"I love you but you don't even remember me" HyunIn

29-wtf

Jeongin pov:

Šel jsem dál podle zvuku pláče až jsem došel na louku. Z trochu větší vzdálenosti jsem poznal nějakou postavu sedící na lavičce co zjevně plakala. Bylo mi asi ho, podle vzlyků co vydával, líto. Potichu jsem k němu došel. Do obličeje jsem mu však neviděl. Byla celkem tma a tak jsem se zeptal. "Chlapče, stalo se něco?" Jeongine, samozřejmě, že se mu něco stalo jinak by tu nevzlykal. Ty jsi fakt kokos.
"Oh.." je jediný co mi dokázal odpovědět. Stuhl a přestal vzlykat. "Mohu si přisednout a nějak vám pomoci chlapče?" Optal jsem se ho ještě jednou. "N-ne to j-e d-ob-brý" tuhle odpověď jsem očekával. Je jasný, že mi to neřekne. Tak jsem si k němu sedl. A obejmul jsem ho. Mě to vždy pomůže. Pak jsem ho začal hladit pravou rukou po zádech. Naklonil jsem se více k jeho obličeji a koukl se mu do obličeje. "NO TY VOLE!!" vykřikl jsem a odskočil od něho až jsem sebou sekl pod lavičku.. "Hyunjine co tu děláš!?" Wtf. Proč zrovna on. Mohl tu být kdokoliv jiný, ale já ho prostě musim potkat hned ještě v ten den, kdy si řeknu, že se mu budu vyhýbat. Však spíše teď vypadá on, že potřebuje pomoc. Asi bych mu měl oplatit jeho laskavost a pak se řídit svého plánu. "Chápu" řekl Hyun a už se chtěl zvedat. "VOPOVAŽ SE TEĎ VODEJÍT A JÁ TĚ NEČÍM PŘETÁHNU!" Řekl jsem, možná trochu více nahlas. "Teď si sedneš zpátky na tu lavičku a řekneš mi co se ti stalo. Je mi jedno, že nechceš. Slovo 'NE' neberu. Dělej" ty jooo tohle jsem od sebe nečekal. Hihi jsem šikovnýýý.
"Tak co se děje" optal jsem se ho když už seděl na lavičce, ale z očí mu ještě pár těch slz zteklo. "Nic, n-nic se neděje. Nech mě bejt" ty vole já se ti tu snažím pomoct. Přestaň!! "Myslíš, že jsem slepý či blbý. Protože, ti asi nedošlo, že vidím v jakém stavu tu sedíš?! Hele šup řekni mi to nebudu se zlobit" už mě to vytáčí, ale jen trochu. Naštěstí mám silné nervy. "No.. prostě- " sklopil smutně hlavu. "-prostě jsem se s někým hodně pohádal. Jasný, ani nevím proč se o mě teď zajímáš" ty vole já se mu tu snažím pomoct a von je ještě takový jo. Ta lopata se tu sama dokáže vykouzlit se neboj! "Hele, poslyš, chápu, že asi nejsem zrovna ten koho by jsi asi chtěl vidět či co. Chápu, že se moc neznáme atd., ale já se ti tu snažím pomoct. Ty jsi mi taky před tím pomohl. Tak ti to chci oplatit. Chápeš?!" Nádech výdech Jeongine..
"Pohádal jsem se s Jisungem a ten debil Minho na to jen čuměl a hovno mi řekl jasný. Ta veverčí zmije je neskutečná. Nějak si ji specifikuj je fakt hrozná" Řekl mi Hyun. Tak tohle jsem nečekal. "-no tak to nevím co ti na to říct, Jisung je občas hodně náročný, ale jinak je fajn. Záleží na tom jestli si mu něco nebo jeho blízkým udělal něco špatného. Pak je to fakt svině no.." myslím, že mu to jako odpověď stačilo. Zvedl jsem se ze země a sedl si k němu. "Nebuď smutný pokud chceš můžeme to vyřešit. Ať už jsi udělal cokoliv má to vždy výchozí řešení. Neboj" já jsem od sebe ani nečekal, že budu tak dobryy.
"Nemá to vychozí řešení, je v tom zapleteno více lidí.." to mě teda zajímá co mi ještě prozradí. Je mi ho, ale líto. Je ale tak krásný když pláče. Jeongine prober se, co to meleš ty kokose. "A kdo je v tom teda zapleten, nemusíš mi to teda říct pokud nechceš. Nebudu to z tebe třískat" usmál jsem se na něho a chytil ho za ruce. "No, je v tom- teda jsi- jsi v tom zapletený i ty" řekl mi. "Cože, to ne to je kravina, já se do ničeho nemíchám." Proč bych byl v tom zapletený i já wtf?! "No, ty už si na to jaksi nepamatuješ asi" cože!?

Tady přidávám další kapitoluu
Doufám, že se líbí<3