Hyunjin pov:
Takzeee teď se musím zabalit, spíše dobalit, protože tu hrubou část uz mám..
Ach bože, je skoro osm hodin. Já se mám přihlásit do toho debilního, ani nevím jak to mám kurva nazvat. Pomalu mi hoří kuchyň, protože jsem zkoušel uvařit večeři. (Což také byla velká chyba).
"KURVA!!" Zaječel jsem na celý barák. Momentálně jsem si rozřízl ruku o střepy talíře, který mi nedopatřením spadl na zem:). Vážně super. "Doprdele kde je ta posraná, debilní a zkurvená lékárnička, když jí potřebuji "
Autor pov:
Takhle to pokračovalo dalších deset minut. Bylo přesně 19:55 a on i s pyšným, ale zároveň se ztrápeným pohledem čuměl do počítače, ano doslova čuměl. Měl za chvíli, neboli 5 minut, rychle nastartovat svoje prsty a zmáčknout na tu nebohou myš. Která, mimochodem, možná, po jeho početí už nebude v jednom celku. Kdo ví (jako já to vím, ale vy ne:))
No jinak, můžeme se přesunout k mladšímu jedinci co také tupě, ale velice roztomile, kouká do monitoru a mezitím volá se svým nejmenším kamarádem Sungem.
"ALE NEE" ozvalo se ze strany mladšího, Jeongina. "Co se stalo?" Začal se hned vyptávat jeho nejlepší kamarád. "Chcípnul mi počítač!" Zakřičel mladší ze dvojice. "No DO PRDELE!! CO BUDEME DĚLAT!?" Začal opětovat svoje emoce vystrašení a beznaděje Jisung. "Já nevím" řekl smutně Jeongin a ťukal na všechna tlačítka na klávesnici od počítače, co mohl teď tento malý, křehký, nevinný chlapec dělat. "Sungie, MÁM NÁPAD!" Rozkřikl se mladší, v hlase stále trochu naděje. "Udělám to přes mobil, to taky půjde" byl velice odhodlaný, že to vyjde. Budeme mu držet palce:)
Druhý den ráno, se už všichni z jejich 'party', neboli lidma co s nima budou na pokoji, (a asi jim už pokoj nedají), sešli před školou. Za pár minut bude osm hodin ráno a oni vyráží, na už zmiňovaný badatelský pobyt. "Hej kluci nechcete se trochu více poznat?" Zeptá se malý, určitě velice milý blonďatý chlapec co má tvář posetou snad miliony pih připomínající hvězdy a souhvězdí.
"Neuškodilo by" poznamenal o kousek menší chlapec s černými vlasy a kompletně i celým černým outfitem. "Iiiu" vypískl už zmiňovaný blonďatý chlapec. "Super, já jsem Felix. Miluji vsechnooo na světě. Jsem z Austrálie a moje korejské jméno je Yongbook, ale moc se mi nelíbí tak ho nepoužívám. Miluji brownies a taky je peču. Když tak je mám sebou, kdyby někdo chtěl. Je mi 17 a ano měl jsem odklad:))). A tyyy 'Dark boi'????" Řekl, velice hyperaktivně, již představený Felix. Podle něho nazvaný 'Dark boi' pouze protočil očima a představil se. "Jsem Changbin a už mi tak, V ŽIVOTĚ, NEŘÍKEJ. Doufám, že ti to je jasný:). Jinak mám rád černou barvu a to je asi vše" "Changbin toho asi moc nenamluví co?" Snažil se 'šeptem' zeptat Jeongina pihatý chlapec. "Asi ne. Já ho taky moc neznám" odpověděl mu mladší. Changbin pouze opět protočil očima. Že by měl špatný den toť otázka 🤷.
Pak se představili ostatní a rozhodli se vyměnit telefonní čísla.
Mezitím, co se ostatní nedívali a už bedlivě pozorovali a poslouchali učitele, se chlapec jménem Hyunjin připlížil k Jeonginovi. Objal ho že zadu a dal mu pusu na krk. "Kde budeš sedět v autobuse?" Optal se vyšší z dvojice. "Můžu vedle tebe?" Odpověděl otázkou mladší. "A nechceš raději na mě 😏?" Na to mladší už nic neřekl a pouze s narůžovělými tvářemi se otočil a dával pozor na to co jim sděluje učitel ohledně jejich školního výletu. Zato Hyunjin, ten se pouze pousmál a dál objímal jeho milovaného kolem pasu.
Ahojtee, a ano ještě stále žiju. Ty jo, čte to ještě někdo? Nevím přemýšlím jestli to mám utnout tady a nebo chcete ten Badatelák opravdu rozepsat. Kdyžtak napište a taky můžete psát nápady a novou knížku protože si myslím, že tahle kniha skončí tak u 45 kapči maximálně:). No a taky chcete tam smut a nebo ne? Záleží jen na vás.
Mějte se hezky
Papaa
ČTEŠ
"I love you but you don't even remember me" HyunIn
FanfictionJeongin-kluk po autonehodě zapomněl a ztratil spoustu vzpomínek a lidí. Podaří se Hyunjinovi opět nějakým způsobem vrátit vzpomínky a tak i pocity k němu? "Miluji tě, ale ty si mě ani nepamatuješ" ~Hyunjin "Innie vydrž, všechno bude dobré. Já se o...
