Když mu poslala zprávu, že ho chce vidět, bylo mu hned jasné, že to není jen tak. Ale neodmítl ji. Byl zvědav, proč. A taky, bude příjemné se s ní zase po tak dlouhé době potkat v soukromí. Jelikož od doby, co měla žárlivého přítele, tak se s ním prakticky odmítala vídat.
Jakmile se ozvalo zaklepání na dveře jeho apartmánu, vydal se k nim blonďák v černé košili i kalhotách loudavým, elegantním krokem. Otevřel dveře a ležérně se opřel o futra.
„To je mi ale milé překvapení. Jindy tě nevidím týdny a teď dvakrát za den? Copak tě sem přivádí?" pozvedl jeden koutek k úsměvu, když očima nepokrytě skenoval tmavovlásku před sebou.
„Dostala jsem kvůli tobě kopačky, tak se ti jdu vyplakat na ramínko," zakřenila se, a aniž by čekala na pozvání, protáhla se kolem něj dovnitř, i s lahví ohnivé whisky v ruce. Jeho oblíbené.
„Kvůli mně?" zeptal se, doprovodil svůj arogantní úšklebek zdviženým obočím a zabouchl za sebou dveře.
„No dobře, ne úplně kvůli tobě. Ale proto, že chodím – teda sakra, chodila jsem - s chorobně žárlivým debilem, kterému náš ještě debilnější kolega zvládl nasadit brouka do hlavy tím, že se s ním podělil o fámy, co o nás před určitou dobou kolovaly. A jelikož – jak už jsem poznamenala – je fakt chorobně žárlivý a majetnický, tak jeden oběd s tebou pro něj byl dostatečný důvod se na náš vztah vykašlat. Kretén, fakt," ulevila si.
Světlovlasý muž se nenuceně opíral o barový pult své kuchyně a se samolibým úsměvem pozoroval, jak se jeho návštěva s důvěrnou jistotou natahuje pro skleničky. Jelikož si kvůli tomu musela stoupnout na špičky, vyjely jí šaty přitom o něco výš a dopřály mu tak působivý výhled na její dlouhé nohy.
Zuby odšroubovala uzávěr lahve a oběma jim nalila. Poslala mu sklenku po pultu a muž ji obratně s postřehem chytače polapil do svých dlouhých prstů.
„Na co si připijeme?"
„Co já vím? Asi na důvěru," ušklíbla se.
Věnoval jí jeden z těch svých podmanivých pohledů, když si přiťukli.
„Nedívej se na mě tak," zavrčela.
„Vím, že se ti to líbí," opáčil sebevědomě.
„Možná ano," nepopřela, oklopila do sebe sklenku a nalila jim oběma druhou.
Chytil ji za loket a nasměřoval je k pohovce. Líně se rozvalil s jednou rukou přehozenou přes opěradlo a ona se posadila hned vedle něho.
„Doufám, že jsi mu všechny ty zaručené informace popřela?"
„Ne, řekla jsem mu pravdu," napila se a přes okraj sklenice sledovala jeho reakci.
Promnul si palcem a ukazováčkem kořen nosu.
„To jsem tě nic nenaučil?" povzdechl si mistr klamu a manipulace.
„Chtěla jsem k němu být upřímná. Aby pochopil, že může být v klidu, že teď jsem s ním a co bylo, to bylo. Že je zbytečné, aby to řešil."
„Ach, Annabelle, s upřímností nejdřív pojdeš."
Zasmála se jeho poupravené formě pořekadla a on se zasmál s ní. Tím úžasným smíchem, který je u něho tak vzácný a který vás vždy naprosto odzbrojí.
„Takže co teď?"
„Nevím, Draco. Momentálně mám duši rozpolcenou jak Voldemort."
„To jsi toho svého na rozloučenou zabila?"
ČTEŠ
Potomci Bradavic: Nová generace (Harry Potter fanfiction)
फैनफिक्शनTéměř pětadvacet let od bitvy o Bradavice vládne v kouzelnickém světě sice mír, ale generace narozená těsně po válce řeší svoje vlastní problémy. Předsudky a křivdy minulosti ze společnosti stále nezmizely. Stará ideologie v novém hábitu vystrkuje...
