Ghost // Nová naděje

16. Ano mami, to on je.

Stalo se to poprvé, co duch Niu ohromil svým milým přístupem k ní. Vždy se potýkala jen s egoistickým klukem, co se choval, jako kdyby tady byl svět pro něj. Niu Ezlyn neskutečně zajímalo, jak se Luke mohl chovat před smrtí. Protože nešťastná nehoda jej od základů změnila. Nebyl už takový, jak dříve od něj slýchala. Ale až teprve když si uvědomil, že svůj krátký život již promarnil, pak pochopil.

I po tom všem, co se Nii honilo hlavou, rozhodla se, že mu pomůže. Někdy měla chuť ho obejmout, jindy mu zakroutit krkem. Ale tohle vše jí navedlo k tomu, že alespoň trochu jí na něm záleží. Navíc, docházel jí čas. Jestli spolu budou ještě o týden déle, nesvolí mu pak k odchodu. Měla ho ráda až moc. A k tomuhle závěru se ona dostat nechce.

,,Tak, jaký máme plán?", plácla dlaněmi do stehen, když si setřela poslední slzy. Už nebyl žádný důkaz toho, že před pár minutami plakala. Zase to byla ta energická Nia, za kterou mohl jen a jen Luke.

,,Plán?", zvedl nechápavě pohled k dívce.

,,No ano, plán. Chceš se dostat do nebe snad. Nebo ne?", pousmála se a v tu chvíli mu dala jasně najevo, že už se na něj nezlobí. Ale copak by to šlo, když se na vás tak kouzelně usmívá roztomilý kluk, který vypadá jako by ho někdo vystřihl ze sexy časopisu pro holky?

,,Aha, jasně!", zvolal nadšeně a seskočil ze stolu. ,,Počkej, myslíš to vážně? Nezlobíš se už na mě?", optal se. Pořád měl lehký pocit viny za své chování. Potřeboval mít jistotu, že mu odpustila.

,,Už se nezlobím. Ale jestli se budeš ještě dál ptát, tak si to rozmyslím.", zvednula se z houpačky a vztyčila ukazovák směrem k němu. ,,Co teda budeme dělat?", zopakovala svou předešlou otázku, o kterou tu šlo nejvíce. To bylo to, oč tu běželo. Co budou dělat?

,,No...", poškrábal se na zátylku. ,,Moc na výběr toho nemáme.", přiznal. ,,Máme tři možnosti."

,,Aha, to je toho na výběr ale celkem dost.", vyvrátila jeho tvrzení překvapeně a ruce složila v bok.

,,Takže, možnost a - Zjistit můj nesplněný úkol.", začal soustředěně počítat na prstech. Nia u toho chápavě přikyvovala. ,,Možnost b - Splnit úkol a. No a v neposlední řadě je tu řešení
c - To je prověřit možnost b.", seznámil Niu s jeho plány a ta se hlasitě rozesmála.

,,Chápu. Nejvíce sympatická mi je možnost a, takže toho se budeme držet.", odpověděla, když se konečně trochu uklidnila. Ono na tom vlastně nebylo nic moc vtipného, protože oni opravdu neměli na výběr z mnoha řešení. Ale bylo lepší se zasmát a doufat, že to vyjde než se strachovat.

,,Taky si myslím.", přitakal s úsměvem.

,,Jak chceš ale zjistit, co je ten úkol?", naklonila hlavu lehce na stranu.

,,Jednoduše. Musí to nějak souviset s mou smrtí. Takže se musíme držet toho.", vysvětlit a Nia si promnula kořen nosu.

,,To bude těžké, protože neznám ten důvod.", seznámila jej s čistým faktem. ,,Mohli bychom napsat seznam věcí, co jsi těsně před smrtí udělal.", napadlo Niu a Luke vypadal, že se dívce každou chvíli vrhne kolem ramen.

,,To je skvělý nápad NiNi! Jsi úžasná.", složil dívce poklonu a ona ihned zrudla. Tolik jí to připomnělo dnešní situaci v autě, kdy měla pocit, že se nad jeho slovy rozplyne nadšením jako pára nad hrncem. To vše bylo ale v její hlavě. Teď to bylo, avšak skutečné. Jen nelichotil jí, pouze jejím bystrým nápadům.

,,Neděkuj. Ještě stále si můžeš jít dát kytku na hrob sám sobě.", spařila ho pobaveně.

,,To je hrozně morbidní.", zamračil se a snažil se působit uraženě. Ale i on to po chvilce snažení nevydržel a zacukaly mu koutky směrem nahoru.

,,Ne, máš pravdu. Je to divný. Myslíš, že bys viděl své vlastní tělo?"

,,No dobré, konec teorií. Mám pocit, že z tebe hodím šavli, a to jsem nic už skoro třicet let nejedl.", zavrtěl s úsměvem hlavou.

,,Hele, pokračovat budeme za chvilku. Musím jít pomoct mamce ještě s nákupem.", ukázala směrem ke dveřím a pomalu se k nim vytratila.
,,Ale vrátím se a pak to spolu vyřešíme, ano?", objevila se znovu ve dveřích. Nechtěla, aby zase zmizel a ona ho pak hodiny naháněla po domě.

,,Děkuji ti, Nio.", kývl směrem k ní.

Ona mu to oplatila a pak už scházela spokojeně schody rovnou do kuchyně.

,,Nio?", houkla Caroline na svou dceru, která se vytratila z kuchyně už před deseti minutami.

,,Ano mami?", ozvala se Nia, stojící hned vedle ní. Vyšla tak akorát v čas.

,,No to je dost, že jdeš.", řekla a Nia zpozorovala mamčino mírné cuknutí následkem leknutí. Aby alespoň trochu zažívali to, co Nia dennodenně. ,,Chtěla jsem pomoct s večeří. Kam si zmizela?", upravila si neposlušný pramen vlasů, který jí utíkal z upraveného drdolu. Po těžkém dni už však nevypadaly vlasy tak perfektně, jako ráno. Dívka si povšimnula i kruhů, které se lehce mamince rýsovaly pod očima. Musela být neskutečně unavená z práce. Taky že tohle byla ta nejsilnější žena, jakou Nia v širém okolí znala.

,,Musela jsem vyřešit jeden problém s kamarádem, ale už je to v pohodě.", vysvětlila a obešla tak nejvíce možných lží. Jen aby nelhala přehnaně. Trochu si přikrášlí pravdu a udělá z toho vhodnou verzi pro mamku a své okolí.

,,S kamarádem?", zvednula Caroline zvědavě obočí. ,,A je hezký?", usmála se a odložila salát na kuchyňskou linku.

,,Mami, to on je."

†