Ghost // Nová naděje

1o. Rozhovor s duchem

Bylo kolem půl sedmé hodiny ranní. Studentka posedávala na kolečkové židli, nervózně se otáčela ze strany na stranu a při tom pojídala toast, který se dnes po ránu setkal s podlahou. Nevěděla, jaké dotazy od něj čekat, a to jí tvořilo vrásky na čele. Duch mladého kluka seděl na posteli v tureckém sedu a zamyšleně pozoroval neurčitý bod před sebou.

,,Myslíš, že bych mohl...", ozval se. Pohlédl na Niu a pak na kytaru, která kdysi patřila jemu.

,,Jasně, vždyť je tvoje.", přitakala bez rozmyslu na jeho otázku. Ukousla si další sousto a čekala, co se bude dít dál. Třeba slavného kytaristu konečně uslyší hrát a zpívat.

Luke na nic nečekal. Vyšvihl se z postele a uchopil hnědou kytaru do ruky. Když jí konečně svíral, alespoň něco v jeho okolí mu bylo v tu chvíli blízké. Měl v ruce svůj talisman, který ho snad dovede k nějaké odpovědi, proč je stále na světě. Cítil se rázem bezpečně.

Usadil se s ní zpět na postel a začal pobrnkávat pomalou melodii. Delší vlasy mu při hraní padaly do tváře a Nia měla chuť je odhrnout. Mlčky přihlížela a u toho pečlivě naslouchala. Znělo to tak hezky, že se Nia až styděla za svůj, teď už rozhodně mini, talent. On měl hudbu v srdci, žil pro ni. Tolik jí připomínal tátu. S takovou vášní hrával i on.

Když začal k tomu všemu zpívat, jeho božský hlas se rozezněl pokojem jako sbor andělů. S obdivem si prohlížela každý jeho pohyb či výraz ve tváři při vyslovení bolestivých slov, které pro něj očividně měly význam nebo spojení s někým dalším. Údivem zapomněla i jíst snídani, která byla už studená jako ledovec, do něhož narazil Titanic. Tou lodí byla ona a ledovcem Luke, jehož oči byly stejně chladné. Narazila přímo na něj a nemohla zařadit zpátečku. Oceán v podobě lásky jí stahoval sebou do hlubin. Svých myšlenek se polekala, proto je spěšně zahnala do koutu v hlavě a snažila se při naslouchání soustředit. Nesmí jí jeden kluk vyvést z míry.

,,Ty vole...", vypustila z úst, když dohrál a pohlédl na Niu, jaká je její reakce. Byl jako malé dítko, které hrdě zarecituje básničku a pak čeká na pochvalu od maminky.

,,No, ještě jsem nevyšel ze cviku.", pochválil sám sebe a kytaru vrátil zpět na své místo.

Brunetka nenáviděla namachrované kluky, ale u Luka byla natolik zaslepená jeho krásou a šarmem, že měla pocit, že on opravdu má důvody k tomu být sám na sebe hrdý. Až na to, že byl duch, tak neměl jedinou chybu.

,,Myslíš, že už se můžu začít ptát? Jistě to máš stejně už studené, když jsi na mě tak zírala místo jezení.", uchechtl se a Nii tvář znovu nabrala rudé barvy. Potřepala hlavou, aby se vzpamatovala a odložila toast na talíř, který po celou dobu jeho zpívání držela v ruce.

To není možné, naprosto se před ním znemožní! A ješte ke všemu ho podporuje v tom jeho egu.

,,Nepřestala jsem jíst kvůli tobě.", spařila ho přesvědčivým tónem. ,,Už nemám hlad.", pokračovala v sebe obhajování se. Skutečnost byla, že vážně neměla hlad. Z jeho dvou akvamarínů, které do ní vehementně vpíjel, se jí stáhl žaludek. ,,Takže se ptej.", pokývla a na to si oddychla, když se tomuto tématu Luke nadále nevěnoval.

,,Potřeboval bych vědět, co všechno jsi dělala ten den, když jsem se objevil.", vychrlil na ní svůj dotaz, který byl poměrně k věci. ,,Musí být přece důvod, proč jsem zde.", máchnul rukama do prázdna, aby poukázal na své okolí. Nia si otřela dlaně o sebe, aby z nich setřepala zbývající drobky ze snídaně a zamyslela se.

,,No, byl čtvrtek. Ten den se nic zajímavého nedělo. Byla jsem ve škole, pak se vrátila domů, kde jsem měla pár domácích prací. Máma nebyla s bráchou doma. Pak jsem vynášela koš, a to se mi stalo osudným. Zabouchly se dveře a ten den zrovna pršelo. Potom jsem naštěstí potkala Emily, která mě pozvala k vám domů.", hodlala pokračovat, ale nejprve se potřebovala ujistit, že Luke snáší konverzaci o jeho mamce dobře. Po minulém rozhovoru o ní to dopadlo blbě. On se avšak tvářil netečně k této konverzaci, snažil se vypadat, že se ho to netýká. Proto Nia nabrala vzduch do plic a pokračovala ve vyprávění. ,,Tam jsme si chvilku povídaly a pak mi dala tvou kytaru. Přinesla jsem si jí domů a měla jsem pocit, že se snaží upoutat mou pozornost, nebo tak něco. Prostě jsem na ní něco zahrála. No a pak už se v noci děly divné věci, takže hádám, že to byla tvá práce.", ušklíbla se na konci věty.

Luke byl donucen se pousmát, protože vzpomínka na vyděšenou Niu ho nenechala chladným. Pomalu přikyvoval na znak, že dává pozor. Během toho se snažil zpracovat informace a vyvodit z toho úsudek.
,,Myslím, že nebudeš s tou kytarou daleko od pravdy.", uznal a zvednul se z postele. ,,Když si na ni tu noc hrála, měl jsem pocit, že nějakou hudbu slyším. Po hodině, vlastně letech, jsem v té prázdnotě něco slyšel a nebyly to jen mé myšlenky.", začal pochodovat po pokoji a u toho různě pohybovat rukama.

,,Možná jsem tě tou hrou na kytaru vyvolala. Přece jen, je tvoje. A proto tě taky vidím jen já.", předala svou myšlenku brunetovi, kterému, kdyby to šlo, by se kouřilo z hlavy, jak usilovně přemýšlel.

,,To je ono!", křikl nadšeně a ukazováčkem ukázal na Niu. Ještě že ho nikdo jiný nevidí a neslyší, pomyslela si. Luke byl neskutečně hlučný duch a kdyby mohl, vzbudí celý dům. A to už by se pak nemohli spolu takhle vybavovat, protože holka, které mluví do prázdna, je podle všeho jednoduše blázen. ,,Tím hraním jsi mě vyvolala."

,,Tak to se omlouvám.", zvedla ruce v obrané gesto.

,,Ne, ne, ne. Ty mě nechápeš.", přišel pár dlouhými kroky k dívce a klekl si před ní.

V tu chvíli Nia věděla, že je v koncích. Na pohřeb by si zažádala o tři bílé lilie a v rakvi by ráda měla své oblíbené šaty.

†