Ghost // Nová naděje

39. Spadený anděl

Bylo čtvrt na sedm ráno, když Nia přeběhla silnici a nasedla do pěkného auta svého spolužáka a dávného kamaráda z dětství. S Harrym si byli blízcí poměrně dlouho, ale mít se opravdu přátelsky rádi, to začali teprve před rokem. Jejich rané dětství spočívalo v šikanování se navzájem, škádlení, urážení a vymýšlení pranků jeden na toho druhého. Co Nii táta odešel, v Harrym se něco změnilo. Pociťoval bolest i za dívku, a tím zakopali mezi sebou válečnou sekeru.

,,Dobré ráno, drobečku.", usmál se, když mu pohled spočinul na Niu, sukující se právě do svého pásu.

,,Dobré ráno i tobě.", vydechla, když se jí konečně podařilo s cvaknutím pás zapnout.

,,Co tě přimělo k tomu jet se mnou?", otázal se zvědavě a zařadil.

Auto se rozjelo ulicí. Nia se stačila ještě ohlédnout k domovním dveřím, u kterých netrpělivě se svým Lukem brzy ráno postávala. Se svým?, uvědomila si Nia. Ona ho vážně nazvala ,svým'? Musela se pomyslně plácnout do čela za svou naivitu.

Brunet tam již nestál. Očividně své pátrání po její lásce vzdal. Díky bohu, oddychla si v myšlenkách.

Pak se mohla začít soustředit na Harryho a jeho dotaz.

,,Ehm, slíbila jsem ti to.", prohrábla si rozpuštěné vlasy a ruce následně složila do klína. Z představ o Lukovi byla krapet rozpačitá.

,,Jsem rád, že mi věříš.", přiznal a dlaní zakroužil kolem volantu přes řadící páku, směrem až k jejímu stehnu.

Zvědavě na něj pohlédla. Nechápala, co tímto pohybem sleduje. Choval se divně. Jakmile si Harry uvědomil, že ho jeho kamarádka pozoruje, a je plná očekávání z jeho náhlého pohybu, v obličeji mu zračila nejistota.
Ruku proto položil na volant, potažený černou kůží.

,,Mohla bych tě o něco poprosit?", prolomila Nia to tíživé ticho, které se autem táhlo jako žvýkačka nalepená v chlupaté dece.

,,Jistě.", přikývl, nespouštějící zrak ze silnice.

,,Mohl bys prosím skoncovat s těmi drogami? Nevím, jestli to Dixie ví, ale není to dobré. Mám o tebe strach.", starostlivě sledovala jeho výraz ve tváři, který ztuhl. Už se neusmíval, tak jako předtím.

Všechno se to semlelo neskutečně rychle. Harry dupl na brzdu a auto bleskovou rychlostí stočil směrem ke krajnici. Když zastavili, Nia si uvědomila, že leknutím hlasitě vykřikla jeho jméno a nehty se jako vyděšená kočka zaryla do sedačky.

,,Co to bylo?!", zrychleně dýchala a držela se stále pevně okrajů sedačky. Měla pocit, že jak sebou kvůli zabrždění škubla, ledviny jí obletěly rekreačně tělo tam i zpět.

,,Promiň Nio. Já jen...doprdele!", pěstí bouchnul do volantu.

,,Harry, tak o co jde?", zvýšila svůj hlas, aby si získala jeho pozornost. Právě chytala Lukovi móresy k budování si pozornosti u druhých svým polo-křikem.

,,To nejde, chápeš to? Spadnul jsem do toho a není z toho cesty ven. Já se fakt snažil. Vážně!", obhajoval se. Když sklopil hlavu, Nia bez zaváhání položila svou dlaň na jeho rameno.

