Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)

Kapitola 20: Zločin a trest

„Kurva, Scottová, přeskočilo ti?" zaburácel Tom, když se se zděšením vrhl k matce, bezvládně ležící na zemi.

„Mnoholičný lektvar," zalapala Annabelle po dechu.

„Cože?" podíval se na ni nevěřícně.

„Když odcházela, měla krásné diamantové náušnice. Proč by si je sundávala, když šla jen pro lektvary?"

„Do háje, Scottová, to mi chceš říct, že si i v takovéhle chvíli všímáš takových kravin, jako jsou náušnice?" kroutil nevěřícně hlavou.

„Všímám, no," vypravila ze sebe ztěžka, stále ještě vyčerpána náročným sebeléčením.

„Připoutej ho ke křeslu... A běž zjistit...co se stalo s mámou. Ale nejdřív mi...do prdele...podej ten životabudič...než se tady vyvrátím."

Hodil po ní lahvičkou, spoutal kouzlem bezvládné tělo své domnělé matky ke křeslu a vyrazil ze dveří.

***

Našel ji ležet jen ve spodním prádle na zemi v místnosti s lektvary. Diamantové náušnice měla stále na sobě. Do hajzlu.

„Mami," zatřásl s ní. Enervate. Probrala se, on ze sebe hned sundal sako a zabalil ji do něj.

„Tome!" vykřikla v hrůze, „táta! Omráčil mě. Musel se nějak dostat z věže...ONA!"

„Klid, mami. Použil mnoholičný lektvar, ale Belle ho prokoukla a poslala k zemi. Je teď spoutaný u mne v pokoji," chlácholil ji.

„Nikdy bych nevěřila, že je to takový...zmetek," dodala zklamaně. Pomohl jí na nohy.

„Musíš se obléct. Jsi v pořádku?"

„Jistě. Běž za ní. Nemůžeš ji s ním nechat samotnou. Nevíme, čeho všeho je ještě schopen."

***

Aquilus Avery seděl připevněný v křesle poutacím kouzlem. Kdyby nebyla situace tak vážná, možná by bylo směšné, že má na sobě manželčiny šaty, které popraskaly ve švech, když se mu navrátila původní podoba. Chvíli se kroutil, ale pak zjistil, že synovo poutací kouzlo nepřemůže. Navíc byl bez hůlky, což činilo jeho snažení ještě méně smysluplným.

„Jak ses dostal z věže?" zeptal se ho Tom ledově hlubokým hlasem.

„Myslíš, že jsem hlupák, chlapče? Bylo by pošetilé riskovat, že mne někdo zavře ve vlastním vězení. Poučen z předchozího nezdaru," loupl očima po dceři té, která mu tak hanebně prchla, „jsem záchrannou únikovou cestu podmínil krevním kouzlem. Jaká škoda, že jsem to neudělal i s kouzly ke vstupu. Bohužel, nerad nadměrně krvácím," ušklíbl se a všem sjel pohled k jeho předloktí, kde nyní skrz látku Ophéliiných šatů sákla krvavá skvrna.

„Očividně ses nepoučil v ničem," oponoval mu Tom a prohrábl si frustrovaně vlasy.

„Když už jsme u toho," zeptal se zatrpkle Aquilus, „jak jste se vy dva dostali dovnitř? Zabezpečující heslo a kouzla nikdo kromě mě neznal."

„Neznal by je, kdybys je nemumlal ze spaní," utrousila s opovržením Ophélie, která stála vedle Annabelle sedící na posteli, obě s rukama zkříženýma pod prsy a zhnusenými výrazy v obličeji.

Obrátil šokovaný pohled ke své ženě.

„Proč to děláš, Ophélie? Proč dovolíš, aby se zahazoval s takovou..."

Tom mu věnoval varovný pohled a slova se ujala matka.

„Proč? Protože nechci, aby můj syn dopadl jako ty. Protože chci, aby byl šťastný se ženou, se kterou touží být a která touží být s ním."