Jeongin pov:
Doufám, že ten Hyunjin není nějaký úchyl nebo zloděj. Trochu se bojím mu ukázat kde bydlím. Třeba ne vykrade nebo znásilní 😱 co pak budu dělat. Už nemám nikoho, teda až na tu velice otravnou tetu. Ale to by asi neudělal, přeci kdyby mi chtěl něco udělat, tak by mi už něco udělal ne?
"Teď musíme zahnout tady, že?" Optal se mě Hyunjin. Jak sakra může znát cestu ke mně domů. On mě snad stalkuje (idk jak se to píše)? "N-no ano, ja-ak víš kde b-bydlím? T-ty mě stalkuješ?" Teď se to nehodí Jeongine. Takhle koktat. Ach bože. No jinak je to 100% buď stalker a nebo úchyl, můžeš si vybrat. Asi to bude 50 na 50, takže musím od něho co nejdřív přič.
"Ne, prosimtě, to ne. Jen jsem vám občas vozil pizzu. A tebe jsem tam občas zahlédl na zahradě 😁" dořekl a usmál se. Noo je pravda, že si máma, před tím než se stala ta nehoda, objednávala pizzu. Zvláštní. Budu mu věřit, ale radši si budu držet odstup. 😑 Jen přeci, jak si mě může pamatovat, když to je rok. Nevím no.
Hyunjin pov:
"Ne, prosimtě, to ne. Jen jsem vám občas vozil pizzu. A tebe jsem tam občas zahlédl na zahradě 😁" doufám, že mi to sežere, jinak nevím co bych dělal. Doufám, že si ta jeho mamka objednávala. "Já nemám mamku😥" řekl a začaly se mu drát slzy do očí. Gratuluji Hyunjine, tohle si báječné posral. "Oh, promiň to-to jsem nechtěl" začal jsem ho uklidňovat. Super, takže teď si o mě bude myslet, že jsem lhář a že ho sleduji. A ještě k tomu jsem ho rozbrečel. Musím si zatleskat, tohle jsem fakt posral. "To je v pohodě, moje máma si pizzu obědnávala, takže ti věřím. Ale je divné, že i přes ten čas si mě pamatuješ." Řekl a začal si utírat slzy. Uff teď jsem rád, že jeho máma jedla pizzu. " Promiň, já jsem tě vážně nechtěl rozplakat. Já, ty jsi se mě ptal a a já, no prostě, já vážně nevěděl co se stalo." Jsi kretén Hyunjine, jen si to nechceš přiznat. "T-to je v pohodě. Nemůžeš za to, alespoň, že neprší" jakmile to dořekl začal pořádný slejvák. No super v tomhle půjdu domů 😑. Už tam za chvíli stejně budem. "Heh, no tak to jsme trochu nevychytali, ale tak za chvíli tam jsme ne tak budeš brzo v suchu 😅" řekl jsem, byla to celkem trapná situace. "Jo určitě. Už jen párkrát zahnem a jsme tam😁" on je tak ťuťu když se usmívá. Ty dolíčky. "Máš krásný úsměv. A ty dolíčky jsou tak roztomilé 🥺" shit, já to řekl nahlas. "Děkuji 🥰"
______________________________________
Ahoj květinky a květáčkové ❤️ Dneska kapitola o ničem. Já vím. Jenže mám promyšlené co se stane pak a to by bylo dlouhé na tuto kapitolu. Jinak doufám, že se líbí. Děkuji za všechny komentáře a hvězdičky. Moc si toho vážím. Jinak se mějte hezký a papá 💞
Vaše Rin 🤍
ČTEŠ
"I love you but you don't even remember me" HyunIn
FanficJeongin-kluk po autonehodě zapomněl a ztratil spoustu vzpomínek a lidí. Podaří se Hyunjinovi opět nějakým způsobem vrátit vzpomínky a tak i pocity k němu? "Miluji tě, ale ty si mě ani nepamatuješ" ~Hyunjin "Innie vydrž, všechno bude dobré. Já se o...
