Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 13: Pampeliška

Dominic Donovan strčil hlavu do kanceláře, rozhlédl se a zaškaredil. „Kde máš tu kudrnatou pampelišku?" otázal se směrem k Averymu, kterého jediného v místnosti zastihl.

„Prosím?" opáčil dotázaný s vráskou mezi staženým obočím.

Donovan vstoupil a přivřel za sebou dveře.

„No však víš, Scottovou," odpověděl polohlasně a významným gestem opsal pro změnu kypré oblouky na vlastním hrudníku. Vráska mezi Tomovým obočím se prohloubila a z očí mu začaly sršet blesky.

„Dneska tady pobíhá v takových pampeliškově žlutých šatech. Mimochodem, s Donaldem se vsázíme, jestli pod nimi má podprsenku. Já tvrdím, že ne. Douglas si myslí, že jinak by jí to v tom výstřihu tak pěkně nedrželo. Nechceš si taky přihodit?"

Tom zatnul pod stolem ruce v pěst. Tohle už ti dva vyhlášení nemravové vážně přehánějí.

„Asi ne, jak na tebe koukám," povzdechl si Donovan. „Každopádně, až se tu objeví, pošli ji prosím za mnou. Slíbila nám pomoci s tím projektem pro Spinnetovou."

Už skoro vyšel ze dveří, když se otočil a spiklenecky mrkl: „Jo, a kdybys odhalil, jak je to s tou její podprsenkou, tak nám dej vědět." Tom měl sto chutí po něm něco mrštit.

Pampeliška se zjevila ve dveřích o deset minut později s rozněžnělým výrazem ve tváři. Zavřela za sebou, a když zjistila, že jsou v kanceláři sami, přicupitala k němu, sklonila se a ukradla si jeden rychlý polibek.

„Dobré ráno," pozdravila ho. Když se od něho zvedala, tak by si vsadil sedmdesát ku třiceti, že tu zatracenou podprsenku nemá. „Dobré ráno. Sháněl se tu po tobě Dom Donovan."

„Aha," pleskla se dlaní o čelo, „úplně jsem zapomněla na čas. Byla jsem za McNairem ve zvěřinci Oddělení pro regulaci a kontrolu kouzelných tvorů. Má tam vrh maličkých hrabáků. Ti jsou ti tak rozkošní," odhalila důvod svého rozpoložení. Tom protočil panenky.

„Než půjdeš za Dédéčkama, nemohla by sis nějak...upravit ten výstřih?" zeptal se jí skoro prosebně. Shlédla dolů ke svému hrudníku.

„Myslíš, že je to moc?" zapochybovala a trochu si popotáhla látku výš.

„Mimochodem, kde máš řetízek s medailonkem?" optal se jí s jedním obočím pozvednutým. Ruka jí vyletěla ke krku.

„Ti jedni mrňaví zmetci," zanadávala. Toliko k rozkošnosti hrabáků. „Půjč mi sako," zaškemrala. Že by si přeci jen chtěla ten výstřih nějak zakrýt?

Zvedl se, sundal požadovaný kus oblečení, a když jí ho přehazoval přes ramena a upravoval u výstřihu, nezapomněl jí jakoby mimochodem přejet dlaněmi zlehka po hrudníku. Jasně, že ta potvora tu podprsenku neměla.

„Dík," usmála se, „McNair tam má totiž dole v kleci zabavenou nelegálně dovezenou chiméru. Je teda nastydlá, takže nemůže chrlit oheň, ale i tak jde z té bestie strach. A navíc ji z nějakého důvodu žlutá strašně rozčiluje," dodala, když za sebou zavírala dveře a on neměl šanci se jí nabídnout, že jí pro medailonek radši dojde sám.

***

Když se vrátila od těch dvou mizerů, co si vsázeli na přítomnost či nepřítomnost její podprsenky (pročež, aniž by o sázce věděla, pod jejich slídivými zraky litovala, že Averymu vracela to sako), našla Toma v kanceláři pořád samotného.

Ostatně, Urmo včera přeci něco říkal o tom, že dnes má školení na Odboru kouzelnických nehod a katastrof. Potměšile se usmála, loudavě zamířila Tomovým směrem a chovala naději, že by si těch polibků možná mohla ukořistit víc, než se zase pustí do práce.