Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 10: Stíny Bradavic

„Máme hlášeno vyhrožování bombou v restauraci na Příčné! Spinnetová nás tam hned chce," hlásil Urmo, jakmile vpadl do dveří.

„Počkej, počkej, počkej," mírnila ho Annabelle, „nebylo by v tom případě lepší spojit se s mudlovským pyrotechnickým týmem? Vsadím se, že máme určitě také nějaké spřátelené odborníky v rámci Leřina programu."

„Tak to asi máme, puso, jenže by nám nejspíš byli houby platní. Prý jde o magickou bombu. Tak se zvedejte, šup šup!" Vyměnili si s Tomem pochybovačný pohled.

A oni tam jako něco platní budou? Leda by jejich zbytky rozmetanými po okolí nakrmili některého z McNairových zvířecích chovanců. Belle se při té představě otřásla.

***

Majitelka restaurace se krčila u vchodu a ukazovala směrem k salonku. „Vypadalo to na takovou klidnou sešlost. Školní sraz po letech. Najednou se támhle ta praštěná ženská zvedla. Vytáhla z kabelky tu kostku, co o ní tvrdí, že je bomba a vyhnala veškerý personál. Teď tam drží své spolužáky." Tři bystrozoři na sebe pohlédli. Alespoň, že personál je v bezpečí.

Tom opatrně vykoukl, aby zhodnotil situaci. Mladá žena s nízko posazeným culíkem stála uprostřed místnosti a v rukou držela drobný předmět. Vypadala rozčileně a i na tu vzdálenost se mu zdálo, že se jí třesou ruce. No potěš koště.

„Neměli bychom nechat vyklidit okolí? A povolat lékouzelníky? Pro jistotu," polkla Annabelle.

„Dobře, pošlu patrona na ústředí. Vy dva zatím zkuste vymyslet, co s ní provedeme." Urmo se opatrně vzdálil, aby vyslal svou stříbřitou medvědici se vzkazem.

„To ti teda pěkně děkujeme," zašeptal za ním Avery.

„Nejspíš bychom si s ní měli nejdřív promluvit, ať víme, o co jí jde, ne?" navrhla tmavovláska.

„Myslíš, že s námi bude mluvit, pokud je vyšinutá?"

„Tak zkusit bychom to měli. Jednou na kurzu vyjednávání..."

„Byl vůbec nějaký kurz, na který jsi nechodila?" skočil jí do řeči. Našpulila v zamyšlení pusu: „Takhle z hlavy..."

Urmo se mezitím vrátil zpět k nim. „Co jste vymyslely, hlavinky moje?" „Tady slečna prý umí vyjednávat," ukázal Tom na kolegyni.

„Chodila jsem na kurz. Neřekla jsem, že umím..." protestovala marně, zatímco ji vyšší z mužů strkal ke dveřím.

Žena sebou trhla, když se dveře otevřely. „Co jste zač?" zaječela zběsile. „Klid, madam, jsme bystrozorové. Přišli jsme si jen promluvit."

„Nemám chuť se s vámi bavit! Něco zkuste a pustím to!" „Neměla by říct spíš: zmáčknu to?" zeptal se pochybovačně Tom Urma.

Odpovědi se mu dostalo od samotné potenciální útočnice: „Mám tam tlačítko mrtvého muže. Držím ho zmáčknuté. Pokud se mi něco stane, pustím ho a všechno tu smete vlna magie tak děsivé, že si to neumíte představit."

„Dobře, dobře, nebojte. Nikdo vám neublíží," postoupila k ní o krok blíže bystrozorka. „Já jsem Annabelle. A vy, hm?"

„Maisie. A dejte ty hůlky pryč! Chci vám vidět na ruce!" Belle si opatrně vpletla hůlku do vlasů a její dva kolegové ty své poněkud neochotně zastrčili za pas.

Rozhlédla se kolem. Některé tváře jí byly vzdáleně povědomé. Nejspíš chodívali o několik ročníků výš. Mrzimorští? Ne, ne, spíš zmijozelští. Každopádně se všichni tvářili dost vyděšeně.