Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 28: Nenahraditelná

Od rozchodu s Annabelle uběhly čtyři týdny, ale jeho nitro se stále kroutilo, jako by na něm někdo permanentně prováděl cruciatus. Prakticky nespal a začínalo se to na něm podepisovat. Od toho večera ve Warrdenském lese s ní už nemluvil. Ale pokaždé, když ji zahlédl na ministerstvu, bylo to jako bodnutí žhavým drátem do srdce.

Tělo se mu sice po napadení v lese zahojilo, ale duše mučená ztrátou trpěla dál. Ona mu věnovala maximálně zdvořilostní pokývnutí na pozdrav, ale jinak ho okatě ignorovala a veškerý čas trávila prací v týmu s Donovanem a Donaldem.

Po práci se rozhodl zajít na skleničku do baru, kam chodívali s Benem a Urmem. Ke svému překvapení narazil na Amber. Několik měsíců se neviděli. Bývala jeho příležitostnou známostí. Vždycky si spolu jednou za čas užili, ale nikdy spolu nechodili. Přesto ji teď viděl vlastně rád. Byla to příjemná a veselá osoba, velmi nevázaná a nekomplikovaná.

Když ho zahlédla, věnovala mu jeden ze svých zářivých úsměvů a políbila ho na obě tváře.

„No to se podívejme. Tom Avery. Ty ještě žiješ? Neviděla jsem tě, ani nepamatuju. Jaké to milé shledání."

„Nápodobně, Ams."

O několik sklenek později skončili v jeho bytě. Mluvením se moc nezdržovali a zamířili rovnou do ložnice. Měl ji už jen ve spodním prádle a chystal se postoupit dál, když ho odstrčila.

„Kdo je to, Tome?"

Nechápavě se na ni podíval.

„Kdo je ta, kterou si tady představuješ místo mě?"

„Nikdo. Chci tu mít tebe," pokusil se ji umlčet polibkem.

Znovu se od něj odtáhla.

„Poslyš, byli jsme spolu mockrát. Ale dneska je to jiné. Chováš se jinak. Tváříš se jinak. Vím, že jsme si nikdy nic neslibovali a ani po dnešku jsem si nedělala žádné naděje. Ale nebudu tu jako náhražka."

Povzdechl si a sedl si na okraj postele. Natáhla na sebe tričko a začala se soukat do džínů. Ucítil její ruku na rameni.

„Poslouchej mě, jestli je pro tebe tak důležitá, že ji nemůžeš pustit z hlavy, ani když jsi s jinou, tak proč za ní nejdeš? Proč o ni nebojuješ? Proč jí nedáš najevo, co cítíš?"

„Kéž by to bylo tak jednoduché, Ams. A nezlob se za ten dnešek."

Krátce ho stiskla a zmizela.

***

Vykračovala si to spokojeně po obývacím pokoji, v krátkých světlých lněných šatech, bosky a se stuhou ve vlasech. V náruči nesla sklizeň zeleniny a bylinek ze zahrádky, kterou i po babiččině smrti udržovala v původní podobě.

Prozpěvovala si a chvílemi si poskočila, takže mu vzdáleně připomněla jeho někdejší spolužačku Láskorádovou. Díky bohu, Annabelle nebyla taková střelenka. Naklonil hlavu a se zalíbením ji sledoval, opřen o kuchyňskou linku, zatím nezpozorován.

„Co tak zvesela?" optal se s jedním koutkem zdviženým do čehosi jako úsměvu.

Vypískla a upustila obsah své náruče, aby na něho mohla namířit hůlkou.

„Ty jsi strašný pako, Draco," zamračila se, když zjistila zdroj dotazu a sklopila hůlku.

„No dovol," ohradil se s rukama založenýma na hrudi a očividně se bavil.

Posbírala rozsypanou úrodu a položila ji na linku.

Přitočil se k ní zezadu, narazil ji na okraj pracovní desky a objal ji kolem pasu s hlavou zabořenou do jejího krku. Voněla broskvemi, kokosem a bylinkami.