"I love you but you don't even remember me" HyunIn

30🌺👀🤍

"No, je v tom- teda jsi- jsi v tom zapletený i ty" řekl mi. "Cože, to ne to je kravina, já se do ničeho nemíchám." Proč bych byl v tom zapletený i já wtf?! "No, ty už si na to jaksi nepamatuješ asi" cože!?
Jeongin pov:

(Hyunjin, Jeongin)

"Jak v tom můžu být zapletený, prosimtě to je nějaká kravina ne?"
"No je to složitější víš 😅" "času máme dost" tak teď už ho vůbec nechápu. "Můžu ti to vysvětlit, ale nevím jestli se ti ten způsob bude líbit" "amm, myslím, že to nezáleží na mě. Můžeš začít" Tak teď vysvětluj Hwangu. Najednou se ke mě více naklonil. Co to dělá
"Hyune, c-co to děláš" "chtěl jsi to vysvětlit tak jen seď, buď v pohodě" Vole co to dělá. Já nechci. Hej Hwangu co to do kokosu děláš.

Autor pov:

Starší chlapec, Hyunjin, se stále více přibližoval k mladšího tváři. V domnění, že to co četl na netu bude fungovat. Mladší naopak jako kdyby stuhnul. Ani se nehnul. Pouze koukal na to co starší udělá, oči mu tikali z jedné strany na druhou. Už ty dva dělili pouze asi dva až tři centimetry od brzkého polibku. "H-hy-yun-njine c-co t-o dě-". Mladší neměl ani šanci to doříct, protože zlatovlásek stihl dříve prolomit tu maličkou bariéru co je držela od sebe a přiložil svoje růžově syté nadýchané rty na ty mladšího. Ve starším se klubala naděje, že si mladší vzpomene na všechny jejich společné chvíle z dětství. Doufal zprávně. V mladšího hlavě se obnovovaly zastaralé vzpomínky co díky autonehodě ztratil. Všechny ty krásné, ale i bolestné okamžiky strávené se starším. Všechny jejich hodiny co se nasmáli, když pořádali společně přespávačky, filmové večery, hodiny učení na testy, kdy starší hnědovláska usilovně učil všechno co brali předminulý ročník. Však i ztráta staršího, když mladšího po jeho odchodu ze základky, kdy se mu ani neozval a ta bolest v jeho srdci, když zjistil, že osoba kterou nanejvýš miloval odešla z jeho života a už ji nespatřil.
Zlatovlásek se od malého Jeongina odlepil. Doufal, že tento velice jemný polibek mu vrátí myšlenky. Doufal v to. Velice urputně.
"U-už chápeš?" Zeptal se Hyunjin Jeongina. Ten se na něj pouze s bolestí v očích podíval. "J-ak jsi mohl?" Řekl a už se chtěl rozvzlykat, jako starší před chvílí. "P-promiň. To rodiče neměl jsem na vybranou. Zakázali mi se s tebou stýkat, protože prej kvůli tobě jsem-" Zlatovlásek se najednou zasekl. Bál se mladšímu zdělit jeho tajemství co věděli bohužel jeho rodiče, sice ano teď už s tím jsou v pohodě, ale před tím to pro něj bylo peklo. "Co si?!" Zeptal se mladší kterému už z očí kapaly slzy. "Že kvůli tobě jsem prej gay, že-že mě kazíš. V-vzali mi telefon se simkou a odstěhovali jsme se. Ani dopis jsem ti poslat nemohl nic jsem v té chvíli nezmohl" říkal už také se slzami v očích Hyun.
Mladší se nezmohl na nic jiného než ho znovu obejmout. Jeho vzpomínky byly zpět, ale s tím i ta tíživá bolest co před tím ztratil. "A-ani nevíš jak moc mě to mrzí. Ale neměl jsem na vybranou promiň. Vážně mě to hrozně moc mrzí. Klidně se se mnou nebav. Klidně mi to oplať, ale já za to vážně nemůžu. PROMIŇ" Říkal starší mezi vzlyky a obětím mladšího. Však byl rád, že si na něj mladší vzpomněl. Chyběl mu. "Bolí to tak i tebe" Řekl mladší třesoucím hlasem. "Ani nevíš jak" starší obětí prohloubil.
Jeongin se však z obětí po chvíli odpojil. Zvedl se a udělal něco co starší nečekal.

Doufám, že se líbí<3