Z neklidného polospánku, do kterého upadla po vyčerpání z výslechů, ji probralo cvaknutí dveří. Automaticky se v sedu napřímila a zašmátrala po hůlce, kterou už několik dní neměla. Instinkt neošálíš.
„Annie?" ozvalo se obezřetné zašeptání.
Nebyla si jistá, jestli už z toho všeho nemá halucinace. Přeci není možné, aby...Silueta vysoké postavy rýsující se oproti světlu z chodby, které teď pronikalo do zšeřelé cely, byla nezaměnitelná. Ale paranoia v ní jí našeptávala cosi o možnosti mnoholičného lektvaru. Jenže. Ten hlas. A to oslovení, které používal jen on.
Vyškrábala se pracně na nohy, zamžourala do světla a po pár nejistých krocích už mu padla do náruče.
„Draco," vydechla úlevně, zatímco on ji drtil, jako by ji neměl už nikdy pustit.
Nakonec ji od sebe přeci jen odtáhl na délku paží, aniž by spustil ruce z jejích ramen a starostlivě si ji prohlížel. Měla na sobě spoustu nových podlitin a šrámů, očividně byla nevyspalá, ale jinak se zdála relativně v pořádku.
„Co tu děláš?" hleděla na něho překvapeně, zatímco Alex otevíral rychle dveře dalších cel.
„Přišel jsem si pro tebe," ušklíbl se. Sundal ze sebe bundu z kůže mečoroha, přehodil ji přes ni a zapnul jí ji až ke krku. „Odolá většině kleteb. Bude se ti hodit při útěku."
„Ale co ty?" prohlédla si svého partnera, oděného – celkem nepřekvapivě - od hlavy k patě v přiléhavém černém oblečení, pod kterým mu rýsovaly svaly.
„Macerováno v krvi mantikory. Efekt prakticky stejný."
Zamračila se a už chtěla říct něco o chudáku zvířátku, ale svou námitku spolkla ve chvíli, kdy se ozvalo odkašlání. Malfoy sebou trhl, jako by snad vedle nich očekával Dolores Umbridgeovou.
„Tome?" nakrčila překvapeně nos na svého bývalého přítele, který momentálně pomáhal Donovanovi vytahovat z cely jejich kolegu Donalda. Byla teď už vážně zmatená, protože on tu vlastně taky neměl co pohledávat.
„Jsi v pořádku?" otázal se jí a ona přikývla.
„Ale přišli jsme o Lothara," mluvila teď už spíš směrem k Donovanovi a Schneiderovi. „A Agnieszka je na tom myslím hodně špatně. Při bitvě byla těžce zraněná. Přišla o nohu," věnovala omluvný pohled Mateuszovi.
U Agnieszky už ostatně klečela lékouzelnice a snažila se ji dát do takového stavu, aby ji odsud mohli dostat.
„Dougu, Hermanne?" stočila pohled ke dvěma spoluzajatým kolegům, kteří se na tom zdáli být podobně, jako ona. Odpověděli jí vztyčenými palci, že jsou v rámci možností v pořádku.
Draco sáhl do kapsy bundy, kterou na ni před chvílí navlékl, vytáhl z ní dvě hůlky a podržel je před ní.
„Lipové dřevo, žíně jednorožce, 12 palců. Nebo lipové dřevo, blána z dračího srdce, 11 ½ palce. Nic bližšího té tvé jsem takhle narychlo nesehnal," řekl skoro omluvně a ona mu věnovala láskyplný pohled. Nechápala, že na to dokázal myslet i v takové situaci.
Vyzkoušela první hůlku. Ušlo to, ale nebylo to ono. Sáhla po druhé. Sedla mnohem lépe.
„Jsem sice zvyklá mít v ruce delší," pronesla a Tomovi neuniklo Malfoyovo spokojené, samolibé ušklíbnutí, „ale tahle poslouží skvěle. Díky, Draco."
„Měli bychom vyrazit," nabádal je Alex a ostražitě se rozhlížel.
„Potřebuji ještě chvíli," zamumlala léčitelka sklánějící se nad Agnieszkou, která se lepšila jen velmi pomalu.
ČTEŠ
Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)
FanfictionTéměř pětadvacet let od bitvy o Bradavice vládne v kouzelnickém světě sice mír, ale generace narozená těsně po válce řeší svoje vlastní problémy. Předsudky a křivdy minulosti ze společnosti stále nezmizely. Stará ideologie v novém hábitu vystrkuje...
