Ghost // Nová naděje

o9. NiNi

Dnešní ráno vypadalo pro Niu tak skvěle, že si dokonce prozpěvovala tiše známou písničku. To se dlouho nestalo. S těží otevřela dveře do pokoje. Měla plné ruce, takže chytit za kliku nebylo úplně možné. Loktem se jí však podařilo kliku stlačit směrem dolů a u toho nic neupustit.
To se jí podařilo do doby, než se pohledem ocitla na posteli, která byla právě zabraná.

Talířek se snídaní sletěl na zem stejně jako její usměvavé koutky. Opět se polekala. Ještě se nenaučila žít s tím, že občas může potkat něco nadpřirozeného. Ale i přes její zběsilý tlukot srdce se jí v očích mihlo nadšení. Měla radost, že ho zase vidí.

,,Hádám, že to byla snídaně.", usoudil a ze zad se překulil na bok, přičemž si hlavu podepřel rukou. Ležel tak, aby krásně viděl na zaskočenou Niu.

Nia se na něj zamračila a začala sbírat dva promarněné chleby. Naštěstí platilo pravidlo pěti vteřin. Stihla je zvednout na onu poslední sekundu, za což měl Luke štěstí. Byl tak drzý, až se z toho dívce protáčely panenky.

Když teď měla jeho pozornost, uvědomila si, jak moc naštvaná na něj je. ,,Proč jsi včera nepřišel, když jsem tě volala?", ignorovala jeho předešlý úsudek a nádobí položila na stůl. Nechtěla rozlít ještě ke všemu to kafe.

,,Myslel jsem, že bude lepší, když ti dám na chvilku pokoj.", přiznal a zvědavě si prohlížel rozcuchanou Niu.

,,Když jsi tedy tak milý, mohl bys prosím dát ty boty pryč z mého bílého povlečení?", otázala se a on se uchechtl.

,,Jak si přeješ.", boty okamžitě přeletěly půlku pokoje, dopadly na poličku a z ní shodily dívčí maličkosti, fotorámečky, i těžítko. Vše s obrovskou ránou dopadlo na podlahu. Nia si zakryla uši a přikrčila se úlekem. Luke zavřel silně oči a doufal, že nic nerozbil. Až se všechno dokutálelo, došustilo a dopadlo to na zem, oba se na sebe podívali a pak na ten nepořádek okolo.

,,A teď doufej, žes nevzbudil celej barák.", sykla směrem k němu a vztyčila ukazováček.

,,Věř mi, že v to vážně doufám.", ujistil ji přesvědčivě.

Protočila panenky, začala pomalu sbírat všechno ze země a vracet to zpět na své místo. Jeho černé tenisky, které dopadly na podlahu taky, uchopila do rukou. Jediné, co ji rázem napadlo, bylo to po něm hodit. Proto se napřáhla a vyhodila je směrem k brunetovi, vyvaleného v její posteli. Ten z tama ale zmizel. Zbyla po něm jen rozestlaná postel, takže tenisky skončily zpátky na bílém povlečení. Přesně tam, kde nechtěla. Svraštila čelo a začala opět propadat panice. Copak se ho zase dotkla?

,,Neměla bys snídat? Bude to studené.", podotkl hlas za ní a ona vypískla leknutím.

,,Já si na to snad nezvyknu!", zakňučela a otočila se směrem k Lukovi. ,,Ještě jednou to uděláš a mě trefí šlak.", upozornila jej.

,,Dobře, polepším se. Slibuji.", lišácky mrkl a sehnul se pro fotorámeček, který kvůli němu předtím vypadl z poličky. ,,Tady.", podal ho dívce do ruky. Tentokrát se mu podařilo bez problémů chytit věc. Začínal se v duchařských tricích zlepšovat.

,,Díky.", špitla a vzala si od něj svou fotku, kde stála společně s Dixie. Držely se kolem krku a spokojeně se usmívaly. Zažily toho tolik, že už básnily o jejich společně prožitém důchodu.

Když se sehla pro další věc z podlahy, cítila se na chvilku jako v typickém romaňtáku. On totiž udělal totéž. Chtěl být užitečný. Proto se na zemi setkali pohledy. Dělil je od sebe pouze malý kousíček a mohli si být blíž, než si dokázali vůbec domyslet. Oba se natáhnuli pro stejnou knihu. Měli se dotknou jeden toho druhého, ale Nii dlaň tou jeho pouze proletěla, jako kdyby tam ani nebyla. V tu chvíli oba pochopili, že i když ho dívka vidí, nedovede jej pohladit po tváři, chytit ho za ruku, či obejmout.

,,Sakra.", dostala ze sebe Nia zklamaně. Důvodů proč to řekla, bylo víc. První byl, že pociťovala zvláštní stavy v jeho přítomnosti. Po těle jí putovala elektrika, která způsobovala mravenčení. Motýlky v břiše a bušení srdce, jako kdyby z hrudi mělo každou chvíli vyskočit. Horkost ve tváři. Uvědomovala si, že to však není dobré znamení. A ten druhý důvod byl, že tajně doufala v něco jiného. Myslela, že alespoň nějak by mu mohla pomoct. Teď však byli bezmocní. Zklamala.

Luke si povzdechl. Stejně jako ona věřil v to, že s ní by to mohlo být jiné. Když ho mohla vidět, proč ne dotknout? Chyběl mu fyzický kontakt s nějakou osobou. Dal by cokoliv za to někoho obejmout. I když by to bylo chvilkové, měl by jistotu, že v té temnotě není sám.

Nia si dlaň, která ještě před chvílí byla spojená v té jeho, přitáhla zpátky k tělu. Mezi nimi teď bylo zvláštní napětí, které nevěděli, jak přerušit.
Tiše se zvednuli ze země.

,,Víš, co jsem si uvědomil? Pořád nevím tvé jméno.", vyšvihl pravý koutek nahoru. Jeho úsměv byl natolik nakažlivý, že i brunetka se usmála. Stejně, jako když viděla jeho úsměv na fotce u Emily, i teď se jí rozléval hřejivý pocit po těle. Vidět ho šťastného byl nepopsatelný pocit. Jako kdyby se vevnitř dívka celá rozzářila.

,,Jsem Nia Ezlyn.", podala mu ruku, aby si potřásli, ale pak si uvědomila, že tohle úplně nepůjde. Oba se hlasitě rozesmáli. Luke měl tak nádherně zvonivý smích, který by přiměl se rozesmát i mrtvého.

,,Dobrý pokus.", zasmál se. ,,Takže NiNi...", řekl dívce zdrobněle a ta se začervenala. ,,Máš neobvyklé jméno, Nio.", pokračoval ve zkoumání dívčina jména, čímž jí vháněl červeň do tváří.

,,Vím. Tátův nápad.", vysvětlila.

Mezi dvojicí, která byla propojena ještě víc, než si dokázali představit, nastalo znovu chvilkové ticho. Nia vzpomínala na mámino vyprávění o tom, jak se dohodli s tátou na jejím jméně. Táta vždy chtěl být originální a alespoň jednou nohou ven z davu. Zato Luke uvažoval, zda už přišel správný čas.

,,Můžu mít pár otázek?", promluvil rázem mladý kytarista vážným hlasem.

Nia nejistě přikývla.
,,Jasně. Ale první si dám tu snídani."

†