Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 34

Pohled Laury

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela. Slzy mi tekly volně proudem a já jsem se snažila uklidnit aspoň natolik, abych byla schopná Dominika vykoupat z domu.

,,Lauro." řekl a blížil se ke mně. Já jsem instiktivně uhýbala. ,,Prosím, pojďme to nějak vyřešit."

Zvedla jsem na něj svůj uslzený pohled. ,,Dominiku, tady není co řešit." řekla jsem. ,,Podvedl jsi mě po měsíci vztahu, PO MĚSÍCI." zdůraznila jsem. ,,Je mi z tebe zle a už s tebou nechci mít nic společného." vmetla jsem mu. ,,Najdu si jiný byt, ať se už nepotkáváme."

Jen tam stál mlčel, byl překvapený. Nedala jsem mu jedinou možnost cokoliv vysvětlit, ale já jsem nechtěla. Nechtěla jsem slyšet jeho řeči, na které by mě zaručeně zase dostal. I když jedna věc me zajímala. ,,Kolikrát jsi to udělal?"

,,J-jako co?" zeptal se.

,,Jako že jsi mě podvedl." prskla jsem. ,,Kolikrát?"

,,Třikrát." přiznal. Sklopil hlavu. Šlo na něm vidět, že ho to mrzelo.

,,Třikrát jsem s tebou nebyla na koncertě, Dominiku." uvědomila jsem si. ,,Takže pokaždý, co jsem s tebou nebyla, jsi mě podvedl." řekla jsem. ,,A pak jsi se vrátil ke mně domů."

,,Já se ti hrozně omlouvám, já..." řekl a dal si hlavu do dlaní.  ,,Jsem fakt hrozná píča."

,,Jo jsi." přitakala jsem. ,,Bylo to mezi náma hezký, fakt jsem se cítila dobře..." vzpomínala jsem na uplynulé dva měsíce. ,,Naivně jsem si myslela, že ses kvůli mě změnil, že mě máš fakt rád."

,,Já tě mám opravdu rád, víc než to." šeptl a klekl si ke mně. Chytl mě za ruce, které mi volně ležely v klíně. ,,Přísahám, že tohle se už nestane." sliboval a upřeně se mi díval do očí. ,,Dej mi prosím ještě jednu šanci."

,,Hele, já nechci kluka, na kterýho potřebuju vodítko." zakroutila jsem hlavou ze strany na stranu. ,,Zjevně nejsi schopný udržet své potřeby na uzdě."

,,Tohle bylo naposled, přísahám." přemlouval mě.

,,I kdybych ti odpustila, nepřenesu přes srdce, že jsi spal s mojí sestrou."

,,Já ale nevěděl, že to je tvoje sestra."

,,Takže to tě omlouvá, jo?" rozhodila jsem rukama. ,,A že jsme si podobný, ti nepřišlo třeba divný?"

,,Možná proto jsem si ji vybral, že ti byla podobná." přemýšlel nahlas.

,,Děláš si prdel?" vykřikla jsem.

,,Promiň."

,,Jeď domů." řekla jsem mu.

,,Já nechci jet domů, když to nemáme vyřešený."

,,Já nic řešit nehodlám, řekla jsem ti, že je konec."

,,Jako fakt?"

,,A cos čekal? Že ti poděkuju, popíšeš mi, jaké to bylo a budem pokračovat dál?"

,,Doufal jsem, že mi dáš další šanci."

,,Tak to jsi doufal marně."