Jeongin pov:
Šel jsem se převléknout jak mi ten Hyunjin řekl. Mám pocit jako bych ho znal. Třeba jsme si souzeni. Jako spřízněné duše. To je blbost, vždyť ho ani neznám. Co když ho znám, jenom jak jsem po té autonehodě, kvůli tomu, že mě nenavštívil, jsem na něj zapoměl. Ne tenhle nemohl být můj kamarád, neznám ho. Ale třeba ho poznám.
Přišel jsem zpátky za ním. "Hyunjine, mně je to oblečení trochu větší 😅" řekl jsem Jinniemu. "Jo to vidím, ale já tu nic jiného nemám, tohle je moje nejmenší oblečení, promiň" odpověděl mi. "Oh, a-aha. No venku stále prší a já nevím jak se dostanu domů 🥺😭" vážně nevím mám tu nákup. Naštěstí je pátek večer, takže škola zítra ani pozítří není. "To je v pohodě, můžeš tu klidně i přespat. Neboj nic ti neudělám. Nechceš se třeba nějak víc poznat?" Otázal se mě. "A nevadím ti tu? já klidně odejdu, jestli chceš"
Hyunjin pov:
"A nevadím ti tu? Já klidně odejdu, jestli chceš" to hlavně ne neodcházej mi. On je tak roztomilý v tom velkém oblečení. Pokud mi ho teda vrátí. Počkat musím mu odpovědět. "Ne v pohodě, fakt mi to nevadí. Kdyby jsi mi tu vadil tak ti tu nepůjčuji moje oblečení. A neříkám, že tu můžeš zůstat i přes noc" on si na mě vážně nepamatuje. Proč? Jak? Kdy? Kdy na mě sakra zapomněl. Měl jsem za ním občas jít, po té co jsem odešel ze základky. Já jsem takový tupec. "Říkal jsi něco?" Pro jistotu jsem se zeptal. "Jo, mohl by jsi mě doprovodit potom domů, až přestane takhle pršet?" 😳
______________________________________
Ahojky, zdravím s novou kapitolu. Doufám že se líbí. Je krátká jako všechny, ale tak co. Zatím paaa
Každý komentář i hvězdička potěší 🌟
Vaše Rin 🤍
ČTEŠ
"I love you but you don't even remember me" HyunIn
FanfictionJeongin-kluk po autonehodě zapomněl a ztratil spoustu vzpomínek a lidí. Podaří se Hyunjinovi opět nějakým způsobem vrátit vzpomínky a tak i pocity k němu? "Miluji tě, ale ty si mě ani nepamatuješ" ~Hyunjin "Innie vydrž, všechno bude dobré. Já se o...
