Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 26: Na střepy

„Máš kočku?" podivil se, když se mu v chodbě otřelo o kotníky černé zvíře s lesklou srstí. Annabelle se sehnula, aby ji zvedla a pomazlila se s ní.

„Každá čarodějka má mít kočku, ne?" usmála se. Pak jí úsměv trochu posmutněl. „Byla Urma Pastorka. Jmenuje se Diktátorka. Říkám jí Dickie."

Pozvedl nevěřícně obočí. „To je trochu divné jméno, ne?"

Pokrčila rameny. „Původně ji pojmenoval Minnie. Myslel si, jak si ji vycvičí a místo toho si vycvičila ona jeho. Tak ji přejmenoval na Diktátorku. Mě měla vždycky ráda, tudíž jsem si ji po jeho smrti vzala k sobě a rozveselujeme se navzájem."

Věděl, co pro ni tenhle cílevědomý mladý Zmijozel znamenal a jak ji jeho ztráta zasáhla. Ale nenapadlo ho, co jí v danou chvíli říct. Podrbal opatrně kočku a ta ho k jeho překvapení nepoškrábala, ani nesyčela. Namísto toho do jeho ruky šťouchla přátelsky hlavou.

Pustila vrnící šelmičku a přitiskla se na přivítanou k jeho rtům.

„Pojď do kuchyně, zrovna jsem se pustila do vaření."

„Mmm, tvoje vaření. Už jsem skoro zapomněl, co všechno mi na tobě chybělo," usmál se a láskyplně ji pohladil po zadečku.

Sledoval ji se sklenkou vína v ruce, opřen pozadím o kuchyňskou linku. Připadala mu v té květované zástěře prostě kouzelná. Hrozně se mu líbilo se na ni pří téhle činnosti dívat.

„Jak to teď jde vlastně v práci? Myslím, spolupráce s Averym," upřesnil.

„Ještě jsem s ním od návratu z naší cesty nemluvila. Mám teď hodně starostí s jedním projektem, který spadá pod zvláštní akce. Věci se začínají poněkud přiostřovat, takže mne Spinnetová po dovolené požádala, abych se připojila rovnou ke zbytku týmu. Ani netuší, jak mi tím hraje do karet."

„No, nemůžu říct, že by mě netěšilo, když nemusíš být v kontaktu s ním. Ale trochu mě zneklidňuje ta zvláštní akce. O co jde?"

„To ti nemůžu říct, protože bych tě pak musela zabít," zašeptala mu s tajemným úsměvem. Následně se k němu naklonila a se smíchem ho políbila.

Byla zrovna v půlce vaření, když se ozvalo zaťukání na dveře.

„To bude asi Mildred odvedle. Slíbila jsem jí nějaké bylinky ze zahrádky. Draco, prosím tě, mohl bys? Jsou na botníku u dveří, papírový sáček," požádala ho a na vysvětlenou zvedla své ruce olepené od těsta.

S lehkým úšklebkem, spíše aby ji popíchl, zamručel něco o tom, že není domácí skřítek, aby někomu otevíral a jestli jsou ty bylinky vůbec legální, ale vydal se do chodby.

***

Návštěvník nervózně stepoval přede dveřmi a už se chystal na ně zaklepat znovu, když se před ním rozevřely. Objevil se v nich elegantní, vysoký muž s velmi světlými vlasy. Věnoval mu lehce povýšený pohled s jedním obočím zdviženým.

Tom přemýšlel, jestli má toho parchanta proklít na místě. Co tu vůbec, zatraceně, pohledává? Jistě, takže se s ním a Annabelle nemýlil. Coura.

„Přeješ si, Avery?" zeptal se jeho sok znuděně, jelikož syna zesnulého lektvaristy hned poznal. Nedal ani na vteřinu znát, jak moc ho přítomnost druhého muže překvapila a naštvala.

„Přišel jsem za Annabelle. Ale jak tak koukám, tak zbytečně, protože jsem měl ohledně vás dvou pravdu. Můžeš té mrše vyřídit..." zavrčel nenávistně Tom.

„Jak tak koukám já, tak máš v tý palici totálně vymeteno, pokud sis jen na vteřinu myslel, že by tě Annabelle podváděla. Ale co už. Měl bych ti spíš poděkovat, že jsi mi ji svou stupiditou tak pěkně přihrál," protáhl Malfoy a Tomovi spadla brada.