Ghost // Nová naděje

23. Čas pravdy

Nehnutě postávali těsně u sebe. Jeho teplý dech dráždil Niu ve tváři, a to jí činilo ještě více rozčarovanou z celé situace, která se před několika sekundami odehrála.

Minuty ubíhaly rychle jako nikdy předtím. Věděla, že dole čeká mamka s bráchou, a i s Dixie a tetou. Tušila, že rodina bude nejspíše pěkně zuřit a byla jen otázka času, než se v jejím pokoji někdo rozzuřeně objeví. Musí si pospíšit, nechat Luka Lukem a opustit jeho přítomnost, ve které jí bylo tak dobře. I když z této události měla žaludek na voru, plovoucím po divokém moři, pořád chtěla pokračovat a zkoumat jeho obličej, společně i s duchařskými dovednostmi.

Byla mírně zmatená z toho, o co se její přítel pokusil. Proč to udělal? Chtěl si tím něco dokázat?

Jeho mírně pootevřená ústa naznačovala, že se hodlá něco říct. On se k tomu, avšak neodvážil. Luke měl pocit, že se do svých emocí začíná pomalu zamotávat. Byla to jako sněhová koule, na kterou se nabalovalo víc a víc vrstev sněhu a tím kouli dělaly těžší. Nemůže si s ní takhle hrát, tak jako to dělával s holkama dříve. Nia si to nezasloužila. Ať se ale bránil jakkoliv, doslova hltal každé její slovo, sledoval její, občas nemotorné, ale přesto okouzlující pohyby. Měl plnou hlavu dívky, se kterou trávil svůj veškerý posmrtný čas. Nebylo to jen hraní si s ní. On chtěl víc.

,,Luku, musím jít.", špitla a dodala si odvahu. Byl o něco vyšší než ona. Proto musela k tomu vynaložit sílu a trochu zaklonit hlavu, aby na něj vůbec viděla. Zpříma mu pohlédla do očí a polkla. ,,Můžeš uhnout?", požádala jej. Jeho modré panenky se však tvářily neústupně. Vůbec neměl v plánu ji nechat jít.

,,Zůstaň ještě tady.", řekl tichým hlasem. Teprve teď se odvážil ke slovům, která na Niu ale neměla vůbec žádný vliv. Stejně tak jako on, i ona si trvala na svém. Musí jít dolů do obývacího pokoje. Za každou cenu.

,,Prosím.", žadonila. ,,Oba víme, že tam stejně budu muset jít.", pověděla a o krok od něj ustoupila. Z toho koukání do vrchu na něj se jí začínala pěkně motat hlava.
,,Nenuť mě to udělat.", požádala jej, ale stejně jako její prozatímní slova, skončilo to neúspěchem. Věděla, že je tvrdohlavý, ale že až tak moc, že dá snům a přáním přednost před stanovenou, krutou realitou, to netušila. Dělal situaci ještě horší, než jak tomu doopravdy bylo.

Věděl moc dobře, co chce Nia udělat. Tak nějak ale doufal, že když jí stojí v cestě, neodváží se k tomu. Své panenky vpíjel do těch jejích a snažil se Nii tak vyslat do hlavy myšlenku, ať to nedělá. Ať ještě zůstane s ním.

Už jenom z tohoto principu, aby jí neměl za slabocha, to udělala. Se zadrženým dechem lehce přivřela víčka a udělala dlouhý krok před sebe. Prošla skrze něj. Nechtěla to udělat. Měla v plánu, že mu zanechá alespoň trochu lidskosti, a proto tohle nikdy neuskuteční. Když on ale neposlouchal, nezbývalo nic jiného. Teď už ubíhaly vteřiny. Její rodina dole byla jako časovaná bomba.

Bylo to divné. Kolena se jí chvěla, jak moc nepříjemný pocit to pro ni byl. Vyšla ze své komfortní pozice a udělala něco, co v plánu nikdy neměla. Styděla se za sebe, ale on jí nedal jinou možnost.

