Ghost // Nová naděje

49. Blonďatý zjev není dobré znamení

Pro přesné přirovnání, Nia stála nyní jako tvrdé Y mezi svými přáteli. Nebo také jednodušeji - Mezi láskou svého života a nejlepším kamarádem, kterého by za nic nevyměnila. Černovlasý Harry, kterému to dnes obzvláště slušelo, se usmíval. Byl šťastný, že Nia opravdu dorazila.

Kdyby tohle nebyla halloweenská párty, kde kdo by přál Harrymu upřímnou soustrast. Ale skutečnost byla taková, že mu nikdo neumřel. Pouze volil černé odstíny oblečení. Upnutá košile, s rozepnutými prvními třemi knoflíčky u hrudi jen evokovaly to, že se nějaká dívka pokoušela nahlédnout na jeho potetovanou hruď. Volné kalhoty stejné barvy byly pouhou třešničkou na dortu. Snažila se na něj nezírat, ale bylo to vážně těžké.

Jakmile upřímně usmívající se klučina pohlédnul na Luka, nacházejícího se po boku NiNi, onen úsměv mu zamrzl na rtech. ,,Kdo je tohle Nio?", ukázal na nízkého kytaristu, připraveného k tomu mu jednu vrazit. Jeho bojové postavení nebylo dobrým znamením.

,,Uh, to je...Evan. Můj -"

,,Přítel.", odpověděl za dívku.
V tu chvíli oba zmateně pohlédli na Luka. Vlastně, Evana.

,,Přítel?", vyhrkl Harry, s NiNi zároveň.

,,Ano.", objasnil s hrdým úšklebkem a majetnicky uchopil zaskočenou Niu za ruku. ,,A pokud ti to nebude vadit, pozveme se dál.", udělal krok vpřed, s Niou v závěsu.

Prošli ruku v ruce kolem Harryho, který ještě dobrou minutu zíral do prázdna, než překročil zápraží vlastního domu a zabouchl dveře.
Nia ani z daleka netušila, kde se tohle v Lukovi vzalo. Nechtěla si stěžovat, tohle bylo to, po čem už přeci jen pár dnů toužila - držet se s ním za ruku. Navíc, věta Luke je můj přítel nezněla vůbec špatně. Ale také věděla, že to není správné. Byla to jen hra, kterou se na popud Luka očividně snažili hrát před Harrym, aby jej naštvali. Minimálně tohle si Nia o duchově tajném plánu myslela.

Krapet jí naštvalo, že si ji takhle přivlastňuje bez toho, aniž by se s ní poradil, a opět tak odebírá její veškeré právo na soukromí. I když už nebyl nedotknutelný, stále byl dotěrným duchem.
Proto když došli do středu dění, odkud hrála hlasitá hudba, vymanila se mu ze sevření a zastavila se.

,,Můžeš mi vysvětlit, o co tu jde?", se zacpanýma ušima zařvala na svou chůvu s obřím tetováním na ruce. Měl jen bílé tílko, takže se mohla kochat těmi inkoustovými obrázky na jeho těle, jak jen mohla.

,,O nic nejde. Jen se starám o to, aby se ti nic nestalo.", nebýt té hudby, jeho odpověď uslyší i sousedé. Jenže moderní písnička, která duněla místnostmi, způsobila, že mu Nia sotva rozumněla. ,,Do zadané holky nepůjde, ne?", otázal se. ,,Nebo snad ano?", pochyby v jejích očích Luka donutily zaváhat. ,,Takže jo.", svěsil ramena podél těla. ,,Postarám se o to, aby tě neotravoval.", hodlal se vydat k hloučku lidí, v jehož středu stál pořadatel párty, a.k.a. Lukův nepřítel, ale Nia jej zastavila.

,,Luku, jsou to mý přátelé. I on.", pokývla k černovláskovi. ,,Nikdy by mi neublížil, vím to."

,,Nio, já jen...", vzdychl. ,,Fajn. Nechám ti prostor. Ale kdyby cokoliv, budu nablízku."

Byla mu vděčná za jeho ochranatelskou náladu, ale jak se říká, nic se nemá přehánět. S Harrym se znala dlouho, nemělo se co pokazit. Věřila mu, možná skoro stejně jako Lukovi.

,,Děkuji ti.", pohladila jej po rameni a vydala se za přáteli. Bylo na čase učit se novým zvykům.
,,Ahoj lidičky.", usmála se na partu teenagerů, stojících u schodů.

,,Ahoj NiNi!", zamávala Dixie nadšeně a hned poté se vrhla dívce kolem krku. ,,Jsem ráda, že jsi v pořádku!", odtáhla se. ,,Kde je Evan?", vypadá to, že se bez něj jen tak neobejde.