Ghost // Nová naděje

Epilog

Uplynul měsíc. Zdlouhavý měsíc, který Nia Ezlyn, zamčena ve svém pokoji, proplakala v posteli. Její srdce trpělo bolestí, kterou nedokázala ničím utišit. Caroline nechápala, co se s její dcerou stalo. Po koncertě se v ní všechno zlomilo. Přestala jíst, spát, a vycházet vůbec z pokoje, natož z domu. Snažila se jí jakkoliv pomoct a být své dveří nablízku. Ale jedinou pomoc, kterou přijímala, byly léky na spaní.

Chtěla spát. Zavřít oči a už se nikdy neprobudit. Ale na sebevraždu neměla sílu. Pořád sama věřila v to, že se z toho dostane. Jen to bude delší proces léčení, než u jejího táty. Protože z toho jí Luke vytáhnul. Ten tu ale teď pro ni nebyl. Opustil jí se slovy, že jí miluje.

Pochopila, že největší akt lásky je opustit to, co je nám tak blízké a milé. Nezlobila se na něj za to, že odešel. Zlobila se na sebe, že jí to tak vzalo.

Právě seděla v houpacím křesle, ve kterém to všechno začalo. Prázdně koukala z okna na padající sněhové vločky k zemi, které pokrývaly městečko svou nevinnou krásou, a myslela na Luka. Jak se asi má? Myslí na mě?

,,Nio? Otevři, prosím.", žadonila skleslým hlasem Caroline za dveřmi, čímž Niu probrala z ničivých myšlenek, bodající jako ostré jehličky.

Pomalu se odšourala ke dveřím, otočila klíčkem v zámku, a nechala se pak zkoumat ustaraným pohledem své maminky. Ale nebyla jediná, kdo si prohlížel její kruhy pod očima. Vysoký, černovlasý muž stál po boku Caroline a zvláštním způsobem dívku sledoval.

Přeběhl ji mráz po zádech, když pochopila, kdo to je. ,,To jste Vy...", zavrčela podrážděně.

,,Pro tebe Caleb, Nio. Rád tě poznávám mimo prostředí nemocnice.", ukázal své zářivě bílé zuby a natáhl k ní ruku. Brunetka mu ji však nepodala. Moc dobře věděla, o koho se jedná. S tímhle si nepodá ruku ani kdyby za to měla dostat milion dolarů.

Tohle byl ten muž, co dal Lukovi těch pár hloupých dní zhmotnění, a nechal ho za to trpět v bolestech, bez toho, aniž by jej na to předem upozornil. Muž, co byl sám duchem, uvězněným v tomto světě. Taky to byl chlápek, co se líbil její mámě.

Kousavě stáhl svou ruku zpět k sobě, když pochopil, že dívka jej vraždí pohledem, bez sebemenšího náznaku nadšení.

,,Nio, vím, že tě něco trápí. Ale když mi to neřekneš, nemůžu ti pomoct.", přiznala Caroline a setřela si slzy z tváří.

,,Caroline, co kdybyste šla dolů? Zatím si tady s Niou promluvíme.", navrhl Caleb a upravil si své fialové sako, které si oblékl místo doktorského pláště.

Nia nestačila ani nesouhlasně zavrtět hlavou, když Caroline přikývla a vydala se po schodech dolů. Právě nechala svou dceru napospas duchovi s nekalými úmysly. Kdyby jen věděla.
Brunetka nejistě zacouvala a chopila se kytary, opřené o knihovničku u dveří. Alespoň něco jí po chlapci zůstalo. A to byla jeho šestistrunná kytara. Chtěla mít v ruce něco pevného, čím by případně mohla svého budoucího vraha omráčit.

,,Mrzí mě, co se stalo Lukovi.", začal lítostivě. ,,Opravdu.", pokračoval a postupoval pomalými kroky blíž a blíž k Nii. ,,Ale musíš pochopit, že je to takhle správně. Je tam, kde má být."

,,Nevěřím Vám.", vyštěkla.

,,Nemusíš. Ale jemu bys věřila?", mávl rukou před sebou a dovolil tak Nii nahlédnout do vzdušné bubliny, ve které se vznášel obraz Luka, stojícího s kytarou na pódiu.

,,Luku!", vykřikla a přiběhla k iluzi.
,,Co jste mu provedl?!"

,,Nic. Za svou smrt si mohl sám. Ale byli jste roztomilý pár, opravdu. Moc rád o tobě mluvil.", zahrál smutný výraz, který hned na to vyměnil za úšklebek. ,,Mohla by ses s ním znova setkat.", řekl rázem a Nia zpozorněla.

,,Jak?", vyhrkla nevěřícně.

,,To je mé tajemství. Ale sama nejlépe víš, co jsem zač, a co dokážu. Když mi budeš věřit, můžete být zase spolu. Ty a Luke. Ruku v ruce, nejhezčí pár v Americe."

,,Já...", prohrábla si nervózně vlasy. ,,Co by to obnášelo?"

,,Na dobu neurčitou zmizíš z tohoto světa."

,,Fajn. Ale co z toho budete mít Vy?"

,,Nic. Dobrý pocit, nemluvě o dobré karmě."

,,Když já nevím..."

,,Ber a nebo nech být.", atmosféra kolem houstla a Nia věděla, že jí dochází čas. ,,Tik tak, tik tak, tik -"

,,Fajn!", vykřikla možná až moc nahlas. ,,Dobře, beru to!"

,,Úžasné. Podej mi ruku.", natáhl dnes již podruhé svou dlaň směrem k ní.

Skepticky jej přejela pohledem. Ale udělala by pravdu cokoliv, aby mohla na chvíli zmizet z tohoto světa, plného bolesti. Chtěla být kdekoliv, jen aby byla zase s Lukem.

Proto ji přijala.

Jejich dlaně se spojily a dívkou projela ostrá, pulzující bolest a před očima se jí zatmavilo. Ale jestli tohle mělo být to, díky čemuž se zase setkají, hodlala to podstoupit. Nebyla to tak silná bolest, kterou jinak cítila v srdci za poslední měsíc.

Dala Lukovi novou naději a teď šla pro jejich druhou šanci. Klidně až na onen svět.

†