"I love you but you don't even remember me" HyunIn

19😑

Hyunjin pov:

Sice se mi nechtělo, ale pro Innieho to udělám. Třeba se potom opět budeme bavit. Přes to by mě zajímalo jak to, že si mě nepamatuje. No nic, stejně se to momentálně nedozvím.
Už jsem skoro doma bylo to asi 15-20 minut. Zaběhl jsem rychle k sobě do baráku a vydal se hledat Innieho nákup. Našel jsem ho v kuchyni, popadl jsem ho. "Ty jo to je těžké, chudinka moje to sem musel až táhnout v tom dešti" řekl jsem si. Rozešel jsem se k autu. Začal jsem hledat klíče, ty jsem však nenašel. Nikde nebyly. "Do prdele kde jsou?!💀😑" Zanadával jsem si. Co mám teď dělat. Slíbil jsem Inniemu, že za ním dorazím. Ale jak sakra. Nemám auto, neboli nemám od něho klíče a v tom dešti se mi ten nákup tahat nechce 😥. Ale slíbil jsem mu to.
Popadl jsem pořádně nákup a vydal jsem se za Inniem.

Jeongin pov:

Kde je tam dlouho. Vždyť říkal 30-40 minutek a už je to třičtvrtě hodiny. Ach jo. Co se mu asi tak mohlo stát? Tahle otázka mi letěla hlavou. Seděl jsem na gauči a koukal jsem na nějakou pohádku. S kuřáky a koťátky je moc pěkná, ale bojím se o Hyunjina. Určitě se mu něco stalo. Bylo mi smutno a proto jsem si strčil ruce do kapsy u mikiny, kterou mi půjčil Hyunie. Najednou jsem něco ucítil. Vytáhl jsem to. "To jsou klíče od auta?! No to ne to jsou Hyunjinovo klíče od auta😱" jak se sem dostane když nemá klíče. Ještě k tomu tahá můj nákup. No tak co mám teď dělat? Asi mu půjdu na pomoc. Ale co když nakonec zůstal doma? Já nevím, tohle je velice špatná situace.
Nakonec jsem se rozhodl, že mu půjdu pomoc. Taky je to můj nákup a ne jeho. Rozešel jsem se ven zavřel za sebou dveře a šel. Bylo mi jedno, že zmoknu hold budu mokrý.
Šel jsem asi pět minut a už jsem byl celý promočený. Ale s tím jsem počítal. "Proč jsem si nevzal alespoň deštník ☔" postěžoval jsem si na svou hloupost.

Hyunjin pov:

Šel jsem a šel jsem a šel. Byla to taková nuda vůbec nevím co mám dělat. Jen jdu v dešti, jsem promočený až na kost 😑. Oh Innie co já pro tebe neudělám.

Jeongin pov:

Zrovna jsem se rozhodl, že si to zkrátím zkratkou. Je sice trochu strašidelná, ale musím to stihnout k Hyuniemu. Ty jo je zvláštní, že ho neznám, ale i přes to se k němu chovám jako kdybych ho znal věčně. No nic šel jsem tak tou uličkou koukal se kolem mě. Všechno bylo tmavé a kapali na to kapky bylo to okouzlující. Najednou přede mnou něco prasklo nějaká asi větev, vážně nevím. Udělalo to hluk. Lekl jsem se. A vyjekl "aaaaaaaaaaaa!!!". To asi bylo hodně nahlas heh💀. "Ale kohopak to tu máme" řekl pro mě neznámí. "Nic o co by jste se měl zajímat" odsekl jsem mu. "Naše miminko je nějaké drzé nemyslíte chlapi!?" Oh shit jsem v prdeli... "Nemáš co říct, že? 😂 Ty jo nudné tak nic. Chlapi na něj třeba pak něco řekne 😁" řekl stále ten samý týpek a za ním se vynořili další. Ach bože zachraň mě, protože tohle fakt dobře nedopadne.. "t-to bude a-asi nějaké ne-nedorozumění. To já půjdu jo a vy si tu v-v klidu heh z-zůstaňte😅" snažil jsem se nějak vymluvit, ale asi to moc nevyšlo, protože se na mě vrhli a začali do mě kopat a mlátit. Co si budem bolelo to jak prase. "P-prosi-sím u-už do-ost." Prosil jsem je, ale nepomohlo to. Najednou jsem začal upadat do bezvědomí. Jediný co jsem naposledy slyšel byla velice palčivá bolest. A pak už nic

______________________________________

Ahojtee květinky a květáčkové ❤️ dneska jsem tu s další kapitolou. Omlouvám se, že v poslední době moc nevychází kapitoly, ale není na to ani čas a ani nálada. Doufám, že to na kapitolách nepůjde moc vidět. Taky doufám, že se kapitola líbí. Zatím se mějte a papaaa💖💞

Vaše Rin 🤍