Ghost // Nová naděje

28. Žádné řešení

Trvalo to několik vteřin, než se Nia vzpamatovala ze šoku, který jí Luke opět způsobil. Stále se ještě nenaučila žít s tím, že na ní může, - jako hladová šelma na svou kořist, - čekat za každičkým rohem.

Čas utíkal neskutečně rychle. Když zkontrolovala své hodinky, neunikla jí informace o čase, která udávala půl třetí odpoledne. Přišlo jí, že s Lukem mají veškerý čas na světě, ale zároveň ani jedinou vteřinu, kterou by si užili bez starostí o budoucnost. Kéž by existovala alespoň jedna jediná bezstarostná sekunda, kterou by mohli vyplnit, společnou, zbývající špetkou radosti, kterou do života měli.

Seděli všichni tři v kruhu na koberci, muselo to vypadat jako nějaký rituál. Ale on to tak částečně i byl svým způsobem rituál. Pokoušeli se vepsat na papír veškeré myšlenky, které by jim pomohly k dobrání se k jakémukoli výsledku. Ideální byl, aby se dozvěděli poslední úkol mladého kytaristy. Potom by mohl spokojeně opustit tento život, a začít nový. Třeba dostane druhou šanci.

Nia zvedla pohled od papíru, do kterého zírala již dobrých dvacet minut. Promnula si bolavé oči a pak se rozhlédla okolo sebe. Dixie se soustředila, přičemž klepala tužkou do papírů. Chtěla být jakkoliv nápomocná. Jejím cílem bylo vyřešit záhadu a dostat Luka do nebe. Ale zároveň tak trochu uvažovala i nad sabotáží. Třeba by se jí podařilo nechat ho mezi nimi, speciálně pro Niu.

Když měla dost pozorování kamarádky, podívala se na místo vedle sebe, které pro Dixie bylo prázdné. Luke zamyšleně propaloval zápisky pohledem a snažil se z nich vyčíst něco nového, co tam ani napsáno nebylo. U toho okusoval konec propisky, čímž se činil roztomilým. Jeho nevinná psí očka sklouzla jejím směrem.

,,Napadlo tě něco?", prolomil nekončící ticho svým krapet chraplavým hlasem. Předešlých dvacet minut bylo těch nejtišších v jejím životě. Proto si vzrušeně oddychla, když ta hrobová atmosféra díky němu skončila.

Nia se nuceně odtrhla od očního kontaktu a pohled zapíchla do svého bločku, ve kterém kromě zamilovaných malůvek, pár básniček a jedné načaté písničky, nic nebylo.
Neměla jediný záchytný bod, který by je někam posunul.

Zavrtěla hlavou, stačící mu jako odpověď. ,,A co Dixie?", zeptal se s nadějí a nahlédnul k ní do papírů.

,,Dixie, Luke se ptá, zda tě něco napadlo.", opět přetlumočila jeho dotaz, načež hned zamyšlená dívka zpozorněla.

,,Něco ano.", řekla a Lukovi se rozšířili okamžitě zorničky.

,,A co?", pokusila se to z ní Nia nedočkavě vytáhnout.

,,Napadlo mě, že Colombo asi nebudu.", vysvětlila a na to všichni tři sklesle sklopili hlavu.

,,Já mám tedy menší osnovu, ale sám jsem na nic nepřišel.", objasnil svou práci, na které dělal přes dvacet minut. ,,Mohla bys to prosím přečíst, Nio?", otázal se a věnoval dívce jeden z těch svých uhrančivých pohledů, na které Nia uměla jen zhypnotizovaně pokývat hlavou.

Do rukou si od něj převzala papír a začala pomalu číst. Nervózně u toho žmoulala rožky papírů. Poprvé se o Lukovi a jeho předešlém životě něco dozvídá.
,,Ráno, 1. července, 1995; po menším protáhnutí odcházím hrát po ulicích na kytaru, abych si něco přivydělal.
Poledne, 1. července, 1995; vydávám se do klubu, kde si nechávám udělat tetování.
Odpoledne, 1. července, 1995; setkávám se s Alexem a Reggiem. Spolu dokončujeme naše první album.
Večer, 1. července, 1995, po menším tréninku v Orpheu se potloukáme ulicemi. Dáváme si večeři z pofidérní restaurace"

Poslední část byla zaškrtaná. Zřejmě si tehdy provedenou činnost Luke rozmyslel. Když to dočetla, zmateně vzhlédla právě k němu, který nepřítomně pozoroval neurčitý bod před sebou. Zřejmě vzpomínal. Hledala u něj odpovědi, které on jí nemohl dát. Nebo spíše nechtěl.

