně očima.

Šokovaně na mě pohlédl a zasmál se. ,,Sice bych rád, ale ne."

,.Tak proč tu jsi?"

,,Můžu jít dál?" zeptal se. Poodstoupila jsem od dveří a nechala ho projít dovnitř. Sundal si brýle, čímž mi ukázal svoje rozšířené zorničky. Byla jsem vtažena do jeho medvědího objetí. Náš výškový rozdíl působil skoro komicky. ,,Chyběla jsi mi." zavrněl mi do vlasů.

,,Těch pár hodin od toho, cos byl s tou šlapkou v klubu a pobytem na pohotovosti?" zeptala jsem se ironicky.

,,Jo, přesně." zasmál se. ,,Zní to, jak kdybys na ni žárlila."

Odtáhla jsem se od něj a pobaveně se mu podívala do očí. ,,Ne díky." ušklíbla jsem se. ,,Já nerada zboží ze sekáče - několikrát použitý a poslaný dál."

Rozesmál se. ,,Tohle na tobě mám rád. Ty tvoje kecy."

Zatáhla jsem ho do ložnice. ,,Pojďme spát." zívla jsem. Svlékl si oblečení a zůstal jen v trenkách. Vlezl pod peřinu a přitáhl si mě k sobě. ,,Takhle vypadá to, že mezi námi nic nebude a neměli bychom se vídat?" zasmál se mi do ramene po chvilce ticha.

,,Hm." zamrčela jsem. ,,Jsi blbej."

,,Taky to pro tebe není jen tak, že?" zeptal se šeptem.

Otočila jsem se k němu čelem a podívala jsem se mu do o očí. ,,Jak to myslíš?"

,,Poslat mě k vodě a dělat, že nic." vysvětlil.

Nic jsem mu neřekla a na místo toho uspokojila potřebu ho políbit. ,,Nemluv a spi."

,,Jsi pro mě důležitá, Lauro. Hrozně moc." řekl předtím, než znovu spojil naše rty. ,,Omlouvám se, že ti nemůžu dát to všechno, co by sis zasloužila."

,,Co třeba?"

,,Vztah."