Ghost // Nová naděje

31. Harry a drogy

Byla tak zklamaná. Ze sebe i z Luka. Vypadalo to, že se jejich přátelství ubírá konečně správným směrem. Občas se škádlili, ale už se nehádali, tak jako dřív. Až do teď. Jejich pečlivě postavený domeček z karet se právě rozbořil. Luke do něj svou špatnou náladou fouknul a ať se Nia snažila jakkoliv, už to nezachránila. Veškeré karty se rozletěly kolem. Kromě zklamání z něj pociťovala k němu i vztek. Nejraději by si do něj kopla, stejně jako Dixie před pár minutami do Nii samotné.

Když si uvědomila, co se stalo, pohlédla směrem, kde Luke předtím postával. Nyní tam ale po něm zbyla jen vzpomínka. Bez jediného slova se vypařil, duch ví kam. - Obyčejně se používá spojení ,bůhví kam', Nia to ale pozměnila, pro konkrétní specifikaci.

Se spoustou ošklivých nadávek, které Nia vyslovila k jeho osobě, se s přáteli raději rozešla do třídy, aby se trochu izolovala od velké hromady lidí, kteří na ní civěli jako na blázna.

Nasupeně se posadila do své počmárané lavice, ze které sálalo tolik vzpomínek na předešlé ročníky. Chvíli sledovala zatím ještě nepopsanou tabuli před sebou a pak hlavu položila na dřevěný výtvor. Některými malůvkami by se mohli pyšnit i v galeriích, například vedle Moneta či Van Gogha.
Teď ale neměla náladu na to zkoumat vše zas a znova. Měla spíše náladu na to toho ducha podruhé zabít.

,,Nevím, co se to tam právě odehrálo, ale bylo to dost...divný.", zjevil se ve dveřích Nick, který vše na chodbě z povzdálí sledoval.

,,To tedy bylo. Nio, jsi v pořádku?", položil Harry svou velkou dlaň na její horká záda. Seděl s Nickem v lavici za ní a Dixie, takže nebyl žádný problém se k dívce nahnout.

Nick se posadil na svou židli a Dixie si našla místečko na lavici. Ustaraně se na dívku všichni dívali. Dixie tušila, že nejspíše není mezi Lukem a Niou něco v pořádku, neměla ale prostor a ani soukromí na to se zeptat.
NiNi si ale přála být na chvilku sama, chtěla ze sebe všechny ty pohledy shodit. Samota, i bez Luka, to bylo to, co potřebovala. Jen ona a její myšlenky, tak jako tomu bylo dříve.

,,Jo, je mi dobře.", zamumlala.

,,Myslím, že bys potřebovala voraz.", Harry se rázem zvednul a popadl dívku za loket. ,,Jdeme.", pomohl jí na nohy a vydali se společně směrem ven ze třídy. Stále ji držel.

,,Harry Jeffrey Campbelle, opovaž se udělat to, co si myslím, že dělat jdete!", zakřičela Dixie naštvaně.

Černovlásek bezstarostně zvednul pravý prostředníčkem nahoru a s tím opustili místnost.

,,Harry, za dvě minuty zvoní.", připomněla mu, když vyšli za dveře. Dál se ale nechávala táhnout přitažlivým a potetovaným mladíkem do útrob školy. Potřebovala se odreagovat, myslet chvíli na někoho jiného, než byl Luke Patterson.

,,No a? Záleží tolik na tom?", řekl chraplavým hlasem, který Nii doslova zatemněl mozek.

,,Ne, máš pravdu.", kývla.

Na chodbách už skoro nikdo nebyl.
Se zvoněním, které se rozeznělo nad hlavami, se chodba vylidnila úplně. Všichni spěchali na vyučovací hodiny, takže tam nezbylo ani živáčka. Jen Nia a Harry, kteří dorazili na konec dlouhé místnosti, jež se rozvětvovala do více tříd.

,,Záchody?", zamračila se.

,,Pojď.", nabídl jí s jemným úsměvem svou dlaň. Nyní vyhrnutý rukáv černé košile lehce poukazoval na tetování, které měl na vnitřní straně zápěstí, táhnoucí se až k ramenům.

Vytetovaný ostnatý drát, který se proplétal s jeho vystouplými žilami byl jako magnet na dívky. Na škole nebyla jediná holka, která by nechtěla jít na rande s Harrym Campbellem. Milý frajírek, který charisma rozhodně nepostrádal.
Tahle myšlenka jí donutila zaváhat. Vzpomněla si totiž na slova Luka, která se celkem shodovala s její představou o Harrym.

,,Hledíš na něj jak na boha krásy či co. Přitom je to jen frajírek, co to zkouší na všechny holky okolo."

