Ghost // Nová naděje

o4. První setkání

Venek už pohltila tma, která nebe obalila do županu noci. Bylo deset večer, když se Nia chystala po dlouhém a vyčerpávajícím dnu do postele. Ze skříně si vytáhla čisté tričko na spaní a s ním se vydala do koupelny. Potřebovala si dát horkou sprchu, aby se po odpoledním incidentu trochu zahřála.

Spustila na sebe horkou vodu, která jí teplo rozlévala po celém těle. Mokré vlasy, dosahující jí až po zadek, se usadily na zádech dívky a slabě ji studěly, když sprchu opustila.
Udělala si nejnutnější hygienu a pak se bosa vydala zpět do pokoje. Spokojenější a mnohem více energičtější. Sprcha byla vždy pro ni jako nabíječka, která Niu nabila dobrou náladou.

Posadila se na chvíli do svého houpacího křesla a slabě se odrazila od země, aby dala houpačku do pohybu.
Poté si zapnula mobilní telefon, který byl nutností každého člověka, žijícího na planetě. Během surfování na Instagramu jí přišla zpráva od Dixie.

Nazdárek lásko moje,
máš ten úkol do dějin?

Aha, no. Nemám.

A cos celý den jako dělala?
Ty a nemít úkol?

Zabouchly se mi dveře,
takže jsem celé odpoledne
proseděla u sousedky.

Hmmm,
mám nápad. Udělej ten úkol.
OKAMŽITĚ. Učitelka bude zuřit.

Nebo spíš
budeš zuřit ty :D

Hele, nedělej si ze mě srandu.
Udělej ho a pak mi to pošli.

Brunetka se uchechtla a zavrtěla hlavou. Její kamarádka byla tím nejlépe a nejsnáze předvídatelným človíčkem na škole. Znovu si přečetla zprávu a poté odpověděla něco ve stylu, že už jde na to.

V místnosti bylo naprosté ticho, které však narušila rána a hned poté následovalo slabé zabrnkání na struny kytary. Jediná kytara v jejím okolí byla ta po tom mrtvém klukovi.
Nohama se zapřela o podlahu, aby zastavila houpání a pak se rozhlédla po pokoji. Pohled se Nii zastavil na nástroji v rohu místnosti, opřenou o poličku s knihami. Jedna kniha nyní ležela na zemi, přímo pod kytarou.

Brunetka svraštila čelo. Jako by si snad sama kytara žádala o pozornost. Telefon nechala v křesle, nejistě vstala a přešla k nástroji. Mám? Bleskla ji otázka hlavou, na kterou však nikdo nemohl odpovědět. Slova Emily jí utkvěla v hlavě. Byl by na mě táta hrdý? V tu chvíli přestala nad vším rozmýšlet. Uchopila kytaru a posadila se s ní na postel. Chvěly se jí ruce při představě, že může konečky prstů prohrábnout struny a vytvořit tím tak uklidňující zvuk.

Vzpomněla si na písničku, co jí táta brnkával před spaním, když nemohla usnout a bála se. Pomalu, ale jistě nastavila jednou rukou akord G, a druhou projela strunami. Zvuk byl tak cizí a povědomý zároveň. Na vteřinku se zastavila. Dělám správně? Nebyla si jistá ničím. Ani sebou. I přes pochyby pokračovala dál. Měnila akordy a vytvářela tím tak jemnou, melodickou hudbu, která se stala povědomou.

Ztratila pojem o tom, kde se nachází. Nevnímala okolí. Hrála povědomé tóniny a užívala si pocitu naslouchat hudbě. Tiše si prozpěvovala text, který byl v její hlavě uložený v pomyslném šuplíku s názvem 'vzpomínky'
Cítila se zase tak nějak živá tam uvnitř.

Uprostřed písničky přestala.
Tohle nebylo správné. Nebylo to fér. Kytaru vrátila na své místo vedle skříně a vzdychla. Byla vyčerpaná. Šla zpět k houpacímu křeslu, aby si vzala mobil. Napsala zprávu Dixie.

