Ghost // Nová naděje

32. Jeho perfektní harmonie

Trvalo to zhruba minutu, možná i dvě. Mlčenlivé ticho na pánských toaletách obepínalo Harryho a Niu ze všech stran. Žádný okolní svět nebyl. Dávno už začala vyučovací hodina, přesněji ekonomika, ale oba měli právě jiné plány.

Byl to rok, co se Nia změnila. Uzavřela se do sebe a přestala se zajímat o ostatní. Nezajímala se ani sama o sebe. Z jejího žití se stalo přežívání. S nechutí se probouzela každé ráno do nového dne a občas si přála, aby se prostě už nevzbudila. S příchodem Luka se ale něco změnilo. Část ní zase ožila. Neudělal nic významného, ale možná jen to, že tu byl s ní, stačilo k tomu, aby se probrala.

Teď litovala všech těch promarněných dnů, během kterých ztrácela sebe samu před očima. Odcizila se. Měla pocit, že do společnosti už více nepatří. Ale Harry, Dixie i Nick tady zůstali. Stáli při ní a byli ochotní udělat cokoliv, aby se Nia opět naučila žít.

,,Ty jsi ale trubka, drobečku." pohladil jí po vlasech a pak od sebe dívku lehce odstrčil. ,,Vždycky jsi tady byla. Stála při nás. Jen o tom nevíš.", pokusil se jí uklidnit.

,,Cítím se, jako kdyby mi život protekl mezi prsty.", sklonila hlavu.

,,Nio,", palcem se dotkl její brady a zvednul její hlavu do výšky, aby mu pohlédla do smaragdových očí. ,,Máš doslova celý život před sebou.
A nikdo ti ho nemůže vzít.", setřel neposlušnou slzu, která se nešťastné dívce svezla po hladké tváři.

,,Díky, Harry.", špitla a pomyslela na Luka. Proč to nemůže být on? Ten, co by mě utěšoval?, napadlo ji. Hned toho litovala. Zase se jí cpal do hlavy jako nezvaný host, kterého doma v poměrně nevhodnou chvíli nechceme.

Ustoupila krok od něj, aby zabránila dalším jeho dotekům, které byly plné něhy. Harry byl perfektní kluk. Měl smysl pro humor, charisma, byl nádherný... Ale něco mu chybělo. Chyběly mu ty jiskřičky, které se Lukovi v ledových panenkách rozzářily, stejně jako třpytivý sníh na slunci, kdykoliv měl z něčeho radost.

,,Mám si teda dát?", pohlédla nejistě na marihuanu na umyvadle a pak zpět na Harryho.

,,Jak chceš.", pokrčil černovlásek rameny a znovu se celou vahou opřel o stěnu. ,,Zatím si odskočím. Pořádně si to promysli.", poradil Harry a pak obsadil jednu z kabinek.

Nia do ruky vzala její možnou cestu k radosti a bezstarostnosti, a zahleděla se na svůj odraz v zrcadle. Dívala se na své já, které nevědělo, co se sebou. Měla ještě zarudlé oči od pláče a slabě rozcuchané vlasy, které se snažily utéct z pevného drdolu. Zase byla na křižovatce a měla na výběr ze dvou možných cest. Nikdo jí nedal žádnou mapu anebo navigaci, aby věděla, co dál. Kam jít. A takhle se to s ní táhlo už rok. Táta byl vždy ten člověk, který jí napověděl. Už tady ale nebyl. Nechal Niu samotnou, opustil jí a nechal tak svou jedinou dceru ležet ladem ve světě. Byla jako opuštěné kotě, které nechápalo, za co si to zasloužilo.

,,Nio, nedělej to.", řekl Luke odhodlaně. V zrcadle viděla jeho odraz. Stál pár kroků za ní, s rukami svěšenými podél těla a vážným výrazem ve tváři.

,,Myslela jsem, že ses urazil.", odsekla. Neměla v plánu se otočit směrem k němu. Zase by mu podlehla. Když ho viděla jen v zrcadle, byl pouhá iluze, která se brzy rozplyne jako pára nad šálkem ranní kávy. Třeba tam vůbec nestál, vše bylo zase jen v její hlavě.

,,I kdyby ano, nedávej si tu marihuanu.", poučil ji.

,,Co je ti sakra do toho?!", vyprskla po něm jako rozzuřená kočka a otočila se za sebe. Překvapením uskočila a narazila tak zády do keramického umyvadla, když čelila faktu, že tam Luke vážně stojí. I přes svou hrdost za ní dolízal.

