"I love you but you don't even remember me" HyunIn

27

Hyunjin pov:
U Jisunga doma na přípravě párty

"No jo, máš pravdu Lixí" usmál se na toho blonďáka ten veverčí náfuka. Nemůžu uvěřit, že tenhle blb se líbí Minhovi. Vole vždyť jsem něco navrhl a von jakože: no pan 'vše vím' se ozval.
Vole strč si tyhle řeči do prdele a nech mě na pokoji.
"Chci vám jen pomoct, 'Jisungie', takže bych poprosil trochu milejší tón. Děkuji" sarkasticky jsem se usmál. Fakt, kdyby se Minhovi nelíbil a nebyl to nejlepší kamarád Ina tak ho prostě podříznu a mám po starostech.
"Oh, fakt. Tak jestli jsi nespokojený tak můžeš rovnou vypadnout. Támhle jsou dveře" řekl opět ta veverčí zmije. "Hej Sungu, Hyune. To by stačilo nemyslíte" řekl Minho a stoupl si mezi nás dva. Věnoval jsem pouze děkovný pohled Minhovi, zato smrtelně vražedný pohled veverčí zmiji, která mi to samé opětovala.
S Minhem jsme se pak vrhli na ty dekorace. Bylo mi líto, že se pomalu za celou tu dobu co tu jsme ani nebavil s tou veverčí zmijí. Sice ho nemám rád, ale Minho ho rád má. Takže by si pan 'pán domu' mohl na chvíli s Minhem třeba popovídat.
Nějak jsem ty dva vyřešil. Přišel jsem prostě k té veveřici a řekl mu ať jde pomoct Minhovi. On na mě hodil opět hnusný pohled a šel za ním. -není zač brácho - pomyslel jsem si. "Hele, ty jsi Felix, že?" Začal jsem debatu s blonďákem co mi dal před tím za pravdu. V té době jsem ani nevěděl jak fajn může být. Hodně jsme si povídali a i nasmáli. Byl fajn za to vedle to žilo ještě víc. Veverčák a Minho jsou prostě spřízněné duše. I když si to nechci přiznat 😅...
No pak to bylo ještě dlouhý. Momentálně sedíme, všichni čtyři, vyčerpání na gauči a snažíme si odpočinout. Vše jsme už udělali. "Díky za pomoc Minho" řekla veverčí zmije a usmála se na Minha. "Ehmmm... Já jsem tu taky" ozval jsem se. "Oh, sorry. Já si tě nevšiml" řekl sarkasticky. "Ty volee, můžeš mi už kurva říct co se mnou máš za problém. Nevím co jsem ti doprdele udělal. Celý den se snažím dřít jak pes aby jsi neměl ty svoje keci ale ty je i tak máš!" Začal jsem pomalu vyšilovat a zvyšovat hlas na menšího. "Hele, tak jako sorry, ale já jsem jen tak neodešel člověku kdo mě miloval jak nevím co ze života a nenechal jsem po sobě ani žádnou stopu. Já jsem se nechoval jako kámoš pět let a pak odešel jako by se nic z toho nestalo. Vole nevím jestli ti to dochází, ale já moc dobře vím jak jsi Jeonginovi ublížil." Ječel na mě nazpět. "Hah, sorry za to že mám taak homofóbní rodiče kteří mi sebrali mobil, vzali simku, odstěhovali se se mnou a zakázali mi se s Jeonginem bavit" vyjekl jsem nazpět a odešel do předsíně si nazout boty. "Hej kámo počkej" řekl Minho "je mi to líto, neměl jsem tě sem brát" říkal šeptem. "Promiň Mine, ale já se fakt snažil" řekl jsem a z oka mi vytekla neposedná slza. "Jdu domů mějte se hezky. I ty veverčí zmije. Doufám, že si užíváš své výhry nade mnou. Tleskám" zaječel jsem na něho do obýváku, otevřel dveře a s utrápeným výrazem mířený na Minha jsem vyšel z, a zároveň zavřel domovní dveře.
Takhle to dopadnout nemělo......

Čauky, taková více hádavá, možná, kapitola. Doufám že se líbí<3