,,No, nedivím se, že tě nic nenapadlo v souvislosti s tvým problémem. Skoro nic jsi nenapsal.", řekla Nia směrem k Lukovi.

,,To možná ne, ale ten den si pamatuji přesně. Dokonce stále vím to její jméno.", Nii se s jeho ukončenou větou zastavilo společně i srdce. Její jméno? Tak to byla pravda. Veškeré iluze o písních pro ni se vypařily někam vzhůru do oblak. Než stihla říct něco, čeho by později litovala, Luke jí předběhl. ,,To malé koťátko, které jsem krmil na ulici, se jmenovala Judith.", prokázal tak svou skvělou paměť, čímž Nii iluze stáhl z nebes zpět k zemi, přímo do jejího srdce. Tam, kam patřily.

,,Já nevidím nic na tom, co by mohlo znamenat důležité poselství, které jsi nestihl vyplnit.", přidala se do konverzace Dixie, která vždy však slyšela jen Niu. ,,Btw, jaké tetování sis nechal udělat?", usmála se laškovně, načež jí Nia spařila pohledem.
,,No co? Jen se ptám.", bránila se s úsměvem na rtech.

,,Srdce s gramofonem.", odpověděl hrdě a vyhrnul si bílé tílko až k bradavkám, aby poukázal na ono zmiňované tetování, které spočívalo pod jeho levou stranou hrudního koše.
Luke si velmi dobře uvědomoval to, že ho Dee nevidí. Proto se ukazoval Nii, která rudla všem před očima. Prstem pomalu přejížděl po své pokožce, která byla pokrytá černým inkoustem. Jaké to asi je, dotýkat se jeho nahé hrudi?

,,To je, ehm, super. Hezké.", zakoktala se NiNi. V rozpacích si prohrábla vlasy a pohledem znovu propálila spolužačku, která vše s úšklebkem sledovala. V tu chvíli dívce došlo, že to Dixie udělala schválně. Tohle jí ještě spočítá.

Luke si pyšně triko shrnul zpět, stejně jako oponu, a tím divadlo skončilo.

,,Nechci vám kazit náladu, ale připomínám, že tu sedíme už hodinu a nevyřešili jsme absolutně nic.", zvážněla, ještě červenající se Nia.

,,Já už budu muset domů, NiNi. Ale zítra ve škole to ještě probereme. Musí být přece něco.", pokusila se jim Dixie dodat naději do ustrašených dušiček. Ale ani jeden tomu v tu chvíli neuvěřili. ,,Tak já půjdu.", zvednula se z podlahy a všichni jí následovali.

,,Dobře.", souhlasila Nia. ,,A Dee? Díky.", pousmála se, když zastavila dívku mezi dveřmi.

,,Neděkuj mi. Já děkuji tobě. Opatruj se.", pohladila svou kamarádku podpořivě po rameni. ,,Ahoj Luku!", mávla někam do zadní části pokoje. Sice stál hned vedle ní a Nii, ale nikdo jí v tu chvíli nechtěl kazit radost. Proto chlapec s úsměvem pokývl na rozloučenou.

†††

,,No, povím ti, že ta Dixie je fakt číslo.", načal konverzaci Luke, když se Nia navečer vrátila ze sprchy zpět do pokoje, kde poslední dobou trávila až moc času.

S vlasy omotanými do ručníku, začala lepit barevné papírky s poznámkami na stěnu nad stolem, přičemž mu naslouchala. Ten se otáčel pomalu na kolečkové židli ze strany na stranu a snažil se působit vážně.

Nia nemohla zabránit průtok myšlenkám, že tohle není pravý Luke. Přece jen, zemřel, a nevěděl, co s ním teď bude dál. Kde bral neustále tolik radosti? Znala moc dobře ty triky k předstírání, aby ukonejšila ustaranou maminku či kamarády. Moc dobře znala tyhle hry. Proto mu jeho úsměv po několika dnech poprvé nevěřila. Luke nebyl jen dobrý kytarista a zpěvák, ale i herec. Skoro lepší než samotný Tom Hiddleston, který patřil mezi jejího oblíbence filmového plátna.

,,Ano, to Dixie je.", přitakala a umístila poslední papírek na stěnu.
,,Tak, hotovo. Teď to budeme mít neustále na očích, tak snad na něco přijdeme.", dala ruce v bok a pohledem přejela po hladké stěně.

Na něco přijdou určitě, pokud nepřestane Luke v sobě dusit další informace, o kterých Nia nevěděla.

†