Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 15: Ráno poté

Rozhodla se nechat ho vycukat. Zaprvé ji naštval a zadruhé si řekla, že až trochu zchladne, bude s ním možná snazší domluva. A navíc, bylo příjemné strávit ještě několik chvil ve společnosti toho blonďatého muže, kterého většina lidí považovala za studeného, vypočítavého parchanta, ale se kterým ona jela na jedné vlně.

Našla Toma venku, jak zatvrzele okopává kamínky na cestičce. Připadal jí tak nějak ztracený. Naklonila hlavu na stranu a chvíli ho zjihle sledovala. Jako uličník, co provedl nějakou rošťárnu, je si jí vědom, ale nemá odvahu jít domů a přiznat se.

Vydala se jeho směrem a on se na ni podíval, když zaslechl zvuk štěrku křupajícího pod jejími střevíčky. Kravatu měl povolenou a vlasy trochu rozcuchané. Moc tomu nepřidal, když si je nervózně prohrábl.

Zastavila se až těsně před ním a rukama si objala paže v náhlém závanu chladného vzduchu. Střelil po ní pohledem a automaticky si sundal sako, aby jí ho přehodil přes ramena.

Využila nastalé blízkosti, pohladila ho po strništi na tváři a s něžným úsměvem smířlivě pronesla: „Vím, že máš majetnickou povahu. A vím, že tě štve, když se kolem mě motají i další muži. Ale ubezpečuji tě, že z mé stany si můžeš být jist, že jim nedovolím nic, co by překračovalo meze. Umím si je srovnat. A nehodlám ti dávat žádné záminky k pochybnostem...Nechci se dneska hádat. Pojďme domů." Byl jí za tu nabídku nadmíru vděčen.

***

Skončili u něho v bytě. Annabelle zívla a zamířila rovnou do ložnice. Následoval ji. Vytáhla z vlasů hůlku, která jí je spínala, a když potřásla hlavou, kadeře se jí uvolnily. Stála k němu zády, takže viděl, jak si povolila zip na sukni šatů a nechala je sklouznout z ramen na zem, čímž na ní zůstaly jen kalhotky.

Shodil ze sebe také svršky a ledabyle je naházel na židli.

„Půjdu si dát sprchu. Nechceš...?"

Zavrtěla hlavou, protože v tu chvíli už třímala v ruce hůlku a v rámci urychlení prováděla očistná kouzla. Nemohla se dočkat, až si lehne.

Pokývl a odebral se do koupelny, protože měl pocit, že mu voda pomůže odplavit napětí z toho ne zcela vydařeného večera.

Než se vrátil, už spala. Tmavé vlasy rozhozené po polštáři, v podivné pozici napůl na boku, napůl na zádech, s hlavou stočenou na stranu tak, až by se vsadil, že ji ráno bude bolet za krkem. Kouzlem smyla i všechny šminky a připomínala mu zase tu dívku, kterou znával v Bradavicích, ale zarputile se jí tenkrát vyhýbal.

Opatrně si přilehl a vetřel se k ní pod přikrývku. Zjistil, že spí nahá. Při pohledu na její pokojný výraz potlačil nutkání ji vzbudit, zabořil obličej do jejího ramene a usnul.

***

Spánek to nebyl klidný. Do snu se mu vkrádaly vzpomínky z podvědomí a mísily se do bizarních příběhů s draky, čističi, kletbami, Malfoyem, nejrůznějšími fantastickými zvířaty a vždycky ji v těch nočních můrách nějakým způsobem ztrácel. Při posledním výjevu, kdy se mu před očima zjevila temně rudá na pampeliškově žluté, se s trhnutím probudil.

Zavrněla ze spaní, čímž mu připomněla svou přítomnost. Oddechl si, že je tu. S ním. V bezpečí. S nikým neodešla. Nikdo jí neublížil. Tiše tu spí na boku, zády k němu. Pocítil obrovskou potřebu se přesvědčit, že se mu nezdá.

Opatrně, aby ji nevzbudil, se k ní přitiskl a objal ji kolem pasu. Na chvíli ztuhl, když jeho prsty zabloudily k jizvě na jejím břiše nad tetováním fénixe. Zapudil vzpomínky, které to v něm vyvolalo, zabořil obličej do jejích vlasů a téměř neslyšně vydechl to, co by jí v bdělém stavu nikdy neřekl: „miluji tě."

