Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 27: Warrdenský les

Papírové vlaštovky se vzkazy se jim vřítily do kanceláře jako hejno sršňů a se stejnou neodbytností a naléhavostí na ně také dorážely. Annabelle se přikrčila a pak po jedné skočila. Chytila ji s obratností kočky lapající svou kořist a bleskově ji rozevírala.

Zbylé vlaštovky se přesunuly k jejím dvěma kolegům, kteří se po nich také natáhli a zjišťovali jejich obsah. Tři páry očí napříč kanceláří se setkaly.

„Tak to je pořádnej průšvih."

Zasedací místnost bystrozorů se rychle naplnila do posledního místa. Spinnetová uznale kývla hlavou. Thomas Avery se trochu ošil, když k němu zavanula vůně broskví, kokosu a vanilky. Tak důvěrně známá. Tak blízko. Tak na dosah. Tak nedostupná. Pokusil se ji raději vytěsnit a věnoval plnou pozornost své šéfové, na jejíž tváři se zračily obavy.

„Jak jste již četli v oběžníku, dostali jsme hlášení o čtyřech ztracených dětech. Odešly si odpoledne hrát na kraj Warrdenského lesa a dosud se nevrátily. Na volání rodičů a sousedů neodpovídají. A hlouběji do lesa se nikdo z místních vzhledem k jeho pověsti neodváží. Navíc, za hodinu se smráká. Musíme se tam přemístit a zahájit pátrání."

Mávnutím hůlky jim poslala portréty s údaji čtyř dětí. Tváře bystrozorů ještě více zvážněly. Samí mrňousové. Nejstarší bude mít deset. A tomu malému jsou teprve tři. Ve Warrdenském lese se ukrývá tolik nebezpečí, že by si do něj netroufl ani dospělý. Natož banda čtyř prcků. Co je to, pro Merlina, napadlo?

„Přemístíme se nyní na kraj lesa, odkud děti zmizely. Tam se rozdělíme do dvojic a začneme systematicky pročesávat okolí. Mějte se na pozoru a pamatujte, že Warrdenský les si svou pověst nevysloužil jen tak pro nic za nic. Kdo děti najde, vyšle zelené jiskry. Budou nejspíš vyděšené, žíznivé a prochladlé. V takovém případě myslete na Aquamenti a zahřívací kouzlo.

Kudrnatá tmavovláska nesměle zvedla ruku.

„Slečno Scottová?"

„Já jen že...," polkla nervózně, „kdyby ty děti byly zraněné...myslím tím, nedej Merline, měly vnitřní zranění...tak dávat jim vodu není nejlepší nápad."

„Dobře, máte pravdu, na to jsem nepomyslela. Pokud byste tedy našli děti zraněné a potřebovali pro ně ošetření, vyšlete žluté jiskry. Budeme mít v pohotovosti na kraji lesa pár lidí od svatého Munga pro případ potřeby. Přemístili by se za vámi. Ještě to s nimi na místě domluvíme." Annabelle si namotala pramen vlnitých vlasů na prst.

„A pokud se ocitnete v jakémkoli ohrožení a budete potřebovat pomoc, vyšlete roj rudých jisker. Ostatní vám přijdou na pomoc." Rozhlédla se po přikyvujících bystrozorech.

„Dobrá, to by bylo pro tuto chvíli vše. Každá vteřina je drahá. Za pět minut ve vestibulu. Odtud se hromadně přemístíme na udané místo. Nějaké dotazy?" Odpovědí jí bylo mnohočetné zavrtění hlav.

Přesně na čas již všichni stáli vyrovnaní a čekali na povel vrchní bystrozorky. Z tváří se jim dalo číst rozrušení. Spinnetová jim rozdala přesné souřadnice a vstupní halou se začalo ozývat práskání doprovázející mizející kouzelníky a čarodějky.

***

Warrdenský les na ně nepřívětivě shlížel. Již pár metrů od okraje se měnil v temnou, děsivou stěnu stromů, keřů a půdokryvných rostlin, které natahovaly své úponky, aby vás do nich mohly polapit. Zatím byl děsivě tichý. Jako by chránil všechna tajemství, která ukrýval. Pro Merlina, prckové, vydržte.

Všichni se shlukli kolem Spinnetové. Ona bude s lékouzelníky od Munga čekat na kraji a případně koordinovat akci. Zbytek se rozdělí do dvojic a začne pročesávat v rojnici les. Vyděšení rodiče postávali opodál společně s dalšími sousedy. Pár nejodvážnějších z nich se přiřadilo k bystrozorům s nabídkou na pomoc. Sami by si do lesa netroufli.