Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 17

VYPADNI je k 19.9.2020 #1 v #niktendo hashtagu. Děkuju vám.❤️ K.

Když jsme pomalu přicházeli k naší bytovce, píplo mi na mobilu upozornění.

Jsi v pohodě doma?

Od Hasana. Když jsem vzala mobil do ruky, abych mu odepisala, že jsem u bytovky, ať se nebojí, přišla mi ještě jedna zpráva. Od neznámého čísla.

Laura, kde si? Potrebujem s tebou nutne hovoriť.

,,Všechno ok?" vyrušil mě Nik z přemýšlení. Mykla jsem nejistě rameny. ,,Kdo ti psal?"

,,Asi Konex."

,,Coo? On? Proč?" podivoval se. Ale takovým tím jeho tónem, když už poznám, že vnitřně zuří. Žárlí?

,,Nevím, Domi." snažila jsem se mluvit tak, abych ho uklidnila. ,,Jen se zeptám, jestli se něco nestalo." dodala jsem a vyťukala jsem prsty odpověď.

Jsem doma. Stalo se něco?

,,Tak..." vydechla jsem, když jsme stáli před vstupními dveřmi našeho paneláku. ,,Děkuji ti moc za doprovod."

,,Jdu s tebou nahoru." oznámil mi.

,,Cože? Ne!" zděsila jsem se. ,,Teda myslela jsem...Měl bys jít zpět na afterparty."

Chytl mě za ramena a pohladil mě po nich palci. ,,Jdu si nahoru pro nabíječku a pak tam půjdu." řekl. ,,To jsem myslel tím, že s tebou půjdu nahoru." vysvětlil mi. ,,Nemyslel jsem, k tobě."

,,Aha." kuňkla jsem zahanbeně. ,,Chápu."

Zvedl mi prsty bradu nahoru a donutil se mi podívat do očí. ,,Nebo jsem to možná myslel tak, jak jsi myslela." zachraptěl. ,,Ale nechtěl jsem na tebe tlačit, když chceš čas." dodal. ,,Vlastně jsem tajně doufal, že řekneš, ať jdu." šeptl. Přiblížila jsem se k němu, vyhoupla jsem se na špičky a políbila ho. Chtěla jsem jen letmo, ale on si mě přitáhl a polibek prohloubil. Pokračovala jsem. Opět další důkaz toho, že s ním naprosto ztrácím hlavu.

Cink. Zpráva. Odtáhla jsem se, načež si Nik hlasitě povzdechnul, a vylovila jsem telefon z kapsy.

Povedal som Calinovi niečo, čo som nemal a on to tu roznáša. Prepáč.

Přečetla jsem zprávu několikrát v duchu a pak i nahlas. ,,Nechápu." zhodnotila jsem.

,,Asi vím, o co jde." poškrábal se na zátylku. Pokývnutím hlavou jsem ho vyzvala, aby pokračoval. ,,Slyšel jsem, jak mu vykládá o  nás, pak něco s Hasanem, Jakubem..." povídal. ,,Jestli myslí tohle." uvažoval. ,,A možná si to Calin nějak přebral."

,,Aha, takže jsem teď taková vaše děvka?" začala jsem se rozčilovat.

,,Tak to není, zlato." snažil se mě uklidnit tím, že si mě vtáhl do objetí.

,,Jak jsi mi to řekl?" vydechla jsem překvapeně.

Nik se zasmál. ,,Zlato." Odtáhla jsem se tak, abych mu viděla do očí a usmála jsem se na něj. ,,Co?"

,,Nic, jen že to zní...hezky." uculila jsem se. Nik se ke mně nahl a líbl mě na rty.

,,Ty jsi tak roztomilá, já to nechápu." culil se na mě. Není nic roztomilejšího než když vidíte, že se umí culit a být roztomilý i potetovaný kluk, o kterém si všichni myslí, že je nejchladnější ze všech chladných.

,,Co nechápeš?"

,,Že zrovna se mnou ztrácíš čas." odpověděl. ,,A hlavně nervy."

,,Zrovna já?"

Dominik se rozchechtal. ,,Musíš mít furt tolik otázek?"

,,A ty?"

,,Aghr, nech toho." zaúpěl. Jelikož byl zrovna ten večer jeden z těch podzimních, který byl opravdu chladný,  zatřásla jsem se zimou. ,,Je ti zima? Jdeme nahoru." rozhodl. ,,Stejně nechápu, proč jsme jako stáli celou dobu venku." rozesmál se. Já s ním.

,,Domi?" upoutala jsem jeho pozornost, když jsme si to mířili ke schodišti.

,,Hm?" broukl na náznak, že vnímá.

,,Měl by jsi jít fakt zpátky, spolu můžem být třeba zítra, ale..." Mluvila bych dál, kdyby mě nepřirazil na stěnu v mezipatře.

,,Nevydržím do zítra, chci být s tebou hned."