Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Prolog 1: Lera

Poznámka autorky na úvod: Tento příběh je součástí velmi volně navazujících povídek inspirovaných kouzelnickým světem Harryho Pottera od J.K. Rowling.

Většina příběhů je psaná tak, že je možné číst je bez znalosti ostatních. Některé však obsahují spoilery na další a je ideální přečíst si je v pořadí, ve kterém byly vydávány.

Dosud vydané příběhy jsou:

1) Zástava (Děj 1973/1974)
2) Potomci Bradavic: Nová generace (Děj 2022/2023)
3) Pod souhvězdím medvědice (Děj 2023)
4) Ráchel (Děj 1997/1998)
5) Dinah (Děj 1998)
6) Důvod žít (Děj 2002)
7) Zlomeni (Děj 2002)
8) Mělo to tak být (Děj 2002/2003)

Přeji příjemné čtení.

Duben 1998, pár dní před bitvou o Bradavice

Výhled z okna věže na paprsky dubnového slunce, které se třpytivě zrcadlily na hladině jezera, by jistě bledá blondýnka považovala za půvabné. Kdyby neměla hroznou žízeň a hlad a kdyby ji ve věži nedržel ten umanutý psychopat. Nejraději by se z toho okna vrhla. Nebýt faktu, že bylo zahrazeno neprostupnou kouzelnou clonou.

Bolestně se srovnávala se skutečností, že mu ji předhodil vlastní strýc, otcův bratr. Černá ovce rodiny Macmillanů. Zřejmě dospěl k závěru, že válku ve svůj prospěch obrátí Pán Zla a tak nebude špatné mít někoho z Averyů na své straně.

Zaťala ruce v pěst a začala znovu pochodovat po nevelké místnosti, která tvořila jedno z horních pater věže honosného hradu, jež patřil Aquilusi Averymu, bohatému obchodníku s lektvary. Nadbíhal jí už několik měsíců a ona ho stále urputně odmítala. A nikdy by v jeho rukou neskončila, kdyby ten podrazák její strýc...

Dveře místnosti očarované kouzly povolily. Už si za těch pár dní zvykla, že sem vešel kdykoli, ale stejně sebou trhla při pohledu na vysokého tmavovlasého kouzelníka, který vstoupil dovnitř. Mít hůlku, poslala by mu hned za dveřmi kletbu mezi oči. Jenže tu neměla.

Změřil si ji pohledem a zamračil se, když na stole spatřil netknuté jídlo i nádobu s vodou. Zavřel za sebou dveře a opět je očaroval. Udělal dva kroky jejím směrem a ona proti němu bojovně napřáhla paži.

Zastavil se a pokusil se o měkký tón hlasu: „Musíš jíst a pít, Lero." „No jistě, abys mě mohl nadopovat některým z těch tvých lektvarů," odfrkla si vzdorovitě s bradou hrdě vztyčenou jeho směrem a pohledem blankytných očí zapíchnutým do jeho temně hnědých.

Žízeň i hlad ji krutě zkoušely a měla hodně co dělat, aby nepodlehla pokušení v podobě vody a jídla, které tu pro ni byly každý den čerstvě uchystány.

„Nebuď tak umanutá," prohlásil o něco tvrději a postoupil o krok k ní. „Zůstaň, kde jsi," vrhla po něm výhružným pohledem. Provokativně se usmál a udělal další krok vpřed, čímž se dostal do jejího dosahu.

Vztekle ho od sebe odstrčila, až se zapotácel a upadl. Křehká dívka sama sebe překvapila, jakou sílu do toho pohybu dokázala vložit.

Vyskočil na nohy a třesoucí se rukou na ni namířil hůlku. Mohl by ji ztrestat za její odpor, za její troufalost, mohl by ji ovládnout, mohl by...Jenže to byl ten problém. Nemohl. Prostě nemohl. Stěží za tím stály nějaké zbytky jeho svědomí. Spíše ho ovlivňovalo to, jak na něj takhle žena působila. Nebyl si jistý, zda by se dalo říci, že ji miluje. Vlastně netušil, jestli je toho vůbec schopen. Ale byl jí z nějakého zvláštního důvodu posedlý.

Tolik měsíců jí nadbíhal, ponižoval se, skoro se plazil, aby upoutal její pozornost. Mladá modrooká žena se zlatavými kadeřemi ho ale vytrvale odmítala.