Neohlédla se za sebe. Nedokázala by to. V tomhle směru musela s Lukem souhlasit. Byla slabou, co se týče lásky. Vyšla rychle ze dveří, jako kdyby se topila a snažila se vyplavat na hladinu. S prásknutím dveří jako doprovod, aby dodala ještě více na už tak dost husté atmosféře, se ocitla osamocená na chodbě. Své ustrašené já, kterému tlouklo srdce až v krku, společně i s klukem, kterému nerozuměla ani trochu, zanechala v útulném pokoji.

Teď musela být zase tou Niou Ezlyn, která věděla přesně co chce od života a byla naprosto psychicky v pořádku. Alespoň před rodinou musela předstírat. Dixie se o Lukovi svěří, i kdyby se jí to nelíbilo. Potřebuje své myšlenky dostat ven.

†††

Seděli u jídelního stolu a společně všichni pojídali připravené špízy, ze kterých ještě stále vycházel úzký proužek páry. Dixie se hladově cpala a po očku zároveň sledovala Niu, která vidličkou kroužila po obvodu talířku. Stejně tak i Charlie věnoval nezdravou pozornost zamyšlené sestře více než své porci obědu na talíři.

,,Nio, nehraj si s tím obědem a jez. Dnes jsi zase nesnídala.", upozornila jí Caroline a odložila příbor na talíř. Jako kdyby snad četla Dixie myšlenky.

,,Nemám hlad, mami.", odpověděla upřímně a odložila vidličku. Plný talířek s obědem mírně odsunula od sebe a ruce složila do klína.

Hlad, který se ještě nedávno hlásil, rázem pominul. Tajně doufala, že je Luke v pořádku s tím, co se dnes dopoledne stalo. Chtěla do sebe rychle jídlo naházet a podívat se tam. Vyřešit, co to mělo znamenat. Přesvědčit se na vlastní oči, že je vše okay. Jestli se zase naštval a odešel trucovat, pak netušila, jak si to u něj znovu vyžehlit. Potřebovala ho teď hned, aby se mohli svěřit Dixie.
Proč musela schytat zrovna tak urážlivého ducha?

,,Honey, musíš jíst.", přidala se do konverzace teta, která byla tím nejhlučnějším člověkem, jakého Nia kdy poznala. A to Luke byl tedy těžký soupeř. Na tetu Lucy ale zdaleka neměl. ,,Jinak se nám rozplyneš jako duch před očima."

Tahle myšlenka Nii utkvěla v hlavě. Kdyby se tak mohla rozplynout, třeba by to bylo lepší. Mohla by chodit strašit Luka, aby mu to konečně na oplátku vrátila. A taky by pravidla vztahu byla pro ni jednodušší. Duch s duchem už nebude tak divný pár.

,,Neboj se teto, dám si na to pozor.", ujistila jí po chvilce uvažování nad nemožnou teorií.
,,Dixie, půjdeš se mnou prosím do pokoje?", zeptala se po době přemáhání samy sebe. Stále si nebyla jistá, jestli se chce svěřit právě s něčím takovým, jako je přízrak v jejím pokoji, jistě vyvalený v ustlané posteli u ní nahoře.

,,Pofkej, efte fsem to nefnedla.", zamulala kamarádka s plnou pusou kuřecího masa ze špízu.

Nia protočila panenky, zvednula se od stolu a čapla Dixie za zápěstí. ,,Jdeme.", zavelela a už jí táhla za sebou do schodů.

,,Ještě se k tomu obědu vrátím!", zavolala, když konečně polkla sousto a nechala se Niou nadále vláčet.

Brunetka prudce otevřela dveře, zatáhla kamarádku dovnitř a hned na to je zase stejně prudce zavřela.

,,Proč jsi to udělala?", zamumlala naštvaně Dixie a ruce složila bojovně na hrudi. Byla naštvaná, že byla připravena o vřelé hranolky.

,,Dee, musím ti něco říct..."

†