Promiň,
na úlohu kašlu.

Vypnula elektronickou krabičku, dala si jej na nabíječku a šla spát. Nepotřebovala nic víc než spánek. Na chvíli vypnout myšlenky, vstřebat to, co se stalo. Zavřela oči a během pár minut se konečně ocitla v říši snů.
To jediné místo, kde se cítila bezpečně a šťastná. Tam nemohla realita útočit v podobě stínů.

†††

Z poklidného spánku jí vyrušil hluk. To byla zase ta prokletá kytara? Když si uvědomila krutou pravdu, že to zase byla šestistrunka, která se ozývala, zamrazilo jí. Poslepu se natáhla po telefoně. Bylo půl jedné ráno. Rozsvítila baterku pomocí mobilu a zamířila přímo na kytaru. Okolo, avšak tentokrát nic nebylo. Žádná kniha jako večer. Zamračila se. Bosé nohy narazily na dřevěnou podlahu a pomalu se došourala až ke kytaře. Vypadala netknutě. Nezdálo se jí to jen? Ale co by jinak probralo dívku ze spánku?

Párkrát světlem propálila nástroj a když se ujistila, že vskutku nic nespadlo, aby to způsobilo hluk, pokrčila rameny a vrátila se zpět do hřejivé postele. Byla unavená, takže náladu na hraní si na detektiva rozhodně neměla.

Jen co zavřela víčka a pohodlně se uvelebila, uslyšela tiché kroky po pokoji. Prudce se vyšvihla do sedu a opět rozsvítila.
Tentokrát se ale už necítila tak klidná a jistá si tím, že v místnosti nic není. Možná přítomnost někoho cizího v jejím pokoji byla doslova noční můrou.

Chvíli seděla, připravena na to zaútočit, a naslouchala, zda se nestane ještě něco dalšího. Nic podezřelého se neuskutečnilo. Ustrašeně se schovala pod deku a tiskla víčka silně k sobě. Přála si, aby konečně usnula. Podařilo se. Dokázala usnout.

†††

Další kroky, přesouvání kytary, padání knih z poliček. Nia si sednula, a tentokrát už rozsvítila lampičku, která teplé světlo rozlila po celém pokoji. Nakoukla na mobil, ukazující jednu ráno. Vážně jsem spala jen 10 minut? Ať to bylo cokoliv, začínala toho mít plné zuby. Jestli to takhle bude ještě nějakou dobu pokračovat, vůbec se nevyspí, a ve škole bude jako chodící duch. Takový, který se nejspíše nachází právě u nich doma.

,,Fajn, ať už jsi cokoliv, tak laskavě vypadni!", zavrčela do vzduchu. Nadávka byla mířena na dotyčného v jejím pokoji. I když si to nedokázala vysvětlit, proč by měl být duch zrovna u nich, neměla energii na to rozebírat do detailu všechny možnosti. Mohl by to být táta, probleskla jí myšlenka, která jí krapet uklidnila. Třeba se na ni přišel podívat. Ale mohl by brát nějaké ohledy a nechat ji laskavě odpočívat.

Promnula si čelo a vzdychla. ,,Prosím, potřebuji se vyspat.", řekla zoufale.
A ještě jsem k tomu magor a povídám si se vzduchem, pomyslela si. Třeba je jen tak přetažená, že všechno, co se děje, je v její hlavě.

Jako kdyby její myšlenky někdo přečetl a rozhodl se, že dokáže fakt, že o přetaženosti to rozhodně není.

Ledový dotek se svezl po její tváři. Byla to dlaň, která putovala po jejím líčku. Hebká a tolik studená ruka se pokusila uklidnit dívku pohlazením. Rozhodně to ale nepomohlo. Okamžitě se dostavila husí kůže po celém těle. Zvláštní mrazení jí doprovázelo do doby, než vyjekla a rychle se zasunula pod deku.

Zrychleně dýchala. Snažila se najít racionální vysvětlení tomu, co se právě odehrálo. Nikoho neviděla, tak co se jí to sakra dotknulo?

†