"I love you but you don't even remember me" HyunIn

11⛈️

Jeongin pov:

Šel jsem domů z nákupu zrovna mi v hlavě běhalo tolik otázek. Kdo byl ten Felix? Proč byl v obchodě společně s Hanem? Proč mi Han lhal? Nechápal jsem to, nic jsem momentálně nechápal. Taky mě zajímá proč mi ten týpek z Instagramu neodepsal. Napíše mi první a pak se mnou ani nekomunikuje. A vlastně proč mě to zajímá, ani ho neznám. Byl to kokot. Jen se chtěl, asi, zabavit s proto napsal random člověku co na něho na instáči vyskočil. Je sice divné, že tam nemám ani jednu fotku veřejnou, jen pro sledující a on by mě našel. Něco mi na tom nehraje. Hlavní teď je kdo je ten Felix a co sakra dělal s Hanem v obchodě. Až přijdu domů tak mu napíšu.
Jsem tak asi jeden kilometr od mého baráčku, jenže začalo strašně pršet. První co mě napadlo bylo začít rychle utíkat domů, jenže s tou těžkou taškou bych ještě víc promokl než bych tam vůbec někdy doběhl. Druhý nápad byl se schovat pod nějakou stříšku nebo pod nějaký přístřešek co je u zastávky. To taky nevyšlo, protože jsem tu jaksi žádný neviděl. Poslední co mě napadlo bylo zazvonit na někoho a poprosit ho jestli bych se u něho mohl schovat. Po dlouhém uvažování a pronikání v dešti jsem se rozhodl, že na někoho fakt zazvoním. Přede mnou stala velká vila. Zazvonil jsem. Čekal jsem asi tři minuty, když už jsem se chystal odejít někdo mi otevřel dveře. Stal tam kluk s černými dlouhými vlasy, tak o pár let starší, byl mi povědomí, ale nebyl jsem si tím jistý. Celý promočený a už hodně zoufalí, protože ten nákup není moc lehký, jsem zpustil. "Dobrý den, já se moc omlouvám, že vás ruším, ale nemohl bych se u vás chvíli schovat. Venku hrozně lije a já jsem celý promočený a -" nestihl jsem to doříct a neznámí mě už táhl k sobě domů. Byl jsem v rozpaků a tak jsem od něho trochu odestoupil. "Nemusíš se mě bát, neublížil ti" řekl chlapec velice milým tónem. "D-dobře, a j-jak se j-jmenu-jete" stěží jsem ze sebe vykoktal. Proč zrovna teď musím koktat. "Jsem Hyunjin, a ty?" "Jeongin, mám pocit, že vás od někud znám" ten Hyunjin by byl velice povědomí. Třeba chodí na stejnou školu. Nebo jsem ho jen tak někde potkal.

Hyunjin pov:

"Hyunjine, mám pocit, že vás od někud znám" řekl tím jeho ťuťu hláskem a já myslel, že se na místě rozteču. I když je mokrý, jak zmoklá slepice, je stále taak roztomilý😭. "Halo pane, vnímáte mě, na něco jsem se vás ptal" probudil mě Innie z mého myšlení. "Jo mám pocit, že chodíme na stejnou školu" ach bože co jsem to řekl. To je špatný. Počkat on není jen můj přelud, je opravdoví. Tím pádem si ho tu musím užít. "Hele pocem, dám ti suché oblečení. Nechceš se jít vykoupat nebo tak něco. Chceš čaj, nebo kávu. Napřed ti asi donesu to oblečení. Pojď za mnou" rozešel jsem se nahoru k sobě do pokoje. Vstoupil jsem a Jeongin hned po mně. "Děkuji vám, neoptěžuji vás nějak. Kdyžtak klidně odejdu." Cože on chce odejít, v žádném případě baby. Ty tady zůstaneš. "Ne neoptěžuješ, stejně jsem neměl co na práci. Už mám i zpravenou wifinu, kdyby jsi potřeboval" řekl jsem a podal mu nějaké moje oblečení, bude mu sice velké, ale potom bude ještě více ťuťu. "Děkuji, můžu se jít převléct do koupelny" optal se mě tím jeho medovým hlasem. "Samozřejmě, a vem si tam nějaký ručník na utření, jo a můžeme si tykat? Pochybuju, že jsme věkově hodně od sebe" dořekl jsem a usmál jsem se. "Pokud chcete, teda pokud chceš, tak klidně. Já se jdu teda převléct" také se na mě usmál a odešel. Já se snad z něho rozteču.

______________________________________

Ahojte květinky a květáčkové ❤️ dneska trochu delší kapitolka. Doufám, že se líbí. A omlouvám za všechny pravopisné chyby. Papa u další kapitolky. 💞

Každý komentář i hvězdička potěší 🌟

Vaše Rin 🤍