Ghost // Nová naděje

48. Chůva Luke

Bzučení telefonu u hlavy donutilo dívku se probrat z tvrdého spánku. Přetočila se na bok a zamumlala nesrozumitelnou nadávku.
Je víkend, nehodlá to teď brát a s někým se vykecávat. Ať už to byl kdokoliv, přišel o rozum.

Bylo očividné, že teprve vstala, a nestihla si tak uvědomit, že v patře pod ní spí na pohovce chlapec, kterého konečně může pevně obejmout, anebo taky uškrtit.
Na Luka v tu chvíli ani nepomyslela. Soustředila se pouze na otravný zvuk, opakující se stále dokola, jež jí připomínal, že se jí neodkladně snaží někdo dovolat.

Uběhla zhruba minuta, když Nii došla trpělivost. ,,Bože!", zaklela a natáhla se pro telefon. Samou naštvaností si ani nestihla přečíst jméno toho blázna, co jí volal tak brzy.
,,Ano?", dostala ze sebe podrážděně a prohrábla si rozcuchané vlasy. Kdyby měla dotyčného po ruce, něco by po něm definitivně hodila a poslala ho do horoucích pekel.

,,Nio! Konečně. To ti to trvalo, drobečku!", zanadával Harry z druhé strany hovoru a Nia se zamračila.

,,Harolde! Voláš mi v sedm ráno a je víkend, proč ti to asi neberu?", položila řečnickou otázku.

,,Mám pro tebe nabídku.", začal s nadšením v hlase vysvětlovat důvod svého hovoru.

,,Hmm, to zní fakt skvěle."

,,Že jo?", nepopíral svou radost.

,,To byla ironie, Harry.", Nia se zahihňala. Nedokázala se na něj zlobit dlouho.

,,Nech toho.", řekl na oko uraženě. ,,Každopádně...", pokračoval v předešlé konverzaci. ,,Vzhledem k tomu, žes nemohla na halloweenskou párty, jedna náhradní se koná dnes u mě doma. Nechceš přijít? Začíná to v šest večer."

,,Ráda bych.", souhlasila. ,,Ale nevím, jestli mě mamka po včerejším dni pustí.", zaváhala. Caroline jakožto matka, a k tomu všemu i lékařka, nebyla moc vstřícná okolo těhle věcí. Zvláště, když její dcera ještě předešlý den strávila v nemocnici.

,,Proč by ne?", otázal se Harry zvědavě. Dixie se zjevně se včerejším zážitkem nepochlubila.

,,To je fuk, povím ti to jindy." , odbyla ho. Nechtěla mu složitě vysvětlovat, co všechno se stalo. Sama tomu moc nerozuměla. ,,Nějak to udělám. Určitě mi mamča neodolá. Uvidíme se tam. Papa.", rozloučila se a hovor típla. Bylo jí nad slunce jasné, že pokud by mu dala prostor se nadechnout a položit další dotaz, byla by donucená k tomu mu to s tou záhadnou nehodou klikatě vysvětlit.

†††

,,Mami prosím.", žadonila o hodinu později, s dlaněmi sepjatými k sobě a prosebným výrazem v očích. Stejně to zkoušela pokaždé, když něco chtěla. A tenhle štěněčí pohled na ustaranou matku platil obzvláště. No jo, léta praxe.

,,Nio Ezlyn.", dala ruce v bok.
Tak tohle nezačíná dobře.
,,Jen ti připomínám, že ještě včera jsi ležela v nemocnici a byla jsi v bezvědomí. Nebýt Dixie, která tě našla u toho hrobu na hřbitově, mohlas být mrtvá!", zvýšila hlas. Dělala to nerada, ale občas to bylo na pubertální dívku nutné.

,,Já vím, já vím.", přitakala smířlivě. ,,Ale nic mi není. Vidíš?", ukázala na své tělo, které již nabralo zpět svou normální, zdravou barvu.
,,Prosím. Dost to pro mě znamená.", udělala opět svá štěněčí očka.

,,Půjdu s ní, paní Ezlyn. Dohlédnu na ni a pak jí dovedu i domů.", zapojil se Luke do debaty. V tu chvíli se na něj obě ženy, - spíše žena a dospívající dívka -, zaskočeně podívaly.

Když Nia sešla do kuchyně, aby si nachystala něco k jídlo a přemluvila u toho i mamku, Luke spokojeně spal na pohovce v obýváku. Bylo tomu tak doteď. Nyní stál ale rozcuchaný jednodenní spolubydlící, zamotaný do chlupaté šedé deky, po boku NiNi. Jako kdyby byl pořád neviditelným duchem, záhadně se zjevil.

