Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 32: Kudy

Babi Narcissa, jak ji její vnuk nazval, byla stále vznešená dáma, ačkoli její světlé kadeře již značně prokvétaly stříbrem. Zvedla se z křesla v salonku, kde na ně čekala.

Podala při vzájemném představování s lehce nadřazeným pohledem ruku Annabelle, kterou Draco podpíral a když ji usadil na pohovku a znovu se postavil, aby matku políbil na obě tváře, zašeptala ne zrovna tiše: „Pajdá, drahoušku."

„Je zraněná," procedil mezi zuby, posadil se vedle své přítelkyně na levou stranu a uchopil její ruku do svých dlaní, za což se na něj vděčně pousmála.

Narcissa zkušeným okem nepokrytě hodnotila tmavovlásku po synově boku. Pak se k němu naklonila, položila mu ruku na rameno a opět polohlasně s lišáckým úšklebkem pronesla: „Vkus máš, Draco. Ale pověz, to jsi ji nalákal před bradavickou školou na Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak? Mohla by být Scorpiova spolužačka."

Draco zrudl a Annabelle se jen kousala do vnitřních stran tváří, aby nevyprskla. Minimálně už věděla, po kom její přítel zdědil tenhle zvláštní druh humoru.

„Neboj, mami," procedil skrze zaťaté zuby, „je už dávno plnoletá."

Annabelle si nebyla jista, zda se nemá trochu urazit, protože těch pár let jí jako dávno nepřišlo, ale rozhodla se raději nepodněcovat další diskusi na toto téma.

Následně chvíli spíš trapně posedávali a vyměňovali si zdvořilostní fráze. Naštěstí pak do salonku vtrhla Scorpiova banda, halasně všechny pozdravili a zatímco Deanna a Albus sebou hodili do posledních dvou křesel, na Scorpa zbylo místo na pohovce po Annabellině pravém boku.

Seděla teď tedy mezi oběma muži Malfoyovými a Narcissa ji dále skenovala pohledem.

„Čím že se to vlastně živíte, drahá?"

Annabelle se po tom oslovení trochu narovnala v zádech a odpověděla: „Jsem bystrozorka."

Deanna sdělení uznale ohodnotila jako no dobře ona.

„Tebe já si pamatuju ze školy," ukázal na ni Albus prstem, což Narcissa rozmrzele označila za neslušné. „V prváku jsi nám zachránila zadek, jak jsi na koštěti pronásledovala dvojčata Goylovy, když nás chtěly šikanovat."

„Jó, to si taky pamatuju. V životě jsem ty dvě neviděl hýbat se tak rychle," přisadil si se smíchem Scorpius, „myslím, že Mili dobíhaly plíce ještě dva dny."

„Pro Merlina, už jsem na to skoro zapomněla," rozesmála se Annabelle a pro Draca byl její první smích po tolika dnech jako balzám na duši. „Kratiknota ze mě tenkrát málem jeblo, když jsem nad ním provedla nízký průlet."

Na chvíli se zarazila a šlehla omluvným pohledem po Dracovi, který si mnul lehce zoufale kořen nosu a po Narcisse, která významně zdvihla obočí.

Ti tři mladí se mezitím řehtali jak koně, patrně při vzpomínce na její manévr.

„Myslím," zalykal se Scorpius, „že nejvíc pak mohlo jebnout dvojčata, když jsi jim jako školní trest uložila, že s tebou musely chodit další měsíc každý den před snídaní běhat po bradavických pozemcích."

Během toho, jak se chechtal, tak ji v dobrém rozmaru mimoděk plácl přátelsky dlaní do stehna. Bohužel přesně do toho zraněného. Vyjekla. Tři výrostci se přestali tlemit, Scorpius očima vyděšeného štěněte hleděl na Annabelle a Draco ho zatím propaloval výhružným pohledem.

„Asi bych si měla jít zase lehnout," vymluvila se Annabelle, která se ještě necelou hodinu před tím v důsledku Dracovy přehnaně oddané péče vztekala, že už má toho povalování dost a chce dělat něco užitečného.