Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 19: Znovu ve věži

Citlivější povahy upozorňuji na drsnější obsah

Dveře se rozlétly, jako by na ně někdo použil bombardu. To je však jen Tom vykopl poté, co z nich jeho matka nějakým záhadným způsobem dokázala sejmout ochranná kouzla.

Zaklínadla Expelliarmus a Accio hůlka Aquilus, Accio hůlka Annabelle se prohnala bezeslovně místností v tak rychlém sledu za sebou, že tmavovlasý, lehce prošedivělý kouzelník, který klečel obkročmo nad bezvládnou dívkou, stačil jen zařvat překvapením.

„Thomasi, jak se do hajzlu opovažuješ! Jak ses sem, u všech čertů, dostal?" zíral nevěřícně na syna.

Tom neztrácel čas jakýmikoli odpověďmi. Zrak upíral ke zubožené tmavovlásce, z koutku jejíchž úst vytékal slabý pramének krve, který korespondoval s barvou její rtěnky. Merline, ať je to jen rozražený ret.

Na lícní kosti měla nehezkou podlitinu a vyhrnutá sukně odhalovala na jejích stehnech krvavé škrábance, jako by na ni zaútočilo nějaké zvíře.

„Okamžitě z ní slez!" zařval Tom a s namířenou hůlkou postoupil k otci.

„Nebo?"

„Nebo tě z ní servu."

Aquilus se zvedl, napřímil v celé své výšce a pokročil směrem k synovi.

„Annabelle?" oslovil ji zneklidněně Tom, aniž by spustil oči či hůlku z otce. Tiše zasténala a z pusy jí vytekl další pramínek krve.

Periferním viděním zaznamenal, jak se matka, též s hůlkou namířenou na svého manžela, plíží podél zdi ke zraněné. Poklekla vedle ní a starostlivě jí stáhla sukni zpět ke kolenům, asi v jakési ženské sounáležitosti. Pročež ji Annabelle uchopila za ruku, jakoby v děkovném gestu.

„Jak ses mohl opovážit vtrhnout sem a sebrat mi hůlku!" bouřil Aquilus a zdálo se, že se na syna vrhne holýma rukama.

„Jak ty ses mohl opovážit ji unést a takhle ji zřídit! Copak ses nepoučil!" kontroval Tom.

„Za takovou drzost bys zasloužil ztrestat!" vybuchl Aquilus v nekontrolovatelném záchvatu hněvu.

Na což mu odpověděl Tom klidným, zlověstně hlubokým hlasem: „Posluž si. Klidně mě muč. Ubližuj mi. Vyřádi se na mně dle libosti. Ale už se nikdy nedotýkej jí."

„Cože? Proč se jí..." vypravil ze sebe udiveně Avery starší, který zůstal stát zaražený uprostřed místnosti.

„Protože je pro něj důležitá. Moc důležitá," ozvalo se z Ophéliiných úst a oba muži jí věnovali překvapený pohled.

„Co to meleš? Víš snad něco víc, Ophélie?"

„Nevěděla jsem. Dokud jsem nenahlédla do jejích myšlenek."

Manžel se na ni nevěřícně otočil: „Snažím se jí tu dostat nitrozpytem a všemi možnými prostředky do hlavy už dobrou půl hodinu a ty jí jen tak nahlédneš do myšlenek?"

„Nechala mne. Chtěla, abych to věděla."

Tom v tu chvíli porozuměl, proč Annabelle chytila jeho matku za ruku a zoufale s ní navazovala oční kontakt.

V Aquilovi se vzedmula další vlna zloby a vykročil k synovi: „Jak můžeš... s takovou krvezrádnou mrchou..."

Dobře mířená impedimenta jej na místě zastavila, tak tak, že se neskácel. Tom, s hůlkou stále ostražitě namířenou otcovým směrem, přešel k matce, která se ustaraně skláněla nad vysílenou čarodějkou.