,,Harry, ať už si procházíš čímkoliv, jsem tady s tebou. Jasný? Já, Nick, i Dixie. Určitě bude ráda, když se jí svěříš. Záleží jí na tobě.", řekla a on své smaragdy zabodnul do ní.
,,Táta mě vždycky učil, že bolest nás dělá silnějšími. Takže tohle vše, to tě učiní takovým superhrdinou. Jeden moc důležitý člověk mi říkal, že drogy jsou svinstvo. Že to za tu chvilkovou radost nestojí. A měl pravdu. I kdybych ti měla dělat společnost do konce života a dělat tě šťastným, udělám to. Jen abys nebral drogy.", vzpomněla si na Lukova slova, která jí teď hodně pomohla a zachránila tak situaci, ve které by si obyčejně Nia nevěděla rady.

,,Nio, něco jsem si zjišťoval o tvém jménu, co ti táta dal. Víš, co to znamená v překladu?", prolomil napjatou atmosféru svým nečekaným dotazem.

Když zavrtěla hlavou, z kapsy vytáhnul skrčený papírek.

,,Nia znamená účel, důvod. A tvé příjmení Ezlyn zase dar od bohů.
Věřím, že tomu tak vskutku je. Jsi jako laskavý anděl, co spadl z nebe.", pověděl a Nia se šokem zůstala zírat.

,,Já...já nevím, co na to říct.", dostala ze sebe a svou dlaň vrátila z jeho ramene zpět na svou klín. Byla šokována významem svého jména. Nikdy se o to nezajímala, ale teď jí přišlo, že jí celý život něco tak fascinujícího unikalo. O něco jí v dětství ochudili.

,,Věřím, že pokud budeš po mém boku, vše bude dobré.", svěřil se a dál pohledem sledoval dívku, kterou znal už jako malou holčičku s copánky.
,,Když ses od nás před rokem distancovala, všichni si mysleli, že jsme tě ztratili už navždy. Já ale věděl, že se jednou vrátíš. Že to budeš zase ty. Ta holka, kterou jsem měl už od začátku radši než všechny ostatní.", vyjádřil své city a Niu polilo horko.

,,Harry..."

,,Jsi nadějí na lepší dny pro všechny, co jsou s tebou. Dokážeš je zachránit a ukázat jim jiný svět.", když tuhle větu dořekl, v myšlenkách se dívce vybavil Luke.

Co když spolu byli vážně spojeni víc, než si doopravdy mysleli?

,,Jsi nadějí pro mě...", zašeptal a ukazovákem jí pohladil po tváři, která hořela nad jeho slovy. ,,Myslím, že pokud bys byla se mnou, dokázal bych s těma drogama skoncovat.", prstem prováděl pravidelný pohyb, sklouzávající po jejím obličeji nahoru a dolů.

Dívka s knedlíkem v krku a naprosto paralyzována faktem, že ji její nejlepší kamarád očividně miluje, ztratila řeč. Jeho ruce, které si budovaly trasu na jejím pravém líčku, se NiNi vypalovaly pod kůži. Měla Harryho ráda, ale stejně jako pár dnů zpět, když ji držel za ruku, i teď se jí fyzický kontakt s ním nezamlouval.

,,Tohle je od tebe moc hezké...", zamumlala po chvilce a stáhla se více do sedačky, což ho donutilo s hlazením přestat.
,,Vážně nevím, co na to povědět. Ale...", prohlédla si své dlaně, aby nabrala svou veškerou odvahu. Pak mu pohlédla znovu do očí, které byly plné zklamání už teď. Ještě předtím, než to řekla nahlas.
,,Pomůžu ti moc ráda, jsem tady pro tebe. Ale pocity, které cítíš ty ke mně, ty má k tobě každá holka na škole. A některé by ti mohly dát to, co já nemůžu.", vysvětlila jemným hlasem. ,,Nemůžu, Harry. Mé srdce patří jinému..."

,,Chápu tě. Ale pokud ti někdy ublíží, jsem tady. Budu tu čekat, dokud to nepodělá."

†