,,Mami, neposlouchej ho.", vyhrkla, když se vzpamatovala. Pořád se nedokázala oklepat z toho, že je Luke se svým zhmotněním tak nějak i reálnější, a proto ho vidí kromě ní všichni ostatní. ,,Ještě je rozespalý, mele nesmysly.", vymyslela si. Nechtěla, aby jí bývalý duch dělal chůvu na párty, mezi dívce dobře známými lidmi. Navíc, to, že se teď do něj může zamilovat kde kdo, taky nebylo úplně nejideálnější pro brunetku, zblázněnou do kluka vedle sebe. Ve všech cítila konkurenci.

Luke se na ni zakabonil, ale než stačil něco říct na svou obranu, vložila se do toho Caroline. ,,Náhodou, to je úžasný nápad, Nio.", vydechla užasle.

Nia se plácla do čela. Možná si to s tou párty ještě rozmyslí.
,,Ale bude tam HARRY.", zdůraznila jeho jméno, aby si to Luke, zapálený do této věci s hlídáním, uvědomil. Přeci jen, jejich společný první a taky hlavní konflikt nastal právě kvůli němu.

,,No a?", nakrčila lékařka obočí. ,,Ještě pár dnů zpět jsi chtěla s ním jet autem. Tak v čem je teď problém?"

,,Ale v ničem.", vzdala oficálně svůj boj. ,,Tak dík.", posbírala si svou mísu s cereáliemi, k tomu banán, a uraženě se vydala zpátky do svého útočiště v pokoji, kde hodlala do večera zůstat trucovat.

†††

,,Budeš naštvaná ještě dlouho?", položil Luke netrpělivě svou otázku, když se s západem slunce oba zastavili před honosným domem.

To, že Harry byl z bohatších poměrů, nebyla novinka. Jeho otec měl štěstí v zaměstnání.
Po větší předzahrádce se povalovaly vyřezané dýně, které Nii tolik připomínaly dětství. Vždy chodila s rodiči na Halloween koledovat, a každý rok si jednu přesně takovou dýni vyřezala.

,,Ano, budu.", zavrčela a sáhla po zvonku.

Bylo to už pár hodin, co brunetka nevylezla ze svého pokoje. Zlobila se na Luka za to, že se hodlal ukazovat světu. Spíše řečeno - žárlila. Nechtěla se o svůj přízrak s nikým dalším dělit. Co když nějaké holce bude taky říkat má perfektní harmonie?
Ne! Nesmí na takové věci myslet, jinak se otočí na podpatku a odtáhne Luka někam hodně daleko od civilizace. Třeba na Saharu. Tam by byli konečně sami a ona neměla okolo konkurenci.

Jeho potetovaná ruka se vyšvihla pro tu její, zarazila jí tak v pohybu, a probrala ji z hlubokých myšlenek. ,,Nio.", chytil dívku za zápěstí a ona zaklonila hlavu, aby na něj zpříma viděla. ,,Chci tě ochránit. Ty pomáháš mně neustále, takže teď jsem na řadě já. Hm?"

,,Ale-", když pohlédla do jeho prosebných pomněnkových očí, skousla si jazyk. Neřekla mu další jedovatou nadávku. Pouze přikývla. ,,Dobrá.", pustil ji.

Ještě dobrých pár minut poté cítila jeho dotek na své pravé ruce. Jako kdyby se jí vypálil pod kůži.

Promnula si jím přivlastněné zápěstí a pak konečně zazvonila.
Kolem už byla tma a ticho, ale za dveřmi tohoto domu se odehrávala divoká pařba, s hlasitou hudbou a spoustou světla.

To vše ty dva čekalo. Hodně alkoholu.

,,Ehm, možná jsi měl pravdu, Luku...", zaváhala a hodlala se o krok ustoupit ode dveří. Nikdy nebyla aktivním návštěvníkem diskoték a podobných věcí, kde se nacházelo hodně jejích vrstevníků. Teď se bála změn.
Luke se nadechl pro odpověď, ale byl stejně zaskočen, jako váhající brunetka před ním.

,,Ahoj drobečku!", zvolal Harry nadšeně, když pohlédl směrem k dívce, krčící se nad jeho vysokým, chudým tělem. Pevně si ji přitáhl do objetí, až samotnou Niu zaskočilo, jak přátelsky se k ní choval. Ještě pár dnů zpátky si šli po krku. Zjevně raději zapomněl na veškerá slova ohledně citů, která jí vyložil. Potlačil tohle vše, aby se mohli nadále přátelit. Kdyby dívku nedusil, možná by tenhle fakt i ocenila.

,,Ahoj Harry.", zamumlala mu do černého trička. Ve svém pevném sevření jí Harry jednak škrtil, a navíc Lukovo protočení očí viděla, i když se na něj vůbec nekoukala. Proto se snažila si co nejrychleji získat zpět svůj osobní prostor.

Luke zaťal ruce v pěst, až mu zbělaly klouby. Nerad se o své blízké dělil. Když na tenhle fakt Nia pohlédla, zbledla. Dnešní večer bude ten nejdivočejší v jejím krátkém životě.

†