Ne! Znala Harryho už dlouho, přece si to nenechá rozmluvit takovým pitomcem, kterého zná sotva týden. Už jenom z principu, aby nedala Lukovi za pravdu, se pevně rozhodla. Po kratším váhání jeho nabídnutou dlaň přijala a spolu vešli na pánské toalety. Přece nemá co ztratit. Harryho znala tři roky, neměla z něj strach.

,,Tady máš.", zavřel za nimi dveře a pustil její ruku, která oproti jeho byla hrozně maličká. Pak jí podal úzkou bílou roličku, která byla ubalená z papíru.

,,Co to je? To je tráva?", poznala by to podle toho typického smradu na míle daleko. Přesto se chtěla ujistit, zda to nejsou jen její domněnky. Nikdy si nevšimla, že by Harry něco takového kouřil. Jediné, s čím ho kdy přistihla, byla elektronka, kterou ve škole kouřili ale skoro všichni, takže takové překvápko to zase pro ni nebylo.

On pouze mlčky přikývl a vytáhnul z kapsy zapalovač. Tak proto Dixie tolik ráno vyváděla, uvědomila si. Harry chtěl jít na toalety si zapálit.

Oba mlčky pozorovali malý plamínek, který se pomalu po bílém papírku plazil, až nakonec ve čtvrtce roličky vyhasl.

Harry uchopil ubaleného jointa pevně mezi dva úzké prsty a potáhl.

,,Teď ty.", kývnul s úsměvem směrem k ní.

,,No...Harry, já nevím...", vykoktala. Ještě nikdy se s trávou blízce nesetkala. Ani nekouřila, nepila alkohol. Jak teď měla rovnou začít marihuanou? Nešlo o to, že právě porušovali školní řád. V tuhle chvíli jí to bylo jedno. Spíše se bála následků toho, až se zhulí. Bude jí špatně?

,,Neboj se. Ať už se děje cokoliv, tohle tě na chvilku dostane do dobré nálady. Pomůže ti to se stresem.", vysvětlil a opřel se o stěnu. Nechtěl na ni tlačit nebo jí do toho dokonce nutit. Byla to jeho kamarádka, které by nikdy neublížil. Nebyla jako ostatní holky. Nia byla křehká jako růžovoučké poupě vlčího máku.

Nia si papírek prohlédla a vzdychla.
,,Bude to vadit, když si k tomu sednu?", optala se jej.

,,Jasně, že ne.", rozesmál se a znova potáhl.

Nia se vyhoupla na parapet okna a zády se opřela o stěnu. Kolenem si podepřela bradu a zahleděla se z okna, ze kterého bylo krásně vidět na Toronto. Slunce svými zlatými paprsky ozařovalo její tvář a nabíjelo jí tak pozitivní energií. Cítila se silněji. Kaštanové vlasy se dívce rozzářily pod vlivem ohnivé koule, která hřála okolí.

Harry si u kouření NiNi mlčky prohlížel a v tu chvíli ho tolik zajímalo, zda někdo už políbil její hebké rty, které vypadaly tak poddajně.

,,Když se naši začali rozvádět, tráva byla mé jediné útočiště. Kámoš mi to dal, prej mi pak bude líp.", začal vyprávět příběh ze života, který nikomu neřekl. Minimálně Nia o tom doposud nevěděla. Odvrátila pohled od nádherného výhledu a začala se soustředit na jeho tvář, ve které se mihla bolest. I přesto si ale udržoval úsměv na rtech.
,,Vážně to začalo fungovat. Když se fotr měl chuť hádat, dal jsem si trávu, občas i něco víc, a měl jsem klid."

,,Páni, to jsem nevěděla, Harry.", vydechla a seskočila z okna.
,,Proč jsi nikdy nic neřekl?"

,,Koho by to zajímalo? Nickovi tolik zase nevěřím, Dixie je sice kámoška, ale vyžvanila by to úplně všem. A ty...", zadíval se do těch dvou čokoládových panenek a odmlčel se.

,,Co já?", požadovala po něm odpověď. Ubaleného jointa položila na umyvadlo a přistoupila o krok blíže k černovlasému chlapci.

,,Ty jsi měla svých starostí dost. Začalo se to dít, když tvůj táta umřel. Nemoh jsem tě zatěžovat něčím takovým.", přiznal a Nii se zaplnily oči slzami.

,,Harry...", hlas se jí zlomil. Tolik jí mrzelo, že se po tátově smrti uzavřela do sebe a odmítala naslouchat ostatním. Její kamarád se trápil a nechtěl jí to říct. Vyčítala Lukovi jeho sobeckost, ale ona dělala to samé. ,,Moc mě to mrzí. Promiň mi to.", vzlykla a padla mu do pevného objetí.

,,Za co se omlouváš?", zasmál se rozpačitě a dlaněmi jí pohladil po zádech.

,,Že jsem tady pro tebe nebyla, když jsi to potřeboval.", zahuhňala mu do černé košile a prsty se mu lehce zaryla do ramen. Tolik toho litovala.

†