Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 21: Jeliman

„Jdeš pozdě, Hamiltone," konstatovala, když se nový podsaditý kolega konečně zjevil ve dveřích.

„Chtěl jsem se vyspat do krásy," ušklíbl se na ni.

„Tak v tom případě by sis měl jít ještě lehnout," usadila ho.

Spěšná vlaštovka jim začala kroužit po kanceláři. Než se stačil nasoukat na svoje místo, polapil ji Hamilton ve vzduchu. Rozdělal ji a opovržlivě se ušklíbl.

„No tohle teda s radostí přenechám vám mlaďasům."

Vlaštovku, kterou držel mezi prsty jako chcíplou myš, hodil Annabelle na stůl.

„Údajně zfetovaný kouzelník ohrožuje na veřejných záchodcích mudly? Policisté ho drží uvnitř, ale žádají si bystrozorskou pomoc. Mi jebne."

„Podívej, stejnak to spískal program tvé matky, že nás můžou mudlovské pořádkové složky otravovat s takovými kravinami. Tak se pěkně pakujte, holátka, já budu držet pohotovost tady."

Tom viděl, jak jí z očí srší blesky a proto ji raději uchopil za loket a odtáhl z kanceláře.

„Pičus, tohle," ulevila si, sotva se za nimi zavřely dveře.

„O to líp, že s námi nejde, ne, zlato?" zašeptal, když se k ní s úsměvem naklonil.

Koutky úst se jí zvedly a nenápadně se lehce otřela prsty o hřbet jeho ruky. Jejich obnovený vztah se jim na ministerstvu stále dařilo úspěšně tajit a hodlali při tom zůstat.

„Je to přímo uprostřed mudlovské čtvrti, v mudlovském nákupním domě. Přemístit se tam nemůžeme, na letaxovou síť připojení nejsou a koště nepřichází v úvahu," mudroval Tom.

„Tak můžeme jet autem. Ministerstvo má jedno k dispozici."

„Cože? Do toho mudlovského krámu v životě nesednu!"

„Nebuď bačkora, Tome. Navíc, jsem výborná řidička!"

Pochybovačně se na ni zadíval.

„Poslyš, Urmo se taky nejdřív bál a jak se mu to pak líbilo. Kolikrát škemral, kdy se půjdeme zase projet. Dokonce jsem mu to musela párkrát na jedné lesní cestě i půjčit. No, s koštětem mu to šlo, pravda, lépe," zasmála se. Pak se jí obličejem mihl bolestný stín, když si uvědomila, že tohle s kamarádem už nikdy nezažije.

„Hele, Scottová, bez urážky. Ale na to se mám moc rád. S tebou do toho pekelného stroje prostě nevlezu. Nikdy. Ani za živého Merlina!"

***

„A nezapomeň se připoutat," radila mu, když se celý nesvůj uvelebil na sedačce vedle ní.

„Připoutat? Proč bych se měl, u Merlinovy brady, chtít k tomuhle monstru poutat?"

„Abys nepřišel k úhoně, kdybychom měli nehodu."

„Nehodu? Nechvástala ses náhodou, že jsi výborná řidička?"

„Tak já jsem, že jo. Ale za ty okolo neručím."

Měl sto chutí honem vystoupit a zachránit si život.

Annabelle ovšem mezitím nastartovala, na něco dole šlápla, pohnula divnou pákou mezi jejich sedadly, a zatočila volantem. Jo, musel se v duchu pochválit. Název téhle součástky si pamatoval. Pak zmáčkla malou páčku právě vedle tohoto kruhu, jímž se vozidlu udával směr, a cosi začalo blikat.

„Tohle to má dělat? Není to rozbitý?" polkl nervózně.

„Brouku. To je blinkr. Ukazuju tomu čičmundovi za náma, že se chystám vyjíždět, aby to do nás nenakouřil."