Jeongin-kluk po autonehodě zapomněl a ztratil spoustu vzpomínek a lidí. Podaří se Hyunjinovi opět nějakým způsobem vrátit vzpomínky a tak i pocity k němu?
"Miluji tě, ale ty si mě ani nepamatuješ" ~Hyunjin
"Innie vydrž, všechno bude dobré. Já se o...
Jeongin pov: Zaklepal jsem na dveře od Hyunjinkovo pokoje. Když se ozvalo dále vstoupil jsem. "Hyunie s čím chceš pomoct?" Řekl jsem dříve než jsem vstoupil. Pak jsem si, ale všiml, že už má zabaleno. "No je tu jedna věc se kterou by jsi mi mohl pomoct, ale spíše jsem ti chtěl jen něco připomenout" zákeřně se ušklíbl. "A-aha, co si mi chtěl při-připomenout?" Jasně teď koktej. Tvl. "Hned co dorazíme jdeš ke mě ano?" K němu? "Oh, na to jsem asi zapomněl. Dobře, ale co moje věci?"
Hyunjin pov: "No já mám u školy zaparkované auto, takže tím pojedeme ke mně. No a pak tě odvezu. Protože pravdě podobně se možná ani nepostavíš." Tu poslední větu jsem spíše zašeptal. Doufám, že ji ani neslyšel. No jo jsem to, ale prase a on je takový moje nevinný baby. Sedl si ke mě na postel a obejmul mě nevím proč. "Mám tě moc rád Hyunie" Ježůš on je tak roztomilý "Můžu ti říkat babyboy, jahůdko?" Jaj já to řekl na hlas. On úplně vytřeštil oči. "N-no m-mužeš je-jestli chceš 🍅a..." "J-já se omlouvám, já to nechtěl říct na hlas" "To je v pohodě, říkej mi tak jestli chceš 🍅." On je tak sweet když se červená a je nervózní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nahnul se ke mně a začal mi intenzivně koukat na rty. "Udělej to šup" pobídl jsem ho. On ještě více zčervenal. A rychle se přilepil na moje rty. Když se odlepil celý červený mi zašeptal do ucha "A-a můžu ti pak říkat Daddy?🍅" Vím, že chtěl být, nebo alespoň působit, sebevědomě. Ale moc mu to nešlo. A to bylo fakt rozkošné. "Pokud chceš, samozřejmě můžeš babyboy." Nad mým oslovením se zbarvil doslova do červena a praštil mě do hrudi. "Já chtěl být sebevědomý😕, ale ty mi to kazíš" "Já vím jahůdko, jednou ti to půjde baby." Na to mě pořádně objal a začal mi líbat krk. "Nebudu lhát, je to mega příjemný, ale nech si to radši na doma. Nebo mi opravdu budeš muset s něčím pomoct babyboy😉" "Hyunie, nekaž mi to" na to dál pokračoval. "Jahůdko, neprovokuj nebo dostaneš ještě horší trest. Huh😏" Nezastavoval. "Jeongine musíme už jít, ano? Máme už jen 5 minut a dolů to trochu potrvá. No tak pojď." Na to už se, sice s nechutí, zvedl a já udělal to samé. "Teď si jdi pro svoje věci a jen je vyndej před tvůj pokoj. Ju?" "Ano, kapitáne" zasalutoval, vlepil mi dětskou pusu na tvář a odběhl. "Jako dítě"