,,Nic mi do toho není. Jen nechci, abys brala tohle svinstvo. Začneš jednou a skončíš jako troska.", přistoupil k ní o krok blíž.

,,Proč se o mě tak staráš?! Je ti to úplně ukradené, nemusí tě zajímat, jak dopadnu! Stejně jednou odejdeš a necháš mě tady samotnou. Nebudeš vědět, jak si žiju bez tebe.", poslední větu spíše zašeptala.

Styděla se za to, že mu to vyčítá, ale bylo to od Luka tolik sobecké. Objevil se bez zeptání v jejím životě, stal se součástí ní samotné. Když odejde, vezme si její část srdce a už nebude možnost jej nijak nahradit. Navždy Nii zůstane díra v důležitém orgánu. Ta, kterou táta udělal a Luke ji znovu vyplnil.

Rázem stál přímo před ní. Zase cítila jeho dech ve své tváři. Jeho přítomnost s ní mávala ze strany na stranu. Srdce tlouklo tak silně, že měla strach, že si vytluče díru jejím hrudním košem a skočí do záchodu. Radši se utopí a následně spláchne, než aby muselo být svědkem toho, jak Nia ztratí půdu pod nohama a rozsype se před ním jako stavebnice.

,,Já drogy bral, Nio! Vím, co to je. A taky vím, jak moc to člověku ublíží. Není to nic, o co bys měla stát.
Drogy jen berou, nic nedávají. Dobrou náladu si zajistíš i jinak. I kdybych ti měl do konce života dělat společnost, budu to dělat. Raději to, než se dívat na mou holku, jak ze sebe dělá něco, co není. Tohle nejsi ty, má perfektní harmonie.", jakmile to dořekl, vytratil se.

Nechal tam Niu bez dechu stát. Zmatenou, v sobě ztracenou.
Musela si dlaň přiložit k ústům, aby se trochu uklidnila. Zrychleně dýchala a v hlavě si znovu a znovu přehrávala slova, která Luke pověděl. Nerozuměla tomu. Vážně o ní měl strach? Zkousla si spodní ret tak silně, až pocítila rezavou pachuť krve na jazyku.

,,Tady někdo byl?", zjevil se Harry jako přízrak po boku Nii. Začal si umývat ruce a při tom pohled zapíchl na trávu, která netknutá ležela na stejném místě, jako když odešel.

,,Ne, proč?", dostala ze sebe.

,,Protože jsem tě slyšel s někým mluvit.", vysvětlil zmateně a otřel si mokré ruce do kalhot.

,,Jo, teda jo. Nějaký týpek se ptal, co tady dělám.", vyhrkla to první, co ji napadlo. Tím se ale zapletla do komplikované lži.

,,A cos mu odpověděla?", nadzvednul zvědavě obočí.

,,To už si nepamatuji. Není to fuk?", pokusila se o přesvědčivý úsměv.

Harry pokrčil smířlivě rameny.
,,Vypadáš, jako kdybys viděla ducha."

,,Tak jdeme!", rozkázala brunetka, ignorující jeho předchozí větu, otevřela dveře a chlapce doslova vystrkala ze dveří na chodbu.

,,Noták, kde se v tobě vzala za energie?", uchechtl se a Nia ho propálila pohledem.

,,Nevím. Prostě mi ten náš společně strávený čas zvedl náladu.", zalhala. Cítila se hloupě, lhát mu o něčem takovém. Snažil se Nii pomoct. Ale nemohla mu přece říct, že jí jejich shromáždění na záchodech nic nedalo.

,,NiNi, mám-li být upřímný, jsem za to rád.", pousmál se a nejistě své prsty propletl s těmi jejími.

,,Za co přesně?", zeptala se nervózně. Dlaně se jí začaly potit jako na povel. Ten dotyk se jí tolik nelíbil. Kdyby mohla, vyměnila by ho za někoho jiného. Pro tenhle dotek s Lukem by udělala cokoliv. Zašla by za své meze, jen aby mohla cítit jeho pokožku na té své. Ale s Harrym to bylo jiné, neosobní.

,,Že sis tu trávu nevzala. Drogy ti nesluší.", přiznal. ,,Ale nikomu ani muk.", přiložil ukazováček na své rty.

,,Neboj. Chlubit se tím rozhodně nehodlám.", zasmála se přímo od srdce.

Pokud si někdy tuhle schůzku zopakují, bude to rozhodně bez drog.

†