***

Ráno se vzbudil dřív, než ona. Ranní slunce jí zlatilo tmavé kadeře. Spala na břiše, polštář smotaný pod sebou, napůl odkopaná, pruh přikrývky přehozený jen přes bedra. Lákalo ho pod tu pokrývku zajet rukou, ale rozhodl se, že ji nechá ještě prospat.

Merlinu díky, od doby, co trávíval noci s ní, byly její ranní úzkosti méně časté a v jeho náruči lépe zvladatelné. Navíc, asi by za to, jak na ni byl včera ve svém žárlivém záchvatu protivný, zasloužila snídani. Vysoukal se z postele, natáhl si boxerky a triko a odebral se do kuchyně.

Musela ji probudit vůně kávy, protože za chvíli uslyšel zvuk tekoucí vody ze sprchy. Uvelebil se v křesle a rozhodl se na ni počkat, až bude hotová. O několik okamžiků později se otevřely dveře a v nich stála Annabelle. Nenalíčená, s růžovými tvářemi, vlasy zamotanými v ručníku, hůlkou v ruce a jeho bleděmodrou košilí na sobě.

Chvíli na ni beze slova zíral a majetnicky si vychutnával pohled, který se mu naskytl.

„Co?" znervózněla trochu.

 „Není to moje košile, Scottová?"

„Mně sluší víc," pokrčila rameny a šibalsky na něho mrkla.

„Souhlas," zabručel uznale.

Zvedla ruce nad hlavu, aby vymotala vlasy z ručníku a použila na ně vysoušecí kouzlo. Lem košile se vyhrnul a jemu se rozšířily oči.

„Nemáš kalhotky?"

„Na rozdíl od košile mi žádné z tvých nepadly," provokovala ho.

Vymrštil se z křesla jako kočka, hůlku i s ručníkem jí vytrhl z ruky a odhodil je na kus nábytku, ze kterého se zrovna zvedl. Vrhl se lačně na její rty a sevřel ji v náruči. Zakolísala a udělala krok vzad. Aniž by ji na chvíli pustil, dotlačil ji k jídelnímu stolu, dokud do něho nenarazila.

Otočil ji zády k sobě a ohnul ji přes desku. Slyšel, jak zalapala po dechu. Vyhrnul jí košili a vteřiny si zálibně prohlížel její odhalené pozadí, když po něm přejížděl dlaní. Špičkou své nohy ji přiměl oddálit chodidla od sebe a sjel jí rukou do klína. Zasténala a prohnula se.

Dával si záležet na tom, aby ji dráždil mučivě pomalu. Vzdychala a vzpínala se pod jeho dotyky, ale nedovolil jí, aby mu vyklouzla. Vyhrnul jí košili ještě výš a volnou rukou ji pohladil podél páteře od kostrče až po lopatky. Cítil, že už je na něj více než připravena.

Vklouzl do ní a ona zatnula prsty do desky stolu pod sebou. Chytil ji oběma rukama za boky, aby mohl lépe korigovat hloubku svých přírazů. Vlivem jejích sílících stenů a záškubů jejího těla už nedokázal svou vášeň kontrolovat.

Jeho hlasitý výkřik ji upozornil, že touha dospěla k vrcholu a ona pocítila na zádech teplé mokro. Pokusila se nadzvednout na předloktí, ale tlakem dlaně mezi její lopatky ji přirazil zpět na stůl. Zatímco jednou rukou jí vmasírovával do pokožky pozůstatky svého uspokojení, prsty druhé ruky se postaral o to její. Nádherně zasténala a on udělal vše pro to, aby její rozkoš co nejvíce prodloužil. Poddala se tomu, zůstala ležet na desce a hlasitě oddechovala. Užíval si její odevzdání i to, jak si ji označkoval.

Po chvíli od ní poodstoupil a natáhl si zpět boxerky. Narovnala se a posadila na kraj stolu. Pokusila si sáhnout na záda, kde cítila zbytek lepkavé vlhkosti, ale zadržel jí ruku.

„Kruci, kolik jsi toho na mě...?" zaškaredila se naoko, ale přerušil ji zadýchaným polibkem.

„Nebyl čas na ochranné kouzlo," vysvětlil. „

Zrovna jsem vylezla ze sprchy, a abych šla znovu," ušklíbla se.

„Ne. Ne, chci, abys zůstala takhle," nakázal jí výmluvně.

„No jak myslíš, je to tvoje košile," pokrčila rameny, když si stahovala dolů kus oděvu, který jí zůstal zaseknutý přes prsa.